Ko Samui: kokosový ostrov plný úsměvů

Po období dešťů se právě teď rozzářil zelenou barvou. Najdete ho jižně od Bangkoku, vzrušující metropole Thajska. Po hodině letu vystoupíte jako do pohádky.

Slaměné letiště
Uvítání je typické: usměvavé Thajky zdraví sepnutými dlaněmi a na krk nám pověsí šňůrku s orchidejemi a jasmínem. Pro štěstí.

Atrakcí je už samo letiště. Pomalovaný minibus nás přiveze před slaměný terminál, místo sloupů jej drží kokosové palmy. V rohu zastřešené chýše bez stěn stojí jedno křeslo. A nad ním zavěšený nápis: VIP.

Je v tom díl ironie, ale zároveň naplnění hesla: Vše pro turisty. Tady se ještě nerozmohlo v jediný zákon tak jako na Pattayi nebo na ostrově Phuket, kde příroda často ustupuje velkým hotelovým komplexům.

Ko Samui je skromnější, zachoval si kouzlo a atmosféru.

Bangkok neboli Město andělů, kterým jsem byl tak nadšený, mi teď připadá jako hlučný a špinavý labyrint. Ko Samui, tak trochu schovaný v Thajském zálivu, je jeho protipól. "Tady jsem začal nový život," říká mi jeden cizinec. Doma přemýšlel o smrti, tak odjel do Thajska.

Úsměv - nejlepší odpověď
Spěchat tady nemusíme, všude je krásně. Na jakou pláž ulehnout? Nejznámější je bílá Chaweng a Lamai na východním pobřeží, na západě a na jihu však objevíte víc klidu, osamělé mělké zátoky plné korálů. Místo válení se u moře nejdřív pojeďme na výlet. Ostrov se dá objet během jediného dne po okružní silnici dlouhé 51 kilometrů.

Uplaťte budoucnost
Orientační bod pro turisty? Dvanáct metrů vysoký Velký Buddha. Je vidět už zdaleka, jak majestátně sedí a rozhlíží se po krajině, ruce položené na překřížených nohou. Když vystoupáte po několika desítkách schodů, můžete spolu s ním objevovat krásný výhled. Boty nechte dole, u oltáře zapalte svíčku nebo vonnou tyčinku. Jedině tak se k němu můžete přiblížit.

Při modlitbě Thajci klečí, chodidla mají za sebou, aby neukazovala na Buddhu. Tak prosí za milosrdný osud.

Rituál tu neprobíhá tak komerčně jako v Bangkoku, kde o osudu "rozhodují" skříňky, které vypadají jako hrací automaty. Podle znamení, ve kterém jste se narodili, si vyberete jednu ze dvanácti, vhodíte desetibahtovou minci a vylosujete si číslo horoskopu, v němž se dozvíte svoji budoucnost.

Na Ko Samui nás mnich postříká svěcenou vodou, aby očistil naše duše od hříchů a za drobný peněžitý dar dostaneme na ruku provázek s několika uzlíky. Měl by nás ochránit a přinést nám štěstí.

Dědeček ze žuly
Symbolem ostrova jsou dva zvláštní kameny. Tady jim neřeknou jinak než Hin Ta a Hin Yai neboli Dědeček a Babička, dva skalní giganti v tyrkysovém moři, od sebe je dělí dvacet metrů. Příroda žulovou masu opracovala tak, že nezaměnitelně připomíná mužské a ženské genitálie. Najdete je vyobrazené na tričkách i na mnoha jiných suvenýrech. Vždyť místní obyvatelé o dvou sochách vyprávějí, že to jsou jejich vzdálení předkové.

Ostrov je centrem býčích zápasů. Ale tím výčet atrakcí ani zdaleka nekončí. Kromě tradiční thajské masáže je to třeba akvárium s mořskými živočichy, park tygrů, motýlí, krokodýlí nebo hadí farma. Či opičí divadlo. V něm nám za dvacet bahtů opice předvádí, jak je šikovná. Vyběhne do koruny kokosové palmy a během chvíle pro nás ukroutí zralý kokosový ořech. Stačí useknout špičku, zasunout brčko a máme osvěžující nápoj.

Na slonovi k vodopádům
Své umění vám tu předvedou i cvičení sloni. Slon se stal v Thajsku národním zvířetem. Možná proto, že země na mapě připomíná hlavu slona s chobotem. V kalendáři mají sloni den, kdy slaví svátek. Thajci pro ně zřídili nemocnice a školy. V divadle vám předvedou, jak umějí tančit nebo kopat do míče. Ostatně ti nejlepší se v Thajsku fotbalu doopravdy věnují. Při sloních slavnostech sehrají několik zápasů.

Usazeni v sedadle na sloním hřbetu můžete na Ko Samui projet džungli až k nádherným vodopádům. Rozvážným krokem se umně vyhnou jakékoli překážce. Vypadá to, že by cestu zvládli i bez mahuta (svého chovatele), který jim sedí za hlavou a nohama je šimrá střídavě pod pravým a levým uchem, podle toho, kam potřebuje zatočit. Můžete dojet třeba až těsně k vodopádům Numuang, které se nacházejí v centrálních horách. Půlhodinová projížďka stojí v přepočtu zhruba 700 korun.

Tropickým lesem pak už sami stoupáme několik stovek metrů s průvodcem, který nám během cesty nabídl své služby. Nahoru vede klikatá pěšina, výstupky jsou tak vysoké, že se občas musíme chytit liány a vyhoupnout se nahoru, při zpáteční cestě nám zase poslouží jako zábradlí.

A jsme na vrcholu. Mezi fialovými skalami tu padá voda ze čtyřicetimetrové výšky a dole vytváří jezero. Náš průvodce do něj skáče z útesu. Po jeho boku doplaveme až k jeskyni. Sem voda proudí úzkou štěrbinou jako do sprchy.

Celý text článku naleznete zde.