Na návštěvě u Clifford Chance: Pohoda na míru a vlastní cesta

Kancelář Clifford Chance začínala v Česku v roce 1995, a to ve starobylém domě u Karlova mostu. Po „skromných začátcích“, kdy si advokáti vystačili s polovinou patra, se postupně rozšiřovali až na maximum. „Rozlézali jsme se po baráku postupně jako mor. Jenže ty prostory byly hluboce pod dnešním standardem. Po zhruba osmi letech jsme se snažili přestěhovat.“ říká Vlad Petrus. Nakonec se našlo ideální místo na pražské Jungmanově ulici a před kanceláří byl nelehký úkol: interiér. Najali si proto známou architektku Báru Škorpilovou, která vytvořila jedinečný prostor plný barev, moderního vybavení a vysokého uživatelského komfortu. Jenže jedinečnost nemusí být v rámci globální firmy vždy chválena. „My jsme v té době nevěděli, že bychom měli konzultovat způsob vybavení s naším centrem, v Londýně. Paradoxně právě v tom roce, kdy jsme se stěhovali, to totiž byla novinka v rámci firmy. A proto nám to nikdy nikdo nevyčítal.“ vysvětluje Vlad Petrus. Na výsledek se ale přijela podívat delegace z Londýna, aby se ujistila, že si v Praze nepořídili nějaké „šílenosti“. Kancelář dala přednost lokálním dodavatelům a ještě ušetřila. „Já sám jsem byl překvapený. Ten efekt, jak to působí, je opravdu „good value for money“. Vypadá to ještě lépe, než kolik to stálo.“ říká Vlad Petrus. A jak by vypadalo standardní, globální vybavení? „Byla by to nuda. Vše jen šeď, sklo a ocel. To funguje v Londýně, kde má naše kancelář 37 pater. Charakter pražské budovy je jiný. Má hloubku, má tvar, je v centru.“dodává.

Kancelář opravdu působí nestandardně. Moderně a přesto seriózně. I proto zněl konečný verdikt Londýnské delegace „ano“. To samé si prý myslí i klienti, kteří jsou rádi za vzdušnost a barvitost. Nečekejte proto šeď. „Lidé jsou příjemně překvapeni. Přijdou sem a čekají něco suchého a strohého. Ale není to zase druhý extrém?“ ptá se nás Vlad Petrus. Není. Naopak je ze zdí cítit uvolněná atmosféra. Možná je to know-how Clifford Chance, anebo jen náhoda – přesto se musíme zeptat na tajemství pohodového rázu kanceláře: „Udržet domácí atmosféru v týmu je samozřejmě obtížné. Mně se o tom těžko mluví, kancelář jsem zakládal a je to tak trochu moje dítě. Vždy mi záleželo, aby právníci opravdu fungovali jako tým. Aby v něm byla přes všechen ten dennodenní stres jakási bazická pohoda. Je proto důležité, aby lidé byli opravdu, ale opravdu týmovými hráči. Aby uměli upřednostnit tým před svým vlastním zájmem. Ne ty fráze, které se naučíte, když jdete na interview.“ říká Vlad Petrus. A pokračuje s tím, že někdy je výběr nových kolegů opravdu komplikovaný. Těžko se totiž přijímá kandidát, který je sice vynikající právník a má za sebou klientelu, ale nefunguje v týmu. „Vynikající právníci jsou těžká ega, což jsme vlastně všichni. To si nebudeme zastírat.“ uzavírá Vlad Petrus.

Ona „pohoda“ ale není pro každého. Vlad Petrus proto popisuje i jiný pohled na práci v této branži, americký. „Ten styl není tak uvolněný. Má jistě svoje výhody. Někdy vydělají o něco více peněz, jsou výkonnější. A určitě to někomu vyhovuje. Sám mám řadu kolegů, kteří v amerických advokátních kancelářích pracují. My jako firma, globálně, jsme trochu jiní. Málokdo z našich právníků by v amerických kancelářích chtěl pracovat. Ale je to do značné míry volba životního stylu, není to ani horší ani lepší, je to prostě jiné.“ Styl Clifford Chance je tedy založen více na „common sense“. Když má právník hotovou práci, nemusí rychle hledat něco jiného jen proto, aby byl ve své kanceláři do noci. Může jít domů. (A to není obvyklé? Chtělo by se dodat.) Anglické kanceláře mají také jiný způsob ohodnocování. Nelpí tolik na individuálním výkonu. Nevýhodou přílišného individualismu totiž může být to, že si lidé v kanceláři, lidově řečeno, šlapou po krku.

Z administrativní budovy v centru Prahy mají Clifford Chance půl druhého patra. Rozdělení je pragmatické: finance, korporátní právo (tato oblast je početně největší) a real estate. Podoba je klasická, kdy právníci jsou maximálně po dvou, sekterářky s pomocným personálem pak sedí v open space. Kancelář se také může pyšnit jednou z největších zasedacích místností – po spojení dvou menších vznikne prostor pro sedmdesát lidí. To je pro čtyřicítku právníků dostačující. Velmi vkusná recepce je od pracovních prostor oddělena prosklenou knihovnou. Za ní jsou jednotlivé kanceláře a taky velká společná místnost (interně „kuchyňka“). Mezi právníky můžete potkat dva angličany. Alexe Cooka, partnera, a pak také jednoho koncipienta z Londýna. Každých šest měsíců totiž do kanceláře přichází v rámci rotační báze kolega z Anglie. Při krátké prohlídce jsme se nezapomněli podívat ani do kanceláře našeho průvodce, kde se snažíme zjistit, jestli má kancelář nějakou dominantu (kromě skvělého výhledu do Františkánské zahrady). „My tu žádnou zajímavost nemáme, jsme takoví nudní. (smích) To víte, ta konzervativnost…“odpovídá Vlad Petrus.

Pro Clifford Chance byl rok 2011 nadmíru úspěšný. Firma se celosvětově účastní třech nejvýznamnějších žebříčků (Legal500, Chambers, IFLR1000), a pražská kancelář se vloni poprvé umístila ve všech třech sbornících na prvé pozici. Navíc získala poprvé jednu z cen Právnická firma roku, a to právě v oblasti insolvence a restrukturalizace. „Když právníkům ukazujete žebříčky a jsme tam jako samé jedničky, to u motivovaného a ambiciózního člověka nemůže vyvolat špatný pocit. Byla to cesta. Třeba v korporátním právu, fúzích a akvizicích, jsme před pěti lety nebyli nikde. Nebyli jsme ani rankovaní, a nyní jsme na špičce“ vysvětluje Vlad Petrus. Celofiremní náladu to pozvedá, zejména v této nelehké době. „Člověk vnímá, co se děje okolo z hlediska širších ekonomických souvislostí. Je to vše velmi nejisté a nikdo neví, jaký to bude mít dopad. To může trochu kazit náladu, ale z hlediska atmosféry v týmu nás všechny tyto ceny o to více těší.“ uzavírá naší tour partner, Vlad Petrus.

Fotogalerii naleznete >>> zde.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz