Exekuce
Volba odkladu či přerušení výkonu rozhodnutí podle tr. řádu nemá jiný význam než odložit (při splnění zákonem stanovených podmínek) výkon trestu spolu s případně uloženou povinností k náhradě majetkové škody za předpokladu, že výkon dosud nezapočal, anebo jej přerušit tehdy, došlo-li již k jeho realizaci. Přerušení výkonu rozsudku trestního soudu podle § 265o odst. 1 tr. řádu, vztahuje-li se rovněž na výrok ukládající odsouzenému (povinnému) povinnost nahradit majetkovou škodu, tudíž nepředstavuje zákonnou výjimku z pravidla stanoveného v § 35 odst. 5 větě první ex. řádu, podle níž by se exekuční řízení (per se) přerušovalo.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 20 Cdo 454/2026-516 ze dne 8.7.2026)
Nejvyšší soud rozhodl v exekuční věci oprávněné České republiky - Ministerstva financí České republiky, se sídlem v P., proti povinnému 1/ R. V., zastoupenému Mgr. K.H., advokátem se sídlem v P., 2/ Z. R., 3/ K. D., 4/ VARIEL, a. s., se sídlem v Z.n.S., a 5/ GENT, a. s., v likvidaci, se sídlem v P., za účasti manželky povinného 1/ J. V., zastoupené Mgr. J.R., advokátem se sídlem v L.n.S., pro 37 291 065 Kč, 62 823 665 Kč, 71 898 178,65 Kč a 29 227 135 Kč, vždy s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 EXE 285/2024, o dovolání povinného 1/ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2025, č. j. 14 Co 160/2025-401, tak, že dovolání se zamítá.
Z odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 5. 2025, č. j. 14 Co 160/2025-401, potvrdil k odvolání povinného 1/ usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“ či „obvodní soud“) ze dne 14. 1. 2025, č. j. 48 EXE 285/2024-358, jímž obvodní soud zamítl návrh povinného 1/ ze dne 5. 11. 2024 na částečné zastavení exekuce vedené pověřenou soudní exekutorkou JUDr. Ingrid Švecovou, Exekutorský úřad Praha 3 (dále „soudní exekutorka“), pod sp. zn. 091 EX 00427/24, pro vymožení peněžitých pohledávek oprávněné podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 42 T 7/2021, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 4 To 42/2023-20946 (dále „exekuční titul“), jímž bylo povinným 1/, 2/ a 3/ uloženo společně a nerozdílně zaplatit částky 37 291 065 Kč a 62 823 665 Kč, vždy s příslušenstvím, a povinným 1/, 2/, 3/, 4/, a 5/ uloženo zaplatit společně a nerozdílně částku 71 898 178,65 Kč a částku 29 227 135 Kč, vždy s příslušenstvím.
2/ Odvolací soud a soud prvního stupně vyšly ze zjištění, že s ohledem na podané dovolání proti exekučnímu titulu Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. května 2024, sp. zn. 5 Tdo 302/2024, přerušil podle § 265o odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále „tr. řád“), ve vztahu ke všem obviněným (zde povinným 1/ až 5/) výkon exekučního titulu, a to na dobu, než bude rozhodnuto o dovoláních proti němu podaným. Soudní exekutorka v důsledku toho vydala dne 15. 5. 2024 pod č. j. 091 EX 00427/24-122 usnesení o odkladu exekuce do doby pravomocného skončení dovolacího řízení v rámci trestního řízení, a posléze exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky ze dne 27. 9. 2024, č. j. 091 EX 00427/24-177 (dále „exekuční příkaz“), postihla finanční prostředky, které má povinný 1/ vůči Policii ČR, Policejnímu prezidiu České republiky, z titulu povinnosti vyplatit finanční prostředky zajištěné usnesením policejního orgánu Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, ze dne 15. 3. 2019, č. j. NCOZ -10515-443/TČ-2017, v rámci trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 7/2021, a to na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 42 T 7/2021, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2024, č. j. 4 To 54/2024-21758, kterým bylo zajištění zrušeno. Dlužníku povinného bylo exekučním příkazem uloženo, aby ve lhůtě tam uvedené vyplatil pohledávku v rozsahu, v jakém byla postižena exekucí, na účet soudního exekutora. Povinný 1/ usiluje o částečné zastavení exekuce v rozsahu označeného exekučního příkazu.
3/ Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. řádu má shodné účinky jako odložení vykonatelnosti exekučního titulu podle § 54 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž „ex. řád“). Po dobu jakékoli formy odkladu exekutor exekuci neprovede, neučiní žádné přímé realizační úkony a nevyplácí plnění oprávněnému. Po dobu odkladu exekuce nelze zajistit sepsané movité věci, lze je však pojmout do soupisu. Ostatní majetek povinného může soudní exekutor vydáním exekučních příkazů zajistit, exekuční příkazy však nemohou být po dobu odkladu exekuce realizovány. Při provádění exekuce přikázáním jiných pohledávek dochází k provedení exekuce až doručením vyrozumění o právní moci exekučního příkazu oprávněnému a dlužníkovi povinného ze strany soudního exekutora podle § 314 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). Soudní exekutorka proto správně uložila dlužníkovi povinného v exekučním příkazu, aby postiženou pohledávku vyplatil na její účet až den po doručení vyrozumění o právní moci exekučního příkazu. Nedošlo-li však dosud v uvedeném smyslu k provedení exekuce, není dán důvod ani pro její částečné zastavení podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
4/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný 1/ dovolání, jehož přípustnost s odkazem na ustanovení § 237 o. s. ř. shledává v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení sedmi otázek hmotného i procesního práva, které dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny:
a/ „je dán rozdíl v právních účincích rozhodnutí o přerušení výkonu rozhodnutí a rozhodnutí o odkladu výkonu rozhodnutí podle § 265o tr. řádu z hlediska jejich dopadu na exekuční řízení?“;
b/ „splňuje rozhodnutí o přerušení výkonu rozhodnutí podle § 265o tr. řádu podmínky § 35 odst. 5 ex. řádu, tedy lze přerušit exekuční řízení, stanoví-li to zvláštní právní předpis, v tomto případě tr. řád?“;
c/ „je již vedené exekuční řízení přerušeno vydáním rozhodnutí o přerušení výkonu rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. řádu bez dalšího nebo je k tomu v tomto exekučním řízení nutno vydat samostatné rozhodnutí?“;
d/ „pokud je k přerušení již vedeného exekučního řízení nezbytné vydat v tomto řízení samostatné rozhodnutí, má toto rozhodnutí účinky ex tunc nebo ex nunc?“;
e/ „může soudní exekutor v době přerušení výkonu rozhodnutí činit jakékoliv úkony ve vztahu k dosud nepostiženému majetku?“;
f/ „jaké úkony je soudní exekutor oprávněn činit v době, kdy je podle § 265o tr. řádu přerušen výkon rozhodnutí - může provádět pouze úkony, které nesnesou odkladu (např. odpovědi na žádosti účastníků), nebo je oprávněn vydávat i exekuční příkazy?“;
g/ „jakou povahu mají úkony soudního exekutora, které učinil po doručení rozhodnutí o přerušení výkonu rozhodnutí podle § 265o tr. řádu? Mají tyto úkony právní účinky vůči účastníkům řízení, případně jedná se o nicotné či nezákonné rozhodnutí?
5/ V podrobnostech dovolatel k předestřeným otázkám odkázal na znění § 265o odst. 1 tr. řádu, který dává soudu dvě možnosti rozhodnutí, a to buď odložení výkonu rozhodnutí, nebo přerušení výkonu rozhodnutí, které mají odlišné právní důsledky a nelze je volně zaměňovat. V případě rozhodnutí o odložení vykonatelnosti exekučního titulu se postupuje podle ustanovení § 54 odst. 4, 5 ex. řádu; zde však není žádná zmínka o postupu, pokud bylo rozhodnuto o přerušení výkonu rozhodnutí. Bylo-li vydáno rozhodnutí o přerušení výkonu rozhodnutí podle § 265 odst. 1 tr. řádu, pak se tak stalo v souladu s § 35 odst. 5 ex. řádu, neboť bylo přerušeno z důvodu, že tak stanoví zvláštní předpis. Přerušení výkonu rozhodnutí nastává okamžikem vydání usnesení, kterým bylo takto rozhodnuto. Jestliže již exekuční řízení běží, pak ode dne vydání rozhodnutí o přerušení výkonu rozhodnutí nesmí exekutor činit po celou dobu přerušení žádné úkony (tj. ani vydávat exekuční příkazy) vyjma zabezpečení majetku, který do dne vydání rozhodnutí o přerušení řízení postihl. K otázkám b/ až g/ se odvolací soud nevyjádřil s ohledem na svůj právní názor, že přerušení výkonu rozhodnutí má pro vedené exekuční řízení stejné účinky jako odložení výkonu rozhodnutí.
6/ Oprávněná se k dovolání vyjádřila tak, že podle § 35 odst. 5 ex. řádu nelze exekuční řízení přerušit, nestanoví-li exekuční řád nebo zvláštní právní předpis jinak. V poznámce pod čarou je sice uvedeno ustanovení § 14 odst. 1, písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, avšak uvedený zákon byl již zrušen. Povinný dovozuje, že za zvláštní právní předpis se v rámci citovaného § 35 odst. 5 ex. řádu považuje též zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve znění pozdějších předpisů (§ 35 odst. 2; dále „zákon o rozhodčím řízení“), a tr. řád (§ 265 odst. 1). Exekuční řád nicméně za takové zvláštní předpisy pokládá toliko zákon o rozhodčím řízení a dále zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. Pouze v těchto případech, tedy v souvislosti s rozhodčím řízením nebo při souběhu exekucí, připouští komentářová literatura přerušení exekuce. Tr. řád mezi tyto zvláštní zákony nepatří, a celý argumentační základ dovolatele je tak zcela mylný. V exekučním řízení je v případě přerušení výkonu exekučního titulu podle § 265o odst. 1 tr. řádu jedinou možností následné odložení exekuce podle § 54 odst. 5 ex. řádu. S využitím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2016, sp. zn. 5 Tdo 1482/2016, lze identifikovat rozdíl mezi odložením a přerušením výkonu rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. řádu v tom, zda příslušný druh trest byl odsouzeným již započat (např. nastoupil-li již výkon trestu odnětí svobody) či nikoli.
7/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného 1/ podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je sice přípustné pro vyřešení doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené otázky účinků přerušení výkonu exekučního titulu podle § 265o tr. řádu v poměrech exekučního řízení (§ 237 o. s. ř.), není však opodstatněné.
8/ Podle § 265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, anebo nařídit pozastavení nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány na základě takového rozhodnutí. Pokud tak učiní, provede všechna potřebná opatření k tomu, aby byl výkon rozhodnutí neprodleně odložen nebo přerušen anebo bylo pozastaveno nakládání s propadlými nebo zabranými věcmi.
9/ Podle § 35 odst. 5 věty první ex. řádu exekuční řízení nelze přerušit, nestanoví-li tento nebo zvláštní právní předpis jinak.
10/ Předmětem dovolacího přezkumu je posouzení, zda institut „přerušení výkonu rozhodnutí“ podle § 265o odst. 1 tr. řádu lze obsahově ztotožnit s dovolatelem prosazovaným § 35 odst. 5 větou první ex. řádu upravujícím zákonnou výjimku z procesního pravidla, podle kterého exekuční řízení (potažmo přímo exekuci - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. ledna 2017, sp. zn. 20 Cdo 5739/2016) přerušit (zásadně) nelze.
11/ Možnost odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí je obsažena vedle citovaného § 265o odst. 1 tr. řádu v celé škále trestněprávních procesů (viz např. § 265h odst. 3 tr. řádu, § 266 odst. 7 tr. řádu, § 275 odst. 4 tr. řádu, či § 282 odst. 3 tr. řádu), přičemž vždy je koncipována primárně z pohledu a účelu práva trestního, v závislosti na tom, zda odsouzený již výkon trestu nastoupil. Z ustanovení § 322 odst. 2 tr. řádu lze příkladmo dospět k výkladu, že žádost odsouzeného o odklad výkonu trestu odnětí svobody je možné podat nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody, nikoli později (kdy bude trest již vykonáván). Obdobně § 325 tr. řádu předpokládá přerušení výkonu rozhodnutí za předpokladu, že jeho výkon již započal. Rovněž Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. května 2024, sp. zn. 5 Tdo 302/2024, jímž v nyní projednávané věci přerušil výkon rozhodnutí (exekučního titulu), uvedeným způsobem postupoval se zřetelem k tomu, že „pokračováním výkonu uložených trestů a povinnosti nahradit škodu by mohl být zmařen účel dovolacího řízení (…) za těchto okolností není vhodné, aby se pokračovalo ve výkonu rozsudku“.
12/ Ustanovení § 35 odst. 5 věta první ex. řádu institut přerušení výkonu rozhodnutí podle tr. řádu s přerušením exekučního řízení „podle zvláštního právního předpisu“ nezmiňuje (ani v poznámce pod čarou), přičemž s ohledem na pozdější dobu nabytí účinnosti ex. řádu oproti tr. řádu lze usuzovat, že zákonodárce takovou výjimku nemínil do zákona vložit. Rovněž s využitím gramatického, logického či teleologického výkladu se žádné důvody pro podporu opačného závěru nepodávají.
13/ Lze tak shrnout, a tím v úplnosti vypořádat všechny dovolatelem předestřené otázky, že volba odkladu či přerušení výkonu rozhodnutí podle tr. řádu nemá jiný význam než odložit (při splnění zákonem stanovených podmínek) výkon trestu spolu s případně uloženou povinností k náhradě majetkové škody za předpokladu, že výkon dosud nezapočal, anebo jej přerušit tehdy, došlo-li již k jeho realizaci. Přerušení výkonu rozsudku trestního soudu podle § 265o odst. 1 tr. řádu, vztahuje-li se rovněž na výrok ukládající odsouzenému (povinnému) povinnost nahradit majetkovou škodu, tudíž nepředstavuje zákonnou výjimku z pravidla stanoveného v § 35 odst. 5 větě první ex. řádu, podle níž by se exekuční řízení (per se) přerušovalo. Vysloveným závěrem reagujícím negativně na dovolatelem ohlášené právní otázky a/ a b/ pozbývá řešení ostatních otázek na významu.
14/ V návaznosti na předchozí závěr je namístě poznamenat, že při absenci bližší právní úpravy soudní exekutorce nic nebránilo, aby přerušení výkonu exekučního titulu v poměrech tr. řádu promítla do postupu podle ex. řádu, tj. aby podle § 54 odst. 5 ex. řádu odložila provedení exekuce do doby pravomocného skončení dovolacího řízení v rámci trestního řízení; k tomu v posuzovaném případě ostatně došlo usnesením ze dne 15. 5. 2024, č. j. 091 EX 00427/24-122. Dovolatel v současné době při uplatňování svých námitek vůči takovému postupu přehlíží, že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Úkony soudu, soudního exekutora účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. 20 Cdo 275/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 30 Cdo 511/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2017, sp. zn. 20 Cdo 2522/2017). Ve fázi zastavení exekuce tudíž nelze revidovat opodstatněnost soudní exekutorkou povoleného odkladu exekuce, dlužno-li k tomu z hlediska přípustnosti dovolání doplnit, že přezkum odkladu provedení exekuce je v dovolacím řízení ex lege zapovězen (§ 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).
15/ Pro nyní posuzovanou věc je tak zcela rozhodné, že soudní exekutorka exekuci pravomocně odložila, přičemž její další postup zcela odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu. Z té se podává, že vyslovení (nařízení) odkladu vykonatelnosti exekučního titulu je pouze důvodem odložení provedení exekuce; odklad vykonatelnosti neznamená, že rozhodnutí, jež kvalitu vykonatelnosti dříve nabylo, uvedenou vlastnost ztrácí. Je-li tudíž odložena vykonatelnost exekučního titulu (§ 54 odst. 5 ex. řádu), soudní exekutor odloží provedení exekuce do doby pravomocného skončení řízení, ve kterém soud rozhoduje o odložení vykonatelnosti exekučního titulu. Odklad vykonatelnosti rozhodnutí nebrání tomu, aby na základě uvedeného rozhodnutí byla nařízena exekuce, avšak s nařízením exekuce je zároveň nutné odložit její provedení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 20 Cdo 2917/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo 5248/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2024, sp. zn. 20 Cdo 747/2024). Skutečnost, že účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle o. s. ř. nese vydání exekučního příkazu (§ 47 odst. 2, věta první ex. řádu) potom plyne nejen z jasného a žádné výkladové obtíže nepřipouštějícího znění zákona, nýbrž rovněž z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sp. zn. 21 Cdo 3628/2015, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2020, sp. zn. 20 Cdo 4015/2019, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 3846/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2022, sp. zn. 20 Cdo 2360/2022).
16/ Zbývá dodat, že k posléze podanému doplnění dovolání ze dne 9. 1. 2026 dovolací soud nemohl podle § 240 odst. 1 o. s. ř. přihlédnout, nebylo-li podáno ve lhůtě zákonem stanovené pro podání dovolání.
17/ Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů dovolání povinného 1/ podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
