10 otázek pro … Jana Jiráčka
JUDr. Jan Jiráček je od roku 2021 advokátem zaměřujícím se na trestní právo. Trvale spolupracuje s Advokátní kanceláří Gřivna & Šmerda, s.r.o. Je členem Unie obhájců. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Ve své advokátní praxi se zaměřuje zejména na obhajobu v případech majetkové či hospodářské trestné činnosti a ve věcech trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných. Detailně se zabývá problematikou trestných činů souvisejících s tzv. solárním boomem v roce 2010. Rovněž se zabývá zastupováním poškozených v trestním řízení.
Advokát v rozhovoru popisuje své trestní právo jako výzvu, přičemž jeho největším profesním úspěchem je zprošťující rozsudek v případu solární elektrárny, na kterém pracoval od studentských let. V oblasti legislati... více
1. Co máte na své práci nejraději?
Výzvu, kterou člověku přináší. Státní zastupitelství na svých stránkách uvádí, že jen cca 3 % obžalovaných soudy obžaloby zprostí. Statisticky tak jdete do boje s šancí zhruba jedna ku třiceti. A jak řekla jedna moje oblíbená seriálová postava: „I like those odds“.
2. Největší pracovní úspěch?
Pro mne to asi navždy bude vůbec první případ, ke kterému jsem se jako student, respektive začínající koncipient, u nás v kanceláři v roce 2017 dostal. Šlo o krajskou věc, takže možnost, že bych šel jednou k soudu jako obhájce, tehdy samozřejmě nepřipadala v úvahu. Přesto jsem o tom v té době snil. Navíc šlo o solární elektrárnu, tedy případ, u kterých se v té době prakticky jen odsuzovalo. Nicméně soupeři jsme nedali nic zadarmo a policie danou kauzu nakonec vyšetřovala zhruba 6 let, než ji státní zástupce obžaloval. Výsledek byl ten, že jsem se v dané věci nakonec u soudu I. stupně nejenže zúčastnil celého hlavního líčení, ale před rokem jsem si u odvolacího soudu vyslechl zamítnutí odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku, čímž kauza skončila.
3. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušil?
Takových je mnoho, začít bychom mohli třeba u celého zákona o státní službě, a tak tří čtvrtin zákoníku práce. Zjednodušení by ale pomohlo právu jako celku. Pokud mám zůstat u „svého“ trestního práva, tak bych od základu přebudoval systém trestů a jejich ukládání. Musím však říct, že poslední velká novela trestních předpisů se mým představám přiblížila, navzdory tomu, že některé odvážnější kroky se (podle mého názoru bohužel) nakonec do platného práva nedostaly.
4. Ideální dovolená?
Taková, která by mi před patnácti lety zněla jako nejhorší noční můra. Tedy kdekoliv bez přístupu k telefonu a internetu.
5. Který předmět byl na studiích Vaším nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Záměrně vynechám obligátní trestní právo a řeknu ten druhý nejoblíbenější – historické předměty z prvního ročníku. Historie mne bavila odjakživa a vývoj lidského uvažování o právu je pro mne fascinující. Je skoro škoda, že se historie učí na začátku studia, když ještě člověk nemá takové povědomí o právu jako celku. A že to není praktický předmět? Ne tak docela. V praxi jsem se už se zákonem říšské rady o zločinech a přečinech z roku 1852 setkal hned dvakrát. Rád jsem neměl mezinárodní právo soukromé.
6. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Ať se toho nebojí. Ano, tento obor si hodně vezme, zejména co se týče času a sil. Ale na druhou stranu vás hodně naučí a vynaložená energie se vám vrátí. Sám na sobě vidím, že ze mne advokacie udělala mnohem silnějšího člověka, než jakým jsem dříve býval.
7. Kdo Vás v životě – tom pracovním i soukromém – nejvíce motivuje?
To je jednoznačně má rodina. Můj táta, který ač nikdy neměl z mé volby povolání zrovna radost, mne přesto všemi silami podporoval. Má partnerka, která za mnou stojí i přes ta úskalí, která všechny manželky a partnerky advokátů jistě dobře znají. A ze všech nejvíc můj malý syn.
8. Ideální způsob relaxace?
Jsou dva, každý úplně jiný. První je vaření, druhý je střelba. Ten první dodává člověku takový vnitřní klid, na střelnici se zase skvěle odbourá napětí a stres.
9. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Vyhlášení vyhovujícího nálezu u Ústavního soudu ve věci, v níž si odvolací soud umínil za každou cenu poslat klienta do výkonu trestu za něco, co podle mého názoru (a zejména podle názoru soudu prvního stupně) zjevně nespáchal. Jako tým jsme za něj bojovali několik let a tento moment byl (nejen pro mne) obrovskou satisfakcí.
10. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Architektem. To je asi generační záležitost, byl to nesplněný sen mé maminky. Mne vášeň pro architekturu drží již léta, v počítači mám desítky nákresů a modelů všemožných staveb. Vnímám to jako profesi, která přináší lidem do života krásu a radost, což v té mé bohužel trochu chybí. Nicméně – jako každý správný právník jsem se s matematikou a fyzikou nikdy moc nekamarádil, takže pochybuji, že bych v tomto oboru uspěl.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
