Insider Trading - široká definice upřesněna výkladem Komise

Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu („ZPKT“) s účinností od 1. května 2004 nově vymezil okruh osob, které jsou povinny informovat Komisi pro cenné papíry („Komise“) o důvodném podezření na využití vnitřní informace nebo při podezření, že určitý obchod může být manipulací s regulovaným trhem. Reagoval tak na novou evropskou legislativou - Směrnici č. 2003/6/ES, o využívání vnitřních informací a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) („Směrnice“).

Směrnice vztahuje oznamovací povinnost na osoby, které profesionálně provádějí obchody s finančními nástroji, ať už na vlastní či cizí účet. Tato definice je dále Směrnicí i související evropskou legislativou upřesněna tak, že zahrnuje zejména obchodníky s cennými papíry a úvěrové instituce.

ZPKT do okruhu osob podléhajících oznamovací povinnosti zařadil osoby, které se „podílejí při výkonu svého zaměstnání, povolání nebo funkce, nebo v souvislosti s plněním svých povinností na obchodech s investičními nástroji.“ Tento okruh je tak stanoven velmi obecně a při velmi striktní interpretaci i podstatně šířeji ve srovnání se Směrnicí. Vzhledem k tomu, že záměrem Směrnice (vymezeným v preambuli) bylo odstranit situaci, kdy jsou účastníci trhu v nejistotě ohledně pojmů, definic a vynucování, se Komise rozhodla vydat k implementaci příslušného ustanovení v ZPKT stanovisko, ve kterém vyjadřuje svůj názor na výklad tohoto ustanovení. Komise přihlížela i k tomu, že podle důvodové zprávy k ZPKT nebylo úmyslem zákonodárce rozšířit oznamovací povinnost nad rámec Směrnice. Ve svém stanovisku (ze dne 17. srpna 2004) Komise zastává restriktivní výklad. V souladu se Směrnicí Komise vymezila okruh osob úžeji. Dle názoru Komise by oznamovací povinnost měla dopadat pouze na ty osoby, jejichž podstatným předmětem činnosti (zaměstnání, povolání, funkce či povinností) je podílení se na obchodech s investičními instrumenty. Mezi takové subjekty patří zejména profesionální investoři. Oznamovací povinnost pak nedopadá pouze na tyto subjekty, ale i např. na jejich zaměstnance, pokud se o vnitřní informaci podléhající oznamovací povinnosti dozvědí.

Komise tedy zaujala rozumný postoj, který je v souladu se Směrnicí a nezatěžuje subjekty, na které právní úprava nebyla cílena. Z výše uvedeného vyplývá, že pro vznik oznamovací povinnosti by mělo být stěžejní to, zda se příslušná osoba na obchodech s investičními instrumenty podílí kvalifikovaným způsobem. Oznamovací povinnost by neměla dopadat na osoby, které se sice na obchodech s investičními instrumenty do určité míry podílejí podílejí, ale tato asistence není podstatou jejich činnosti, jako je tomu např. u znalců či advokátů.