30. 10. 2019
ID: 110116upozornění pro uživatele

Právní důsledky porušování bezpečnostních předpisů

Zdroj: shutterstock.com

Zaměstnanci mají v pracovněprávních vztazích řadu významných povinností. Musí například podle § 301 písm.a) zákoníku práce (dále ZP) plnit příkazy nadřízených vydávaných v souladu s pracovněprávními předpisy a dodržovat pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle § 106 odst.1 písm.c) ZP. V souvislosti s bezpečností a ochranou zdraví při práci jsou v advokátní praxi časté pochybnosti, co je možné a nutné posuzovat jako pokyny k bezpečné práci. Správný výklad má pro zaměstnavatele důležité právní důsledky. Při jejich porušení zaměstnancem se zaměstnavatel může zprostit odpovědnosti za pracovní úraz.

Předpisy nebo pokyny

Za právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se podle ustanovení § 349 odst. 1 ZP považují předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, předpisy o bezpečnosti technických zařízení a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví. Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se rozumí konkrétní pokyny dané zaměstnanci jeho nadřízenými (§ 349 odst. 2 ZP). Podle soudního rozhodnutí R 11/1976 se musí jednat o předpis nebo pokyn konkrétní, který upravuje určitý způsob jednání nebo konkrétní způsob jednání zakazuje. Pokyn vydaný jen všeobecně nebo pokyn, který byl vydán za jiným účelem než k ochraně života a zdraví podřízených zaměstnanců (např. pro zajištění kvality výrobků) povahu pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nemá. Porušení předpisů nebo pokynů všeobecného charakteru tedy nemůže mít za následek zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu v důsledku pracovního úrazu. Není možno se dovolávat porušení jen všeobecných ustanovení bezpečnostních předpisů, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval své zdraví a zdraví jiných osob (§ 270 odst. 4 ZP).
                                      
Zaviněné porušení předpisů

Porušení bezpečnostních předpisů nebo pokynů ze strany zaměstnance musí být zaviněné. To je základní legislativní předpoklad k tomu, aby zaměstnavatel neodpovídal za škodu pro pracovní úraz. O zavinění může jít jen tehdy, jestliže zaměstnanec bezpečnostní předpis nebo pokyn poruší vědomě. Zavinění ve formě nevědomé nedbalosti neodůvodňuje zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele. Jde-li o porušení bezpečnostního pokynu, musí se zjistit, zda postižený zaměstnanec náležitě pokyn vnímal a zda-li mu i se zřetelem ke své duševní vyspělosti porozuměl. V případě, že zaměstnanec od zaměstnavatele obdrží pokyn k určité práci v rozporu s bezpečnostním předpisem a zaměstnanec pokyn splní, je jeho zavinění vyloučeno.  Zaměstnavatel se nemůže odpovědnosti zprostit, protože dal k takovému postupu práce příkaz. Ani v případě, kdy zaměstnanec mohl splnění uvedeného pokynu odmítnout, nemůže se zaměstnavatel zprostit odpovědnosti. Kromě zaviněného porušení bezpečnostního předpisu či pokynu ze strany zaměstnance musí zaměstnavatel prokázat, že zaměstnance s těmito předpisy či pokyny řádně seznámil. Zaměstnavatel je povinen zaměstnance s nimi seznamovat průběžně po celou dobu trvání pracovního poměru a nikoli pouze před nástupem do zaměstnání. Seznámení s předpisy a pokyny musí být řádné, nestačí např. pouze formální vyjmenování předpisů, které musí zaměstnanec dodržovat. Podle soudního rozhodnutí R 32/1963 by nešlo o řádné seznámení s bezpečnostními předpisy nebo pokyny ani v případě, že by zaměstnavatel dal příslušné předpisy zaměstnanci pouze k přečtení. Na tomto závěru by neměnilo nic ani to, kdyby zaměstnanec svým podpisem stvrdil, že s těmito předpisy byl seznámen.

Povinnost seznámit zaměstnance

s předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci má zaměstnavatel. Nelze však vyloučit případy, kdy toto seznámení provádí jiný subjekt či orgán a lze ho považovat za dostatečné. Např. řidič, který při dopravní nehodě si způsobil pracovní úraz porušením dopravního předpisu, nemůže namítat, že ho zaměstnavatel s tímto předpisem řádně neseznámil. Znalost dopravních předpisů je podmínkou vydání řidičského průkazu. Tuto znalost prokazuje každý řidič před dopravními orgány při zkoušce, které se musí podrobit, má-li mu být řidičský průkaz vydán. Naproti tomu je ovšem správné, aby se zaměstnavatel při změně dopravních předpisů postaral o doškolení řidičů, a to za pomoci dopravních orgánů. Zaměstnavatel dále nemusí zaměstnance seznamovat s předpisy, které jsou všeobecně známé, které je třeba dodržovat i v soukromém životě. Např. zaměstnanec utrpí úraz tím, že násilně otevřel dveře a vyskočil z tramvaje, ačkoli je všeobecně známo, že je to zakázáno. Další podmínkou zproštění odpovědnosti zaměstnavatele je příčinná souvislost mezi vzniklou škodou na zdraví a porušením bezpečnostního předpisu či pokynu. Neexistuje-li příčinná souvislost, nemůže se zaměstnavatel odpovědnosti zprostit, i když postižený zaměstnanec současně porušil bezpečnostní předpis či pokyn. Např. zaměstnanec je povinen používat při práci ochranných brýlí, avšak nečiní tak a utrpí zranění na ruce. V tomto případě skutečnost, že zaměstnanec pracoval bez ochranných brýlí, není v příčinné souvislosti se vzniklým úrazem.
                 
Soustavná kontrola bezpečnostních předpisů

Kromě výše uvedených skutečností musí zaměstnavatel prokázat, že soustavně kontroloval, zda zaměstnanci bezpečnostní předpisy či pokyny znají a jak je dodržují, a že jejich znalost a dodržování soustavně vyžadoval. Nestačí provádět soustavnou kontrolu dodržování těchto předpisů či pokynů a kontrolu jejich znalostí. Kontrola by nepřinesla žádné výsledky, pokud by se nevyvozovaly závěry ze zjištěných nedostatků. Jako prostředku k nápravě by měl zaměstnavatel použít např. upozornění zaměstnancům na porušení pracovních povinností.
                  
Příkaz k používání ochranných pracovních prostředků

Významnou povinnost ukládá zaměstnavatelům ZP v ustanovení § 104. Jsou povinni poskytovat těm zaměstnancům, u nichž to vyžaduje ochrana jejich života a zdraví nebo ochrana života a zdraví spoluobčanů k bezplatnému používání potřebné ochranné pracovní prostředky a mycí, čistící a dezinfekční prostředky. V prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění, jsou povinni zaměstnancům rovněž poskytovat jako osobní ochranné pracovní prostředky též pracovní oděv nebo obuv.
 
Osobní ochranné pracovní prostředky (dále OOPP) poskytuje zaměstnavatel bezplatně. K jejich používání může vydat příkaz nebo pokyn ve formě vlastního vnitřního opatření. Zaměstnanci velmi často tyto pokyny a příkazy nerespektují a tím dochází ke zbytečným poškozením zdraví v důsledku pracovních úrazů.

OOPP jsou určeny na ochranu života a zdraví zaměstnanců proti působení mechanických, chemických, fyzikálních a biologických vlivů, dále proti vlhku, chladu a nadměrným teplotám a na pracovištích, kde to je uloženo bezpečnostními a hygienickými předpisy. Jejich používání může nařídit i státní odborný dozor nad bezpečností práce, hygienická služba nebo závazný pokyn odborové organizace. Na základě zmocnění vydala vláda nařízení č. 495/2001 Sb., ke stanovení rozsahu a bližších podmínek poskytování OOPP, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů, které stanoví povinnosti zaměstnavatelům na tomto úseku. V nařízení vlády se promítají ustanovení Směrnice Evropských společenství č. 89/656/EHK z 30. listopadu 1989 týkající se minimálních požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při používání OOPP pracovníky na pracovišti (třetí dílčí Směrnice Rady ES ve smyslu čl. 16, odst. 1 Směrnice Rady ES 89/391/EEC) a Směrnice Rady ES č. 89/686/ EHK z 21. prosince 1989 sloužící k vyrovnání právních předpisů účastnických států v oblasti prostředků osobní ochrany.

Vymezení pojmu „ochranné pracovní prostředky“ je v § 104 odst. 1 ZP. Jsou to ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem. Tímto předpisem je nařízení vlády č. 63/2018 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky.

Ochrannými pracovními prostředky podle nařízení vlády nejsou:

  • běžné pracovní oděvy (např. uniformy) a obuv, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění,
  • výstroj a vybavení záchranných sborů a služeb vykonávajících činnost podle zvláštních předpisů nebo speciální ochranné prostředky používané v armádě nebo pořádkových a bezpečnostních silách (např. přilby, štíty),
  • ochranné prostředky používané při provozu na pozemních komunikacích (např. ochranné přilby řidiče nebo spolujezdců na jednostopých vozidlech),
  • sportovní výstroj a vybavení, prostředky určené pro sebeobranu a pro zjišťování a signalizování rizik a škodlivin (např. detektory a indikátory).

OOPP musí být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat další riziko pro zaměstnance. Dále musí odpovídat existujícím podmínkám na pracovišti a být přizpůsobeny fyzickým předpokladům zaměstnanců a respektovat jejich ergonomické požadavky a zdravotní stav.
Ochranné prostředky zaměstnavatel musí poskytovat podle vlastního seznamu zpracovaného na základě četnosti a závažnosti vyskytujících se rizik, charakteru a druhu práce a pracoviště. Přihlédne nejen ke konkrétním podmínkám pracoviště, ale i k vlastnostem jednotlivých OOPP. Seznam poskytovaných OOPP by měl zaměstnavatel projednat s příslušným odborovým orgánem, pokud na pracovišti odborový orgán existuje.

Zhodnocení rizik a úpravu seznamu pro poskytování OOPP provede zaměstnavatel znovu, jakmile dojde ke změnám na pracovišti, které se týkají bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v důsledku zavedení nové technologie, vzniku nových nebo změně dosavadních pracovních podmínek.

Ochranné prostředky se používají tehdy, nelze-li rizika práce vyloučit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo opatřeními, metodami a postupy např. organizace práce. Tam, kde přítomnost více než jednoho rizika vyžaduje, aby zaměstnanec používal současně více ochranných prostředků, musí být prostředky vzájemně slučitelné.

Rozsah vybavení zaměstnanců ochrannými prostředky musí vždy odpovídat povaze vykonávané práce a pracovním podmínkám.

Podmínky používání OOPP musí být stanoveny zaměstnavatelem na základě závažnosti a četnosti rizika, charakteristiky pracoviště a parametrů příslušného ochranného prostředku. Tyto podmínky může stanovit též příslušný orgán inspekce práce. Ochranný prostředek je určen pro osobní užívání zaměstnancem. Jeho použití pro více zaměstnanců je možné pouze v případě, že byla učiněna opatření, která zamezí ohrožení přenosnými chorobami.

Zaměstnavatel musí předem informovat zaměstnance o rizicích, před kterými ho přidělované ochranné prostředky mají chránit.

Zaměstnanci musí být seznámeni s používáním ochranných prostředků. Je-li to vhodné, musí být též provedeno praktické předvedení jejich používání a zaměstnancům musí být zpřístupněny návody vydané k používání těchto prostředků.

Zaměstnavatel před vydáním OOPP musí zhodnotit, zda ochranné prostředky splňují všechny požadavky, jak je vyžadují bezpečnostní předpisy.

Zhodnocení by mělo obsahovat zejména:

  • analýzu a odhad pracovních rizik, kterým se nelze vyhnout jiným způsobem, než přidělením ochranných prostředků (např. rizika fyzická, chemická, biologická),
  • požadavky na ochranné prostředky z hlediska účinnosti proti daným rizikům (je třeba uvážit též rizika, která tyto prostředky mohou eventuálně představovat samy o sobě),
  • srovnání vlastností vybraných OOPP s uvedenými požadavky na odstranění rizik.

Vyhodnocení rizik pro výběr a použití OOPP by dále mělo zahrnovat jednotlivé části těla (např. hlava, horní a dolní končetiny), které je nutno chránit ochrannými prostředky. Současně by měl zaměstnavatel uvést v předpise (seznamu), který k tomu účelu vydá, jednotlivé ochranné prostředky určené k použití a dále práce a činnosti, které vyžadují poskytování OOPP.
                                          
Peníze místo ochranných prostředků?

Je nesprávná praxe zaměstnavatelů, jestliže místo OOPP "dají" zaměstnancům k disposici peníze s tím, aby si ochranné prostředky opatřili. Zaměstnanec je ani nemusí na trhu sehnat a někdy raději volí "hmotnou" peněžní výhodu, než aby si chránil zdraví. Tento postup je v rozporu s pracovněprávními předpisy ( § 104 odst. 5 ZP).

Zaměstnavatel je dále povinen udržovat OOPP v použitelném stavu, kontrolovat, zda je zaměstnanec používá, zabezpečit dodržování hygienických zásad při jejich přidělování včetně jejich čištění, dezinfekce a oprav na svůj účet tak, aby je měl zaměstnanec kdykoliv k dispozici v čistém a funkčně nezávadném stavu. Při čištění, opravách a praní ochranných oděvů se osvědčuje zejména využití vlastních zařízení zaměstnavatelů, neboť nejlépe znají příčiny znečištění (např. oleji, kyselinami apod.) takže mohou používat i nejvhodnější prací prostředky. Obvykle se ochranné oděvy vyměňují jednou za 14 dní. Pokud by zaměstnavatel z vážného důvodu nemohl své povinnosti splnit, je povinen zaměstnancům za vyprání a vyčištění oděvů proplácet účty.

Pracovní úrazy a porušení předpisu

Dojde-li k pracovnímu úrazu v důsledku porušení právních nebo ostatních předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnavatel se úplně zprostí odpovědnosti. Podmínkou je, že zaměstnanec byl s nimi řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. O porušení právních předpisů zaměstnancem půjde pouze v případech, bude-li porušeno konkrétní ustanovení právního předpisu. Zjistí-li se, že další příčinu vzniklé škody lze spatřovat v další okolnosti, např. v porušení bezpečnostního předpisu ze strany zaměstnavatele, nebude přicházet v úvahu úplné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele, ale jen zproštění částečné.

Částečné zproštění odpovědnosti

Pokud porušení bezpečnostních předpisů zaměstnancem jsou jedinou příčinou vzniklé škody, dochází k úplnému zproštění odpovědnosti zaměstnavatele. Jestliže jsou však jen jednou z příčin škody, může se zaměstnavatel zprostit odpovědnosti jen částečně. K těmto důvodům částečného zproštění odpovědnosti ještě přistupuje skutečnost, že zaměstnanci vznikla škoda proto, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ač neporušil právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně a musel si přitom být vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem vědom, že si může přivodit újmu na zdraví (§ 367 odst. 2 písm. b/ ZP).

Lehkomyslnost a porušení předpisu

Ke vzniku tohoto liberačního důvodu je třeba splnění těchto předpokladů: lehkomyslné jednání zaměstnance, rozpor s obvyklým způsobem chování a vědomí zaměstnance, že si může přivodit újmu na zdraví. Tento liberační důvod má význam v tom, že postihuje určité jednání zaměstnance, které je nebezpečné či riskantní, ačkoli není zakázáno žádným bezpečnostním předpisem či pokynem. Taková jednání nelze vždy postihnout bezpečnostním předpisem nebo pokynem, zejména jde-li o jednání, které u zaměstnanců není obvyklé, či o jednání při činnostech, u nichž způsob konání práce je všeobecně znám, a tudíž by bylo nadbytečné ho upravovat. Například je zbytečné právním předpisem upravovat způsob chůze zaměstnanců, v zemědělské výrobě např. způsob sekání kosou, dále ukládat zaměstnancům povinnosti neklouzat se po podlaze, nejezdit po zábradlí, nepřibližovat se do těsné blízkosti zapojeného ventilátoru apod.

Vzhledem k tomu, že ZP nedefinuje pojem lehkomyslného jednání, v konkrétním případě mohou vzniknout pochybnosti, zda jde o lehkomyslné jednání podle ZP, a tudíž často vzniká problém s aplikací tohoto liberačního důvodu na daný případ. Ovšem nelze každou nedbalost kvalifikovat jako lehkomyslnost. Podle ustanovení § 270 odst. 2 písm.b) ZP nelze za lehkomyslné jednání považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. Pro lehkomyslné jednání je charakteristické, že zaměstnanec věděl nebo musel vědět, že postupuje způsobem, který může způsobit újmu na zdraví, způsobem neobvyklým u ostatních zaměstnanců, a bez přiměřených důvodů spoléhal, že k poškození na zdraví nedojde. Naproti tomu o neopatrnost nebo o jednání vyplývající z rizika práce půjde tehdy, postupuje-li zaměstnanec běžným způsobem, který je obvyklý při výkonu konkrétní činnosti, jeho pozornost je soustředěna na práci a přitom se nevědomě dopustí chyby, která se může stát každému zaměstnanci.

Rozdíl mezi lehkomyslností a neopatrností, který má na mysli ZP, bychom mohli vyjádřit také tak, že slovo lehkomyslnost nahradíme slovem "riskování" nebo "hazardérství".     

JUDr. Ladislav Jouza                       

JUDr. Ladislav Jouza,
advokát a rozhodce pracovních sporů                           

             
                                       

 


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz