275
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 24. srpna 2016
o oblastech vzdělávání ve vysokém školství
Vláda nařizuje podle § 44a odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 137/2016 Sb.:
§ 1
Předmět úpravy
Toto nařízení stanoví vymezení jednotlivých oblastí vzdělávání uvedených v příloze č. 3 k zákonu o vysokých školách, obsahující
a)
základní tematické okruhy, které jsou pro danou oblast vzdělávání charakteristické a určující,
b)
výčet typických studijních programů spadajících pod danou oblast vzdělávání,
c)
rámcový profil absolventů v dané oblasti vzdělávání s uvedením hlavních cílů vzdělávání, zahrnujících odborné znalosti, dovednosti a další kompetence a charakteristických profesí, zejména pak profesí regulovaných, které jsou relevantní.
§ 2
Oblasti vzdělávání
Vymezení jednotlivých oblastí vzdělávání je uvedeno v příloze k tomuto nařízení.
§ 3
Účinnost
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. září 2016.
Předseda vlády:
Mgr. Sobotka v. r.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy:
Mgr. Valachová, Ph.D., v. r.
Příloha k nařízení vlády č. 275/2016 Sb.
Vymezení oblastí vzdělávání
ČÁST PRVNÍ
ARCHITEKTURA A URBANISMUS
A.
Základní tematické okruhy
a)
Ateliérová a výtvarná tvorba,
b)
Navrhování, nástroje a metody projektování,
c)
Urbanismus a územní plánování,
d)
Krajinářská architektura,
e)
Stavitelství - stavební materiály, konstrukce a technologie, statika a dynamika,
f)
Teorie a dějiny architektury a umění,
g)
Památková péče a ochrana životního prostředí,
h)
Technické zařízení a technika prostředí staveb, infrastruktura sídel, krajinné plánování,
i)
Příprava a realizace staveb.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Architektura a urbanismus,
b)
Územní plánování,
c)
Krajinářská architektura.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
znalosti architektonických disciplín a konkrétní odborné specializace (architektura, urbanismus, krajinářská architektura), a to včetně širších kulturních a environmentálních souvislostí,
2.
znalosti technických a technologických, uměleckých, ekologických, sociologických, demografických a ekonomických disciplín, včetně disciplín seznamujících s psychickými a fyzickými potřebami uživatele architektonického díla, relevantní pro architektonickou praxi,
3.
znalosti právních předpisů relevantní pro architektonickou praxi,
4.
znalosti o užívání prostředí osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
analyzovat a syntetizovat problémy v rámci stavební organizace a stavební výroby a v rámci architektonické praxe,
2.
vykonávat projektové a plánovací činnosti v souvislosti s poskytováním souvisejících odborných služeb,
3.
vypracovávat územně plánovací dokumentaci včetně územně plánovacích podkladů,
4.
vypracovávat projektovou dokumentaci staveb, s výjimkou staveb inženýrských,
5.
vypracovávat projektovou dokumentaci zahradních a krajinářských úprav včetně územně plánovacích podkladů a příslušných částí územně plánovací dokumentace,
6.
provádět stavebně architektonické nebo urbanistické průzkumy,
7.
vydávat odborná stanoviska,
8.
zpracovávat dokumentaci a posudky pro dílčí hodnocení vlivu staveb na životní prostředí, a to i pro účely řízení před státními orgány,
9.
vypracovávat projektovou dokumentaci interiéru staveb,
10.
provádět autorský nebo technický dozor nad realizací stavby.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
jako autorizovaný architekt po složení zkoušky odborné způsobilosti nebo v kanceláři autorizovaného architekta,
3.
na stavebních úřadech,
4.
u pořizovatelů,
5.
na úřadech památkové péče,
6.
v orgánech ochrany přírody a krajiny,
7.
ve vedení realizace jednoduché stavby, při provádění geodetického měření pro projektovou činnost,
8.
v zastupování stavebníka, popřípadě navrhovatele při územním, stavebním nebo kolaudačním řízení,
9.
při výkonu odborné funkce v orgánech veřejné správy na úseku územního plánování nebo stavebního řádu.
D.
Relevantní charakteristické profese1)
autorizovaný architekt.
ČÁST DRUHÁ
BEZPEČNOSTNÍ OBORY
A.
Základní tematické okruhy
a)
Bezpečnostní politika státu,
b)
Metodologie posuzování rizik,
c)
Hospodářská opatření pro krizové stavy,
d)
Bezpečnostní hrozby vojenského a nevojenského charakteru,
e)
Vedení operací vojenského a nevojenského charakteru,
f)
Řízení bezpečnosti ve veřejném a soukromém sektoru,
g)
Krizové řízení,
h)
Právní systém České republiky v oblasti bezpečnosti,
i)
Ochrana kritické infrastruktury,
j)
Ochrana obyvatelstva,
k)
Kybernetická bezpečnost,
l)
Aplikovaná informatika pro bezpečnostní sbory,
m)
Informační a komunikační systémy pro podporu krizového řízení,
n)
Ochrana ekonomiky,
o)
Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek,
p)
Civilní nouzová připravenost EU a NATO,
q)
Prevence závažných havárií,
r)
Integrovaný záchranný systém,
s)
Požární ochrana,
t)
Preventivně výchovná činnost v oblasti obrany a ochrany obyvatelstva,
u)
Kriminalistika a forenzní disciplíny.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Požární ochrana a průmyslová bezpečnost,
b)
Ochrana obyvatelstva,
c)
Bezpečnost společnosti,
d)
Bezpečnostní management,
e)
Technologie pro obranu a bezpečnost,
f)
Bezpečnostně právní studia,
g)
Kriminalistika a forenzní disciplíny,
h)
Řízení a použití ozbrojených sil a bezpečnostních sborů
i)
Policejní činnosti,
j)
Bezpečnostní aspekty ve veřejné správě.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
znalosti bezpečnostní politiky státu, organizace anebo jiného celku, a jejích principů a konceptů,
2.
znalosti metod pro posuzování rizik,
3.
znalosti právního systému České republiky v oblasti bezpečnosti,
4.
znalosti konkrétní bezpečnostní specializace, včetně hrozeb ekologických,
5.
znalosti zásad interpersonální komunikace, psychologických aspektů bezpečnosti a vedení lidí,
6.
znalosti globálních bezpečnostních hrozeb, jejich souvislostí a příčin,
7.
znalosti vedení operací vojenského a nevojenského charakteru,
8.
znalosti metod školení a ověřování znalostí,
9.
znalosti specializovaného softwaru pro podporu analýzy rizik a prevence rizik a počítačových systémů řízení.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
definovat a odpovídajícím způsobem řešit činnosti spojené s oblastí globálních bezpečnostních hrozeb, jejich souvislostí a příčin,
2.
definovat a odpovídajícím způsobem řešit činnosti spojené s vedením operací vojenského a nevojenského charakteru,
3.
definovat a stanovit prvky preventivního, materiálního, technického, personálního a finančního zabezpečení řešení mimořádných událostí a krizových situací nebo narušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, včetně zajištění připravenosti pro toto řešení,
4.
navrhnout a koordinovat odpovídající odbornou pomoc při řešení mimořádných událostí a krizových situací vojenského a nevojenského charakteru,
5.
navrhnout, realizovat a zhodnotit logistické zdrojové zajištění bezpečnosti, pro případy vojenského i nevojenského ohrožení,
6.
navrhnout a realizovat podle potřeb, možností, podmínek a omezení využití počítačových systémů při hodnocení bezpečnostních hrozeb a posuzování rizik,
7.
zhodnotit možnosti zneužití zbraní hromadného ničení,
8.
definovat personální politiku organizace pro oblast bezpečnosti, vycházející z principů podnikové ekonomiky a managementu,
9.
komunikovat v rámci krizového řízení ve své organizaci,
10.
organizovat vzdělávání a výchovu v oblasti obrany a ochrany obyvatelstva.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
v orgánech veřejné správy nebo právnických osob,
3.
v bezpečnostních sborech a ozbrojených silách České republiky,
4.
v povoláních, u kterých je pracovní činnost vázána na znalost a správnou aplikaci právních předpisů České republiky a mezinárodních závazků České republiky ve věcech veřejného pořádku a bezpečnosti.
D.
Relevantní charakteristické profese2)
1.
osoba odborně způsobilá pro hodnocení vlastností zdrojů ionizujícího záření řízením a vykonáváním zkoušek,
2.
osoba odborně způsobilá pro nakládání se zdroji ionizujícího záření,
3.
osoba odborně způsobilá pro požární ochranu a technicko- organizační činnosti v oblasti požární ochrany,
4.
autorizovaný inženýr,
5.
autorizovaný technik,
6.
osoba odborně způsobilá k zajišťování úkolů v prevenci rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
7.
osoba odborně způsobilá pro zpracovávání hodnocení rizika,
8.
osoba odborně způsobilá pro nakládání s vysoce nebezpečnými látkami zneužitelnými k porušování zákazu chemických zbraní,
9.
osoba odborně způsobilá pro poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob,
10.
osoba odborně způsobilá pro ostrahu majetku a osob,
11.
bezpečnostní technik,
12.
osoba odborně způsobilá pro nákup a prodej, půjčování, vývoj, výrobu, opravy, úpravy, uschovávání, skladování, přepravu, znehodnocování a ničení bezpečnostního materiálu,
13.
osoba odborně způsobilá pro hodnocení rizik ukládání odpadů nebezpečných vlastností,
14.
koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví na staveništi,
15.
profesionální hasič,
16.
osoba odborně způsobilá pro zajišťování úkolů v prevenci rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
ČÁST TŘETÍ
BIOLOGIE, EKOLOGIE A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
A.
Základní tematické okruhy
a)
Fyziologie a anatomie živočichů a rostlin,
b)
Molekulární biologie a genetika,
c)
Buněčná biologie,
d)
Vývojová biologie,
e)
Evoluční biologie,
f)
Systémová biologie,
g)
Botanika,
h)
Mykologie,
i)
Zoologie,
j)
Hydrobiologie,
k)
Mikrobiologie,
l)
Parazitologie,
m)
Protistologie,
n)
Virologie,
o)
Imunologie,
p)
Antropologie,
q)
Biotechnologie,
r)
Bioinformatika,
s)
Biochemie,
t)
Ekologie a ochrana životního prostředí,
u)
Environmentální vědy.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Biologie,
b)
Zoologie,
c)
Botanika,
d)
Fyziologie živočichů,
e)
Mikrobiologie,
f)
Experimentální biologie,
g)
Teoretická a evoluční biologie,
h)
Molekulární a buněčná biologie,
i)
Antropologie,
j)
Parazitologie,
k)
Hydrobiologie,
l)
Ekologie a ochrana prostředí,
m)
Inženýrská ekologie,
n)
Environmentální vědy.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
znalosti základních systematických i experimentálních biologických disciplín, zejména botaniky, zoologie, mikrobiologie, genetiky,
2.
znalosti chemie, geologie, fyziky, matematiky a aplikovaných věd, zejména zemědělských, lesnických a vodohospodářských, relevantní pro zkoumání živé přírody,
3.
znalosti vztahů a propojenosti živé a neživé přírody a porozumění přírodě jako integrovanému celku,
4.
znalosti konkrétní odborné specializace, biologického, nebo ekologického oboru, s přesahem do příbuzných disciplín,
5.
znalosti předpisů o bezpečnosti práce v laboratoři i v terénu,
6.
znalosti moderních informačních technologií,
7.
znalosti etických principů souvisejících s danými obory; zásady pro manipulaci s živými objekty a pro ochranu přírody.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
navrhnout, zorganizovat a realizovat biologické, ekologické, biotechnologické a další experimenty a diagnostické postupy, případně tyto postupy modifikovat pro konkrétní podmínky a adekvátní formou prezentovat výsledky své práce,
2.
formulovat výzkumné hypotézy, navrhnout postup při jejich ověřování s využitím standardních metod a hypotézy ověřovat,
3.
aplikovat moderní instrumentální metody a experimentálně biologické, ekologické a biomedicínské techniky,
4.
provádět výzkum v terénu i v laboratořích, pracovat s laboratorním vybavením.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
jako technik, laborant nebo jiný pracovník v laboratořích,
3.
jako autorizovaná osoba v rámci posuzování vlivů záměrů a koncepcí na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti,
4.
v procesu biologického hodnocení,
5.
při výkonu odborné funkce v orgánech veřejné správy na úseku ochrany životního prostředí, ochrany přírody a krajiny,
6.
ve specializovaných laboratořích a průmyslu.
D.
Relevantní charakteristické profese3)
1.
odborný pracovník v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků,
2.
osoba odborně způsobilá pro biologické hodnocení,
3.
osoba odborně způsobilá pro posouzení vlivů záměrů a koncepcí na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti,
4.
osoba odpovědná za péči o handicapovaná zvířata,
5.
osoba odborně způsobilá pro provádění pokusů na zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat.
ČÁST ČTVRTÁ
DOPRAVA
A.
Základní tematické okruhy
a)
Bezpečnost dopravy,
b)
Dopravní prostředky,
c)
Dopravní infrastruktura,
d)
Elektrotechnické a elektronické systémy v dopravě,
e)
Ekonomika a management v dopravě,
f)
Aplikovaná mechanika a materiály,
g)
Inteligentní dopravní systémy,
h)
Logistika,
i)
Modelování dopravy,
j)
Plánování, projektování a výstavba dopravní infrastruktury,
k)
Provoz a řízení dopravy,
l)
Teorie dopravy,
m)
Analýza dopravních nehod, řízení rizik v dopravě,
n)
Legislativa a právo v dopravě,
o)
Udržitelná doprava a mobilita.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Dopravní infrastruktura,
b)
Dopravní inženýrství a spoje,
c)
Technika a technologie v dopravě a spojích,
d)
Inteligentní dopravní systémy,
e)
Logistika a řízení dopravních procesů,
f)
Provoz a řízení letecké dopravy,
g)
Dopravní systémy a technika,
h)
Dopravní prostředky.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
znalosti plánování, provozu a konstrukce dopravních prostředků a cest různých druhů dopravy,
2.
znalosti operativního řízení a optimalizace dopravního a přepravního provozu inteligentních dopravních systémů, řízení a vyhodnocování projektů dopravních systémů,
3.
znalosti stochastických systémů a operačního výzkumu, systémové analýzy a rozhodování, strategie dopravy, krizového a rizikového managementu,
4.
orientaci v dopravním řešení územního plánování, provozu na pozemních komunikacích nebo inženýrských sítích,
5.
znalosti tvorby, funkce a řízení logistických řetězců,
6.
znalosti technických i ekonomických aspektů dopravy a možných vlivů dopravy na životní prostředí,
7.
znalosti geografických systémů (geografický informační systém),
8.
znalosti právních předpisů v oblasti dopravy,
9.
porozumění společenským souvislostem dopravy a jejímu dopadu na životní prostředí,
10.
znalosti o užívání dopravy osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
ovládat informační, komunikační a zabezpečovací techniku v dopravě, včetně automatizace dopravních technologií s využitím robotiky a umělé inteligence,
2.
měřit parametry přemisťovacích systémů, kontrolovat jejich přínosy různým uživatelům,
3.
vzájemně integrovat vozidlové systémy a jejich začlenění do vyšších inteligentních systémů s důrazem na jejich bezpečnost a spolehlivost,
4.
navrhovat rozsáhlé inteligentní systémy pro silniční, kolejovou a multimodální dopravu a vyhodnocovat jejich účinnost a bezpečnost,
5.
navrhovat a posuzovat systémy dopravního zařízení velkých územních celků,
6.
koordinovat a řídit technologické procesy u jednotlivých druhů dopravy.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
jako manažer nebo ekonom ve zhotovitelských firmách realizujících dopravní problematiku,
3.
jako odborník v dopravních podnicích organizujících a řídících dopravní systémy,
4.
jako projektant v projektových organizacích,
5.
v oborech telematiky a dopravní informatiky,
6.
jako dispečer městských a tunelových řídicích systémů,
7.
jako specialista při návrhu a vývoji vozidlové techniky a inteligentních systémů pro bezpečnost a podporu řízení vozidel,
8.
v České republice i v evropských státech v řadě provozních, technických a ekonomických funkcí v oblasti letecké dopravy,
9.
jako bezpečnostní manažer nebo jako designér bezpečnostních technologií a procesů,
10.
jako manažer logistiky v řízení logistických a dodavatelských řetězců.
D.
Relevantní charakteristické profese4)
1.
autorizovaný inženýr,
2.
auditor bezpečnosti pozemních komunikací,
3.
provozovatel letiště,
4.
provozovatel dráhy,
5.
provozovatel drážní dopravy.
ČÁST PÁTÁ
EKONOMICKÉ OBORY
A.
Základní tematické okruhy
a)
Management,
b)
Účetnictví,
c)
Ekonometrie, operační výzkum, statistika, datové vědy,
d)
Finance,
e)
Mikroekonomie,
f)
Makroekonomie,
g)
Veřejná ekonomie,
h)
Marketing a obchod,
i)
Odvětvové a průřezové ekonomiky,
j)
Podniková ekonomika,
k)
Regionální rozvoj.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Ekonomické teorie,
b)
Ekonomika a management,
c)
Hospodářská politika a správa,
d)
Kvantitativní metody v ekonomice,
e)
Podniková ekonomika,
f)
Management,
g)
Marketing,
h)
Finance a účetnictví,
i)
Bankovnictví, peněžnictví a pojišťovnictví,
j)
Finance,
k)
Veřejné finance,
l)
Mezinárodní ekonomické vztahy,
m)
Cestovní ruch a turismus.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
znalosti klíčových ekonomických pojmů a kategorií a souvislostí mezi nimi v kontextu hlavních ekonomických teorií a ekonomických škol,
2.
znalosti finanční a účetní problematiky obecně a v návaznosti na svou užší profilaci,
3.
znalosti matematicko-statistických metod využitelných při zpracování ekonomických dat,
4.
znalosti světového dění z ekonomického a geopolitického hlediska, se zaměřením na klíčové světové regiony,
5.
znalosti legislativního rámce fungování ekonomických právnických osob, včetně daňového rámce a způsobů účetního zachycení dat,
6.
znalosti principů investičního a finančního rozhodování ve vazbě na společenskou odpovědnost ekonomických právnických osob,
7.
znalosti aktuálních manažerských přístupů, podnikových činností a procesů, včetně metod, nástrojů a technologií (IT) k jejich řízení,
8.
znalosti relevantní pro přípravu na vrcholné manažerské funkce; rovněž znalosti širších souvislostí a dopadů ekonomické činnosti a principů udržitelného rozvoje,
9.
znalosti v oblasti regionálního rozvoje.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
kriticky porovnat pohledy standardních ekonomických modelů na klíčové ekonomické kategorie a mechanismy a zhodnotit jejich aplikace na aktuální hospodářsko-politické problémy,
2.
identifikovat, třídit a interpretovat ekonomická data včetně jejich explicitních a implicitních předpokladů při použití základních konceptů lineární algebry, matematicko-statistické analýzy a pravděpodobnostní metody,
3.
provádět kvantitativní a kvalitativní analýzu ekonomických dat,
4.
využívat informační technologie a softwarové podpory pro organizační, prezentační a analytické práce.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
jako ekonom,
3.
jako analytik, manažer, konzultant, účetní, poradce, bankéř, auditor, znalec nebo odhadce,
4.
v oblasti cestovního ruchu.
D.
Relevantní charakteristické profese5)
1.
statutární auditor,
2.
daňový poradce,
3.
insolvenční správce,
4.
investiční zprostředkovatel,
5.
osoba odborně způsobilá pro oceňování majetku - věcí movitých, věcí nemovitých, nehmotného majetku, finančního majetku, obchodního závodu,
6.
pojišťovací agent.
ČÁST ŠESTÁ
ELEKTROTECHNIKA
A.
Základní tematické okruhy
a)
Teorie obvodů,
b)
Analogová technika,
c)
Materiály a technologie v elektrotechnice,
d)
Elektrotechnické součástky,
e)
Elektrické stroje, přístroje a pohony,
f)
Elektromagnetické pole,
g)
Telekomunikační technika,
h)
Radiotechnika, mikrovlnná technika,
i)
Optická technika, optoelektronika,
j)
Mikroelektronika,
k)
Výkonová elektronika,
l)
Projektování elektrických zařízení.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Elektrotechnika a informatika,
b)
Elektrotechnika, energetika a management,
c)
Komunikace, multimédia a elektronika,
d)
Elektrotechnika, elektronika, komunikační a řídicí technika,
e)
Projektování elektrických zařízení,
f)
Elektrotechnika,
g)
Aplikovaná elektrotechnika.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
matematické a fyzikální znalosti elektrických a elektronických obvodů,
2.
znalosti komunikačních systémů a systémů automatického řízení,
3.
znalosti návrhu i provozu elektrotechnických systémů,
4.
znalosti bezpečnostních pravidel elektrotechnické praxe.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
identifikovat přednosti a nedostatky konkrétního přístroje nebo systému,
2.
rozhodnout o vhodnosti konkrétního výrobku k požadované činnosti,
3.
navrhnout a sestavit elektrický nebo elektronický systém,
4.
navrhnout, realizovat a organizovat opravy elektrotechnických a elektronických zařízení.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
v oblasti odborné činnosti ve výrobních nebo obchodních organizacích,
3.
ve vývojových a projekčních týmech,
4.
jako testovací technik.
D.
Relevantní charakteristické profese6)
1.
osoba odborně způsobilá provádět montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení,
2.
osoba odborně způsobilá provádět výrobu, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení.
ČÁST SEDMÁ
ENERGETIKA
A.
Základní tematické okruhy
a)
Elektrotechnika v energetice,
b)
Termomechanika,
c)
Hydromechanika,
d)
Materiály,
e)
Energetické stroje a zařízení,
f)
Jaderná energetika,
g)
Technika prostředí,
h)
Technická zařízení budov,
i)
Obnovitelné zdroje energie,
j)
Klasická energetika,
k)
Využívání vedlejších produktů a odpadů.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Energetika,
b)
Elektroenergetika.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
znalosti z oblasti využívání zdrojů energie, její produkce a transformace,
2.
znalosti hydromechaniky, termomechaniky, elektrotechniky a energetických strojů a zařízení,
3.
znalosti konkrétní odborné specializace,
4.
znalosti ekonomiky energetiky a řízení průmyslových systémů,
5.
znalosti ekologie energetiky a porozumění dopadu energetické praxe na životní prostředí,
6.
porozumění společenským souvislostem energetické praxe.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
řídit tepelná nebo elektrická zařízení a sítě,
2.
navrhnout, realizovat a hodnotit energetická díla, včetně energetických systémů a posuzovat jejich účinnost,
3.
analyzovat potřeby a stanovit požadavky na zařízení vytvářená v oblasti energetiky,
4.
provádět energetická měření a prezentovat je formou odborné zprávy.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
jako provozní, projekční a řídicí pracovník v elektrárnách a teplárnách, v útvarech energetiky ve všech typech průmyslových podniků i v nevýrobní sféře,
3.
jako výpočtář, konstruktér nebo vývojový pracovník ve výrobních závodech, energetických společnostech a také v projekčních ateliérech,
4.
jako projektant energetických rozvodů systémů zásobování teplem, úpraven a čistíren odpadních vod,
5.
jako revizní a zkušební technik,
6.
jako kvalifikovaný prodejce a odborník v marketingu v oblasti nakládání s energií.
D.
Relevantní charakteristické profese7)
1.
osoba odborně způsobilá pro dohled nad tepelným zpracováním odpadu,
2.
energetický specialista.
ČÁST OSMÁ
FARMACIE
A.
Základní tematické okruhy
a)
Botanika a zoologie,
b)
Všeobecná a anorganická chemie,
c)
Organická chemie,
d)
Analytická chemie,
e)
Farmaceutická chemie (včetně analýzy léčiv),
f)
Všeobecná a aplikovaná (lékařská) biochemie,
g)
Anatomie a fyziologie,
h)
Mikrobiologie,
i)
Farmakologie a farmakoterapie,
j)
Farmaceutická technologie,
k)
Toxikologie,
l)
Farmakognozie,
m)
Právní úprava a profesní etika ve farmaceutickém uplatnění,
n)
Lékárenství (včetně farmaceutické péče),
o)
Klinická farmacie,
p)
Farmakovigilance.
B.
Výčet typických studijních programů
Farmacie.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
znalosti léčiv a léčivých prostředků,
2.
znalosti technologických postupů při výrobě léků na základě vlastností použitých látek,
3.
znalosti indikací, dávkování, mechanismů účinku a možností interakcí léků současně podávaných, včetně nežádoucích účinků,
4.
znalosti ekologické likvidace biologicky aktivních látek,
5.
právní a ekonomické znalosti relevantní pro lékárenskou praxi.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
připravovat léčiva a léčivé prostředky,
2.
aplikovat farmakologické a základní farmakoterapeutické znalosti při dispenzační péči a konzultační a informační činnosti v lékárnách i dalších zdravotnických zařízeních,
3.
uplatňovat znalosti léků i lékové politiky v komunikaci s pacienty, s lékaři, se spolupracovníky a s dalšími občany,
4.
likvidovat biologicky aktivní látky,
5.
hodnotit vědecké údaje týkající se léčiv a léků,
6.
spolupracovat s dalšími odborníky v oblastech biologických i chemických věd, s psychology i odborníky z potřebných oblastí lékařských věd v lékárenské praxi i ve výzkumu a vývoji léků.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
jako lékárník,
3.
jako klinický farmaceut v nemocnici,
4.
jako bioanalytik v laboratořích zdravotnického charakteru,
5.
v laboratořích pro vývoj, výzkum a kontrolu léčiv,
6.
ve farmaceutických výrobních a distribučních společnostech,
7.
jako odborník v řídících strukturách zdravotnictví.
D.
Relevantní charakteristické profese8)
farmaceut.
ČÁST DEVÁTÁ
FILOLOGIE
A.
Základní tematické okruhy
a)
Obecná lingvistika,
b)
Synchronní a diachronní struktura konkrétních jazyků nebo jazykových skupin,
c)
Aplikovaná lingvistika,
d)
Literární věda,
e)
Literární a kulturní historie dané jazykové oblasti,
f)
Reálie dané jazykové oblasti,
g)
Překladatelství a tlumočnictví,
h)
Rozvoj komunikační kompetence.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Filologie,
b)
Překladatelství a tlumočnictví.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
znalosti předmětného jazyka,
2.
společenské, kulturní a historické znalosti prostředí, v němž se příslušný jazyk uplatňuje,
3.
znalosti stěžejních disciplín příslušné filologie, zejména fonetiky a fonologie, morfologie, syntaxe, teorie textu a lexikologie a literární historie,
4.
znalosti metodologie teoretických lingvistických, mezních lingvistických a literárněvědných disciplín.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
ústně i písemně komunikovat v předmětném cizím jazyce,
2.
provádět jazykovědnou analýzu textu, a to z hlediska všech jazykových plánů a vybraných jazykovědných disciplín,
3.
analyzovat literární text,
4.
analyzovat složité jazykové struktury,
5.
posuzovat jazykové a literární dějiny v základních mezioborových souvislostech a v kulturních a mediálních kontextech.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v oblasti interkulturní komunikace, ve vnitřní a vnější firemní komunikaci,
2.
v kulturních a vzdělávacích institucích,
3.
jako překladatel nebo redaktor v překladatelských agenturách a překladatelských odděleních národních i mezinárodních institucí firem, jako redaktor v mediální sféře, v nakladatelstvích a vydavatelstvích,
4.
jako lektor cizích jazyků a literatur,
5.
jako analytik v marketingových firmách, v oblasti reklamy nebo firemního poradenství,
6.
jako literární historik.
ČÁST DESÁTÁ
FILOZOFIE, RELIGIONISTIKA A TEOLOGIE
A.
Stěžejní tematické okruhy
a)
Historie filozofie,
b)
Systematická filozofie,
c)
Religionistika,
d)
Biblická věda a historická teologie,
e)
Systematická a praktická teologie,
f)
Pramenné jazyky.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Filozofie,
b)
Religionistika,
c)
Humanitní studia,
d)
Teologie.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
znalosti základních primárních textů oboru,
2.
znalosti sekundární literatury konkrétního problematického okruhu,
3.
znalosti dějinného vývoje oboru a jeho soudobého stavu,
4.
znalosti dějin myšlení a tradičních otázek evropské duchovní tradice.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
pracovat s primárními i sekundárními texty v originálním znění,
2.
tvůrčím způsobem interpretovat text, analyzovat a kriticky zhodnotit jeho argumentační strukturu,
3.
analyzovat a kriticky zhodnotit komplexní i kontroverzní problémy v jejich kontextech.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
v kulturních institucích,
3.
v diplomatické sféře,
4.
v případě absolventů teologie v rámci pastorační služby.
D.
Relevantní charakteristické profese9)
učitel náboženství.
ČÁST JEDENÁCTÁ
FYZIKA
A.
Základní tematické okruhy
a)
Mechanika,
b)
Termodynamika a kinetická teorie,
c)
Elektřina a magnetismus,
d)
Optika,
e)
Akustika,
f)
Základní struktura látek,
g)
Základy kvantové teorie,
h)
Principy fyzikálního měření,
i)
Experimentální metody,
j)
Zpracování dat,
k)
Teoretická mechanika,
l)
Teorie kontinua,
m)
Elektrodynamika,
n)
Teorie relativity, kvantová mechanika,
o)
Statistická fyzika,
p)
Matematická analýza,
q)
Lineární algebra a geometrie,
r)
Statistika a pravděpodobnost.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Fyzika,
b)
Aplikovaná fyzika.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
matematické znalosti v rozsahu dostatečném pro chápání teorií klasické i moderní fyziky,
2.
znalosti obecné fyziky a experimentálních metod, na kterých je založena,
3.
znalosti hlavních fyzikálních teorií založených na klasickém i kvantovém popisu,
4.
znalosti konkrétní specifické oblasti oboru, zejména astrofyziky a astronomie, teorie gravitace, fyziky vysokých energií, atomové, částicové a jaderné fyziky, teorie pole, fyziky povrchů, fyziky plazmatu, fyziky kondenzovaných látek a materiálů, nanotechnologie a fyziky nanostruktur, optiky a optoelektroniky, biofyziky, geofyziky, meteorologie a fyziky atmosféry, chemické fyziky, matematické fyziky a modelování, počítačové fyziky,
5.
znalosti statistiky,
6.
znalosti programování a numerického řešení matematických úloh,
7.
porozumění možnostem, podmínkám a omezením různých metod experimentálního měření a omezením, která jsou spojena s jeho přesností,
8.
znalosti rizik vyplývajících zejména z nakládání s radioaktivními či jadernými materiály.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
zpracovávat experimentální data a vytvářet analytické a počítačové modely analyzující tato data,
2.
navrhovat a obsluhovat experiment,
3.
vyhodnocovat výsledky experimentu nebo počítačových modelací,
4.
obsluhovat technicky náročná zařízení.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
v průmyslu a ve specializovaných laboratořích.
D.
Relevantní charakteristické profese10)
1.
osoba odborně způsobilá pro dovoz nebo vývoz jaderných položek nebo průvoz jaderných materiálů a vybraných položek,
2.
osoba odborně způsobilá pro hodnocení vlastností zdrojů ionizujícího záření řízením a vykonáváním zkoušek v rozsahu a způsoby stanovenými prováděcím předpisem,
3.
kontrolní fyzik,
4.
kontrolní fyzik při testování spouštění výzkumného jaderného reaktoru,
5.
osoba odborně způsobilá pro mezinárodní přepravu radioaktivních odpadů v rozsahu a způsoby stanovenými zvláštním právním předpisem,
6.
osoba odborně způsobilá pro nakládání s jadernými materiály,
7.
osoba odborně způsobilá pro nakládání s radioaktivními odpady v rozsahu a způsoby stanovenými prováděcím právním předpisem,
8.
osoba odborně způsobilá pro nakládání se zdroji ionizujícího záření v rozsahu a způsoby stanovenými prováděcím právním předpisem,
9.
osoba odborně způsobilá pro odbornou přípravu vybraných pracovníků,
10.
operátor primární části reaktorového bloku,
11.
operátor sekundární části reaktorového bloku,
12.
operátor výzkumného reaktoru,
13.
osoba odborně způsobilá pro opětovné uvedení jaderného reaktoru do kritického stavu po výměně jaderného paliva,
14.
osoba odborně způsobilá pro provádění osobní dozimetrie a dalších činností v oblasti radiační ochrany,
15.
osoba odborně způsobilá pro provádění rekonstrukce nebo jiných změn ovlivňujících jadernou bezpečnost jaderné elektrárny,
16.
osoba odborně způsobilá pro provoz jaderného zařízení nebo pracoviště III. a IV. kategorie,
17.
osoba odborně způsobilá pro přepravu jaderných materiálů a radioaktivních látek stanovených prováděcím právním předpisem,
18.
osoba odborně způsobilá pro přidávání radioaktivních látek do spotřebních výrobků při jejich výrobě nebo přípravě nebo k dovozu či vývozu takových výrobků,
19.
osoba odborně způsobilá pro přímé řízení provádění jednotlivých kroků testů fyzikálního a energetického spouštění na blokové dozorně reaktorového bloku jaderné elektrárny (provozní fyzik),
20.
osoba odborně způsobilá pro řízení služeb měření a hodnocení obsahu přírodních radionuklidů ve stavebních materiálech, ve vodě určené k veřejnému zásobování pitnou vodou a v balené vodě,
21.
osoba odborně způsobilá pro řízení služeb měření a hodnocení výskytu radonu a produktů přeměny radonu ve stavbách a stanovení radonového indexu pozemku,
22.
osoba odborně způsobilá pro řízení služeb monitorování na pracovištích III. a IV. kategorie podle příslušných předpisů,
23.
osoba odborně způsobilá pro řízení služeb osobní dozimetrie,
24.
směnový inženýr při řízení a provozu celé jaderné elektrárny,
25.
osoba odborně způsobilá pro umístění jaderného zařízení nebo úložiště radioaktivních odpadů,
26.
osoba odborně způsobilá pro uvádění jaderného zařízení do provozu,
27.
osoba odborně způsobilá pro uvádění radionuklidů do životního prostředí v rozsahu a způsoby stanovenými prováděcím právním předpisem,
28.
vědecký vedoucí spouštění výzkumného reaktoru,
29.
vedoucí reaktorového bloku,
30.
vedoucí směny výzkumného reaktoru,
31.
osoba odborně způsobilá pro vykonávání soustavného dohledu na dodržování radiační ochrany na pracovištích III. a IV. kategorie,
32.
osoba odborně způsobilá pro vykonávání soustavného dohledu na dodržování radiační ochrany při lékařském ozáření na pracovištích II. a vyšší kategorie,
33.
osoba odborně způsobilá pro vykonávání soustavného dohledu s přímou zodpovědností za zajištění radiační ochrany při vykonávání radiačních činností,
34.
osoba odborně způsobilá pro vyřazování z provozu jaderného zařízení nebo pracoviště III. nebo IV. kategorie v jednotlivých etapách a v rozsahu a způsoby stanovenými zvláštním právním předpisem,
35.
osoba odborně způsobilá pro výstavbu jaderného zařízení nebo pracoviště IV. kategorie,
36.
osoba odborně způsobilá pro zpětný dovoz radioaktivních odpadů vzniklých při zpracování materiálů vyvezených z České republiky.
ČÁST DVANÁCTÁ
HISTORICKÉ VĚDY
A.
Základní tematické okruhy
a)
Historiografie a filozofie dějin,
b)
Národní a zemské dějiny v obecném kontextu,
c)
Dějiny pravěku, starověku, středověku, novověku a soudobé dějiny,
d)
Hospodářské a sociální dějiny,
e)
Kulturní dějiny,
f)
Etnologie a etnografie,
g)
Pomocné vědy historické a archivnictví,
h)
Politické dějiny.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Historické vědy,
b)
Archeologie,
c)
Etnologie.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
znalosti historických skutečností, jevů a procesů od pravěku až do soudobých dějin,
2.
znalosti základních pramenných textů, včetně jejich typologie a způsobů vyhledávání a uchovávání,
3.
znalosti umění a kultury v historickém vývoji,
4.
znalosti historiografie, filozofie dějin, teorie, směrů a škol historického výzkumu,
5.
znalosti institucionálního zajištění historického bádání zahrnující znalosti institucí uchovávajících zdroje informací o dějinách i znalosti základních výzkumných pracovišť.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
samostatně identifikovat a kriticky interpretovat klíčové historické jevy a reflektovat jejich vzájemné souvislosti,
2.
studovat pramenné materiály a odbornou literaturu v originálním znění,
3.
vnímat historické skutečnosti, jevy a procesy v kontextu výsledků výzkumu dalších vědních oborů.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
v oblasti památkové péče,
3.
v archivnictví,
4.
v muzejnictví,
5.
v knihovnictví,
6.
v oblasti cestovního ruchu,
7.
ve školství, orgánech veřejné správy a samosprávy (archiváři).
D.
Relevantní charakteristické profese11)
1.
osoba odborně způsobilá pro provádění archeologických výzkumů,
2.
osoba odborně způsobilá pro provádění stavebně-historických výzkumů.
ČÁST TŘINÁCTÁ
CHEMIE
A.
Základní tematické okruhy
a)
Obecná chemie,
b)
Anorganická chemie,
c)
Organická chemie,
d)
Fyzikální chemie,
e)
Analytická chemie,
f)
Biochemie,
g)
Chemické technologie,
h)
Chemie materiálů,
i)
Toxikologie a ekotoxikologie,
j)
Chemické inženýrství,
k)
Chemická informatika,
l)
Jaderná chemie.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Anorganická chemie,
b)
Organická chemie,
c)
Analytická chemie,
d)
Fyzikální chemie,
e)
Makromolekulární chemie,
f)
Biochemie,
g)
Chemie,
h)
Jaderná chemie,
i)
Chemie a chemické technologie,
j)
Chemie a technická chemie,
k)
Chemie a technologie ochrany životního prostředí,
l)
Chemické a procesní inženýrství,
m)
Chemie a technologie materiálů,
n)
Chemie a technologie paliv a prostředí,
o)
Technologie vody,
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
chemické, matematické a fyzikální znalosti molekulárních a makroskopických transformací a dalších komplexních jevů uplatňujících se v různých chemických procesech a výrobách,
2.
chemické, matematické a fyzikální znalosti vlastností prvků, jejich sloučenin a struktur,
3.
porozumění možnostem, podmínkám a omezením různých metod experimentálního měření a omezením, která jsou spojena s jeho přesností,
4.
porozumění souvislostem chemické praxe se zdravím a výživou lidí a zvířat, s riziky pro životní prostředí a s udržitelným rozvojem.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
řešit problémy související s provozem chemických výrob a technologií,
2.
shromažďovat a hodnotit data včetně výsledků svých vlastních experimentálních měření,
3.
bezpečně pracovat v laboratoři a zodpovědně posuzovat rizika takové práce.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
v chemickém a v dalších oblastech průmyslu,
3.
ve specializovaných laboratořích.
D.
Relevantní charakteristické profese12)
1.
osoba odborně způsobilá pro výrobu nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických směsí a prodej chemických látek a chemických směsí klasifikovaných jako vysoce toxické a toxické,
2.
osoba odborně způsobilá pro výrobu chemických látek a chemických směsí nebo předmětů a kosmetických přípravků,
3.
osoba odborně způsobilá pro výzkum, vývoj, výrobu, zpracování, zkoušení, ničení a zneškodňování výbušnin,
4.
osoba odborně způsobilá pro měření emisí a měření úrovně znečištění,
5.
osoba odborně způsobilá k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů,
6.
poskytovatel odborných vyjádření podle zákona o integrované prevenci.
ČÁST ČTRNÁCTÁ
INFORMATIKA
A.
Základní tematické okruhy
a)
Teorie informace,
b)
Diskrétní matematika, kombinatorika a teorie grafů,
c)
Matematická logika
d)
Programování,
e)
Algoritmizace, teorie algoritmů,
f)
Teorie složitosti a teorie vyčíslitelnosti,
g)
Číslicové a vestavné systémy,
h)
Počítačové systémy, sítě a komunikační technologie,
i)
Webové a mobilní technologie,
j)
Paralelní a distribuované algoritmy a systémy,
k)
Informační a počítačová bezpečnost, kódy a kryptologie,
l)
Uživatelská rozhraní,
m)
Zpracování přirozeného jazyka, textové, obrazové a multimediální informace,
n)
Zpracování velkých dat a vytěžování znalostí z dat,
o)
Umělá inteligence a strojové učení, softcomputing,
p)
Optimalizace a operační výzkum,
q)
Počítačové modelování a simulace,
r)
Počítačové architektury,
s)
Operační systémy,
t)
Databázové systémy a datové sklady,
u)
Formální jazyky, gramatiky a automaty,
v)
Programovací jazyky a paradigmata,
w)
Překladače a programovací technologie,
x)
Softwarové inženýrství,
y)
Informační systémy,
z)
Počítačová grafika a animace,
aa)
Inteligentní plánování, rozvrhování, predikce a diagnostika, spolehlivost.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Informatika,
b)
Teoretická informatika,
c)
Aplikovaná informatika,
d)
Informační technologie,
e)
Počítačové inženýrství,
f)
Výpočetní technika,
g)
Softwarové inženýrství,
h)
Informační systémy,
i)
Počítačová grafika,
j)
Počítačová lingvistika,
k)
Informační a komunikační technologie,
l)
Systémové inženýrství a informatika.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
znalosti matematiky, teoretické informatiky, počítačových a komunikačních systémů, algoritmů a datových struktur, programování, analýzy a zpracování strukturovaných i nestrukturovaných dat a principů umělé inteligence,
2.
znalosti matematických modelů a příslušných informačních a komunikačních technologií,
3.
znalosti jednotlivých úrovní architektur počítačových systémů (číslicové obvody, procesory, operační a databázové systémy, úložiště dat a počítačové sítě),
4.
znalosti teorie formálních jazyků, automatů a překladačů,
5.
znalosti softwarového inženýrství, tvorby informačních systémů, počítačové bezpečnosti, počítačové grafiky a uživatelského rozhraní,
6.
znalosti technik návrhu a analýzy algoritmů s ohledem na výpočetní složitost a praktickou řešitelnost úloh.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
navrhovat, realizovat a hodnotit řešení odpovídající technickým možnostem, cílovým provozním podmínkám a hlubším potřebám uživatelů,
2.
používat techniky algoritmizace, modelování počítačových architektur a softwarových technologií,
3.
vyvíjet systémové i aplikační programové vybavení,
4.
vytvářet výpočetní systémy,
5.
efektivně komunikovat s uživateli,
6.
koordinovat práci širšího týmu technických a analytických pracovníků,
7.
zpracovávat data, provádět analýzy a vizualizovat znalosti.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
při vytváření, správě a provozování výpočetních nebo informačních systémů,
3.
jako analytik a návrhář výpočetních a informačních systémů,
4.
jako programátor a vývojář aplikací,
5.
jako vývojář počítačových her nebo řídících aplikací,
6.
v realizačním týmu IT řešení, systémových integrátorů, business analytiků,
7.
ve všech oblastech informatiky počínaje vývojovou prací v průmyslu, v provozu, údržbě, prodeji, servisu počítačových a informačních systémů, jako pracovníci informačních a komunikačních technologií oddělení a datových center podniků, organizací, nebo institucí ve veřejné správě.
ČÁST PATNÁCTÁ
KYBERNETIKA
A.
Základní tematické okruhy
a)
Teorie informace,
b)
Diskrétní matematika, kombinatorika a teorie grafů,
c)
Matematická logika,
d)
Programování,
e)
Algoritmizace, teorie algoritmů,
f)
Teorie složitosti a teorie vyčíslitelnosti,
g)
Číslicové a vestavné systémy,
h)
Počítačové systémy, sítě a komunikační technologie,
i)
Webové a mobilní technologie,
j)
Paralelní a distribuované algoritmy a systémy,
k)
Informační a počítačová bezpečnost, kódy a kryptologie,
l)
Uživatelská rozhraní,
m)
Zpracování přirozeného jazyka, textové, obrazové a multimediální informace,
n)
Zpracování velkých dat a vytěžování znalostí z dat,
o)
Umělá inteligence a strojové učení, softcomputing,
p)
Optimalizace a operační výzkum,
q)
Počítačové modelování a simulace,
r)
Řídicí systémy,
s)
Teorie automatického řízení,
t)
Teorie systémů, systémy systémů,
u)
Měření a zpracování signálů,
v)
Kyberneticko-fyzikální systémy,
w)
Strojové vnímání a inteligentní robotika,
x)
Inteligentní plánování, rozvrhování, predikce a diagnostika, spolehlivost.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Umělá inteligence,
b)
Kybernetika a robotika,
c)
Automatické řízení,
d)
Interakce člověk - stroj,
e)
Technická kybernetika,
f)
Řídicí technika.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
znalosti matematiky, teoretické informatiky, počítačových a komunikačních systémů, algoritmů a datových struktur, programování, analýzy a zpracování strukturovaných i nestrukturovaných dat a principů umělé inteligence,
2.
znalosti matematických modelů a příslušných informačních a komunikačních technologií,
3.
znalosti z oblasti měření a zpracování signálů,
4.
znalosti modelování systémů,
5.
znalosti rozhodování a řízení procesů technického i netechnického charakteru, včetně navrhování a realizace řídicích systémů s podporou umělé inteligence,
6.
znalosti strojového vnímání a robotiky.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
navrhovat, realizovat a hodnotit řešení odpovídající aktuálním technickým možnostem, cílovým provozním podmínkám a hlubším potřebám uživatelů,
2.
provádět dekompozice technických i netechnických procesů a struktur, a uskutečňovat jejich identifikaci, monitorování, diagnostiku a automatické řízení,
3.
navrhovat optimalizaci či náhradu technických i netechnických procesů a struktur,
4.
aplikovat techniky strojového vnímání, robotiky a znalostního inženýrství.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
při vytváření, správě a provozování výpočetních nebo řídicích systémů,
3.
při analýze a návrhu výpočetních a řídicích systémů,
4.
jako programátor a vývojář počítačových nebo řídicích aplikací,
5.
v realizačních týmech IT řešení, systémových integrátorů, business analytiků,
6.
ve všech oblastech kybernetiky počínaje vývojovou prací v průmyslu, v provozu, údržbě, prodeji, servisu počítačových a řídicích systémů, jako pracovníci informačních a komunikačních technologií oddělení a datových center podniků, organizací, nebo institucí ve veřejné správě.
ČÁST ŠESTNÁCTÁ
LESNICTVÍ A DŘEVAŘSTVÍ
A.
Základní tematické okruhy
a)
Botanika (včetně dendrologie), fytocenologie a lesnická typologie,
b)
Genetika a fyziologie lesních dřevin,
c)
Pěstování a ochrana lesa,
d)
Ekologie lesa,
e)
Hospodářská úprava lesa a geoinformační technologie,
f)
Technika a mechanizace v lesním hospodářství,
g)
Myslivost, lesnická zoologie a konzervace přírodnin,
h)
Ekonomika, správní služba a řízení lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu,
i)
Podnikání a management v lesním hospodářství, dřevozpracujícím a nábytkářském průmyslu,
j)
Nauka o dřevě, zpracování dřeva a technologie zpracování dřeva,
k)
Dřevěné konstrukce a dřevostavby,
l)
Projektování, tvorba a výroba nábytku,
m)
Arboristika,
n)
Krajinářství a hospodaření s vodou v krajině.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Lesní inženýrství,
b)
Lesnictví,
c)
Dřevařské inženýrství,
d)
Dřevařství,
e)
Krajinné inženýrství,
f)
Krajinářství,
g)
Stavby na bázi dřeva,
a)
Nábytek,
b)
Arboristika,
c)
Nábytkové inženýrství.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
přírodovědné a technické znalosti disciplín spojených s dřevinami a lesními ekosystémy, dřevinami mimo lesní prostředí na nelesních půdách a intravilánech obcí,
2.
znalosti zpracování dřeva a navazujících výrob, včetně návrhu těchto výrobků,
3.
znalosti postupů řízení jakosti, zkušebnictví výrobků a materiálů,
4.
znalosti konstrukce, provozu a údržby dřevařských strojů se zaměřením na jejich mechanismy a technologické možnosti,
5.
znalosti péče a managementu dřevin, včetně managementu zvěře a konzervace přírodnin,
6.
znalosti managementu přírodního a krajinného prostředí s důrazem na trvalou udržitelnost, polyfunkčnost a diferencovanost přístupů,
7.
znalosti podnikatelského prostředí odvětvové ekonomiky a obchodu s lesnickými a dřevařskými komoditami,
8.
znalosti legislativy relevantní pro lesnickou praxi.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
realizovat běžné i specializované lesnické, krajinářské a dřevařské činnosti ve výrobní, legislativně-správní, ekonomické, projektově-plánovací a organizačně-řídící oblasti,
2.
rozvíjet nové koncepce a strategie vedoucí k optimalizaci dřevní i mimodřevní produkce lesních ekosystémů a zajištění mimoprodukčních funkcí lesa, a to v dlouhodobém (udržitelném) horizontu,
3.
vyhledat oborové obecně závazné právní předpisy a předpisy souvisejících oborů a správně je použít, popřípadě navrhovat jejich změny,
4.
používat výpočetní techniku pro lesnické plánování, geografický informační systém, plánování dřevařské výroby nebo pro návrhy výrobků ze dřeva.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
jako manažer lesního hospodářství, myslivosti, dřevařského a nábytkářského průmyslu,
3.
v administrativě a odborných funkcích ve státní a komunální správě lesů a zeleně,
4.
ve veřejně prospěšných organizacích ochrany přírody a krajiny nebo památkové péče,
5.
jako odborný lesní hospodář,
6.
v odborných funkcích v zemích mírného, tropického a subtropického pásma v oborech lesního hospodářství, ochrany přírody a managementu krajiny,
7.
jako technologický pracovník, projektant, provozní, administrativní a obchodní pracovník v oblasti zpracování dřeva, a to zejména v dřevařských nebo nábytkářských výrobních, projekčních a obchodních organizacích,
8.
jako konstruktér dřevěných částí a prvků výrobních i obytných objektů ve stavebnictví,
9.
jako návrhář nábytku,
10.
v soukromých taxačních, arboristických a poradenských právnických osobách,
11.
ve vodohospodářských organizacích, projekčních, geodetických i stavebních firmách.
D.
Relevantní charakteristické profese13)
1.
odborný lesní hospodář,
2.
autorizovaný inženýr, autorizovaný technik,
3.
osoba odborně způsobilá pro zpracování lesního hospodářského plánu a lesních hospodářských osnov.
ČÁST SEDMNÁCTÁ
MATEMATIKA
A.
Základní tematické okruhy
a)
Algebra a teorie čísel,
b)
Geometrie a topologie,
c)
Diskrétní matematika a matematická logika,
d)
Matematická analýza,
e)
Numerická matematika,
f)
Matematické modelování,
g)
Pravděpodobnost a matematická statistika,
h)
Finanční a pojistná matematika,
i)
Aplikovaná matematika.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Matematika,
b)
Aplikovaná matematika.
C.
Rámcový profil absolventů
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
znalosti základních matematických disciplín, zejména matematické analýzy a lineární algebry,
2.
znalosti konkrétní odborné specializace,
3.
znalosti principů matematického uvažování, logického a kritického myšlení,
4.
znalosti vztahů a souvislostí mezi jednotlivými odvětvími matematiky,
5.
znalosti programování a matematického softwaru.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
vytvářet matematické modely praktických úloh a podle jejich charakteru vyhledávat a rozpracovávat vhodné matematické nástroje a postupy pro jejich řešení,
2.
používat matematický software a osvojené programátorské dovednosti.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
v oblasti informatiky, techniky, zpracování dat,
3.
ve finanční sféře, v pojišťovnictví,
4.
v oblasti programování.
ČÁST OSMNÁCTÁ
MEDIÁLNÍ A KOMUNIKAČNÍ STUDIA
A.
Základní tematické okruhy
a)
Dějiny médií a komunikace,
b)
Teorie médií a komunikace,
c)
Teorie mediální kultury,
d)
Filozofie médií a kultury,
e)
Sémiotika médií,
f)
Metody a techniky výzkumu médií a publika,
g)
Mediální systémy, legislativy a politiky,
h)
Mediální výchova,
i)
Tvorba a distribuce mediálních obsahů,
j)
Nová média.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Mediální studia,
b)
Komunikační studia,
c)
Žurnalistika,
d)
Kulturální studia,
e)
Marketingová komunikace a public relations.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
znalosti společenských věd a společenských jevů,
2.
znalosti médií a mediální komunikace,
3.
znalosti metod analýzy společenských jevů,
4.
znalosti metod analýzy médií,
5.
porozumění profesně etickým normám upravujícím výkon jednotlivých mediálních profesí,
6.
porozumění roli médií v jednotlivých etapách moderních dějin a poslání jednotlivých mediálních profesí v daném sociopolitickém kontextu,
7.
znalosti mediální legislativy.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
kriticky reflektovat a promýšlet společenské jevy,
2.
získávat a zpracovávat empirická data, včetně jejich analýzy, interpretace a zasazení do kontextu,
3.
vytvářet a distribuovat mediální obsahy.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
ve výzkumu médií, mediálního trhu a užívání médií,
3.
jako novinář, manažer, redaktor, nebo dramaturg v médiích,
4.
v reklamě, public relations a v mediálním poradenství.
ČÁST DEVATENÁCTÁ
NEUČITELSKÁ PEDAGOGIKA
A.
Základní tematické okruhy
a)
Pedagogika,
b)
Andragogika,
c)
Sociální pedagogika,
d)
Speciální pedagogika.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Pedagogika,
b)
Vychovatelství,
c)
Speciální pedagogika,
d)
Andragogika,
e)
Pedagogika volného času,
f)
Sociální pedagogika,
g)
Logopedie.
C.
Rámcový profil absolventa
a)
S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
znalosti pojmů, teorií a metodických přístupů v oblasti pedagogiky a příbuzných oborů, zejména psychologie a sociologie,
2.
znalosti metodických a koncepčních přístupů k poznávání a pedagogickému ovlivňování procesů a jevů pedagogické reality,
3.
znalosti metod poznávání a pedagogické i pedagogicko-psychologické diagnostiky osobnosti,
4.
znalosti pojmů, teorií a metodických přístupů v oblasti speciálně pedagogické diagnostiky a metod u jedinců s vrozenými či získanými smyslovými poruchami vývoje řeči a komunikace celé věkové škály,
5.
znalosti komunikačních strategií a přístupů, včetně edukačních a komunikačních postupů u jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami,
6.
znalosti historických i současných širších souvislostí konkrétního pedagogického oboru i pedagogiky jako celku.
b)
S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
1.
navrhnout, vést a systematicky hodnotit realizaci způsobů pedagogicky adekvátního řešení pedagogických problémů a situací s ohledem na specifický ráz a potřeby řešení těchto problémů a situací,
2.
aplikovat základní diagnostické a komunikační strategie a přístupy, včetně edukačních, poradenských a komunikačních postupů u jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami,
3.
aplikovat speciálně pedagogické, diagnostické, terapeutické a kompenzační strategie a přístupy včetně edukačních, poradenských a komunikačních postupů u jedinců se smyslovými poruchami, poruchami vývoje řeči a komunikace od raného věku v celé věkové škále,
4.
využívat poznatky z jiných oborů v mnohostranné pedagogické činnosti,
5.
vést ostatní při řešení mnohostranné pedagogické problematiky.
c)
S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
1.
v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
2.
v institucích zabývajících se výchovou, vzděláváním, poradenstvím a sociální péčí i ve zdravotnictví,
3.
v podnikovém vzdělávání, personalistice a v neziskových organizacích.
D.
Relevantní charakteristické profese14)
1.
pedagogický pracovník - vedoucí pedagogický pracovník, pedagog v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků,
2.
vychovatel,
3.
pedagog volného času,
4.
speciální pedagog, asistent pedagoga,
5.
jiný odborný pracovník- logoped,
6.
jiný odborný pracovník- oftalmoped.
ČÁST DVACÁTÁ
POLITICKÉ VĚDY
A.
Základní tematické okruhy
a)
Politické myšlení,
b)
Politická teorie,
c)
Metodologie politických věd,
d)
Politické systémy,
e)
Mezinárodní vztahy,
f)
Evropský integrační proces,
g)
Mezinárodní a vnitřní bezpečnost,
h)
Politické chování a politická komunikace,
i)
Veřejné politiky.
B.
Výčet typických studijních programů
a)
Politologie,
b)
Mezinárodní teritoriální studia,