Diskuze s médii o právnickém vzdělávání
eFocus
Záleží na vzdělávání právníků? Jaká je jeho budoucnost? Je současné vzdělání dostatečné? Česká advokátní komora pozvala zástupce médií, aby s nimi v odborném panelu probrala otázky týkající se právnického vzdělávání v Česku.
Další z řady pravidelných setkání právnické veřejnosti s představiteli médií mělo za úkol přiblížit novinářům české právnické fakulty, pohled na jejich potřebnost a budoucnost. Diskutovat přišli JUDr. Radim Miketa, předseda Výboru pro výchovu a vzdělávání a člen představenstva České advokátní komory; JUDr. Jiří Hřebejk, proděkan pro magisterské studium Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; JUDr. Maxim Tomoszek, vedoucí Centra pro klinické právní vzdělávání na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a Miroslav Makajev, člen Akademického senátu Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a člen Akademického senátu Univerzity Karlovy v Praze.
Moderátor setkání, advokát Václav Vlk panel otevřel otázkou, zda je právnické vzdělání v České republice dostatečně dlouhé. Zástupci fakult se shodli, že pětileté magisterské studium poskytuje dostatečnou dobu. Maxim Tomoszek řekl, že při efektivním využití jde o „královskou časovou dotaci“ a kladl důraz na organizaci studia (popsal novinářům například cestu specializace). Jiří Hřebejk připomněl, že objem právních informací, které by měl student pojmout, se zvětšuje. Uvedl také, že zhruba padesát procent studentů si pobyt na fakultě prodlužuje a nekončí tak po pěti letech. Radim Miketa dodal, že „Česká advokátní komora nemá možnost přezkoumávat kvalitu absolventů. Prvním filtrem jsou tak advokátní zkoušky. U absolventů „kamenných fakult se u zkoušek rozdíly neprojevují.“
Dává vzdělání dostatečný podklad k advokátním zkouškám, ptal se dál Václav Vlk. „Znalosti u advokátních zkoušek se nelepší. Vidíme spíš trend, že jsou horší – ale není ti nekvalitou vysokých škol. Objem informací, které musí koncipient znát, je velký a na komplexní znalost musí být lpěno,“ odpověděl Radim Miketa s tím, že komora by podle něj měla hájit zájmy klientů před „nedouky“.
Jiří Hřebejk se pak věnoval „masovosti“ právnického vzdělávání. Zhruba čtvrtina ze šesti set studentů v jednom ročníku je podle něj „špička“. Chce pluralitní informace, vyjíždí do zahraničí a hledá mimostudentské aktivity. Polovina studentů je průměrná - naučí se, co se po nich chce a odchází do praxe, která je buď „semele“, nebo doučí. Asi stovka studentů v ročníku se, podle Jiřího Hřebejka, na fakultě „drží“, i když by tam být neměli. „Jedna věc jsou právní informace. Dluh naší fakulty jsou právnické dovednosti, nejenom znalosti. Je to rezerva, kterou jsme objevili,“ uzavírá Jiří Hřebejk. Radim Miketa dodává, že dovednosti jsou „alfa a omega advokátní praxe“. Maxim Tomoszek souhlasí: „Důraz na dovednosti je naprosto oprávněný, to je trvalá hodnota. Když se naučím vytáhnout jehlu z kupky sena, zůstane mi to. Zkoušení na fakultách je zatím spíše reprodukování nabytých informací, obsahů zákonů – chtělo by to se více zaměřit na aplikování znalostí.“
Václav Vlk uvedl, že největší vadou současného vzdělávání na „kamenných fakultách“ je to, že nevychovávají elity a nepodporují je k tomu, aby své znalosti dál předávali. Maxim Tomoszek odpověděl, že elity se tvořit dají, ale je zapotřebí úsilí jak fakulty, tak studentů. Setkání uzavřela poslední otázka – zda právník potřebuje právnické vzdělání. Všichni přítomní se shodli, že i když existují výjimky, právnické vzdělávání jako systém být musí. „Navíc, právník potřebuje stálého vzdělávání,“ uzavřel Radim Miketa.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz
