Dva měsíce "vězení" na psychiatrii. Mysleli, že je narkoman

 

V osm večer jen vyběhl do jedné brněnské večerky. A domů se vrátil až po dvou měsících strávených za mřížemi psychiatrické léčebny.

Lukáš Bureš - jen v mikině a ve slipech - zřejmě vzbudil pohoršení kolemjdoucích, kteří na něj zavolali policii. Mladík měl rozšířené zorničky a policisté proto nabyli dojmu, že je narkoman. S Burešem, který bere prášky na depresi, podobně jako tisíce Čechů, přitom jen takto "zacvičily" léky.

Přesto pak už šlo vše ráz na ráz. Přijela záchranka a dvaadvacetiletý student, violoncellista, skončil nedobrovolně na záchytné stanici . O dvanáct hodin později pak za mřížemi psychiatrické léčebny. Zpět se vrátil tlustý, malátný, se zápěstími zjizvenými od pout a neschopný hýbat některými prsty, které při hraní nutně potřebuje. Jeho příběh přitom při troše smůly může zažít takřka každý.

Hurá do blázince

"Stačí jevit známky duševní choroby nebo intoxikace, a mohou vás hospitalizovat," upozorňuje Jana Koláčková, právnička z Ligy lidských práv, která studenta Bureše zastupuje. Zákon na takové zadržení pamatuje několika paragrafy.

Zdravotnické zařízení, které omezí něčí svobodu, to musí do 24 hodin nahlásit příslušnému soudu.

"Soudce pak musí pacienta vidět, pokusit se s ním promluvit a posoudit, zda byl takto omezen oprávněně. To je obvykle patrné na první pohled," říká právnička Koláčková.

Jenže nic z toho se v případě Bureše nestalo. Brněnská psychiatrická léčebna jeho pobyt ohlásila soudu s denním zpožděním a soudkyně Jaroslava Rezová, jíž případ náleží (a která shodou okolností rozhodovala také o Aničce v "kuřimském" případu), se s ním navíc odmítla sejít. "Vzhledem ke skutečnosti, že pacient není schopen chápat smysl tohoto řízení a nebylo možno s ním navázat kontakt, soud od jeho výslechu upustil," píše soudkyně Rezová v usnesení, jež mají HN k dispozici.

Problém je v tom, že zdravotnická dokumentace dokazuje něco úplně jiného. "Je v ní uvedeno, že Lukáš kontakt na požádání navazuje," říká právnička Koláčková. "A o tom, že by nechápal smysl řízení, nikdo z lékařů neřekl ani slovo."

Soudkyně Rezová je v těchto dnech na dovolené a anonymní ženský hlas z "jejího" oddělení u Městského soudu v Brně netušil, odkud soudkyně takové informace čerpala. Jasné není ani to, proč lékaři doporučili, aby student na psychiatrii zůstal.

"Z dokumentace nevyplývá, že by byl nebezpečný sobě nebo okolí, přitom právě tohle je jedna ze zákonných podmínek hospitalizace," upozorňuje Koláčková.

Ředitel brněnské psychiatrické léčebny Marek Radimský prý případ zná. Nechce ho ale komentovat. "Je to živé, zabývá se tím policie a já nesmím porušit lékařské tajemství," říká ředitel. Přitom je co vysvětlovat. Bureš totiž není narkoman, ale pacient psychiatrické léčebny v Itálii, kde studuje. Odtud má i léky proti depresi, jejichž vedlejším účinkem jsou mimo jiné právě rozšířené zorničky.

Všemocní doktoři

Soudkyně navíc případ doslova odklepla bez dalšího zkoumání. A případ není podle všeho ojedinělý.

Liga lidských práv obeslala všech 19 soudů, které sídlí v místech s psychiatrickými léčebnami. Z celkového počtu posuzovaných 10 tisíc případů v roce 2006 soudy jen v deseti z nich řekli, že pacient do léčebny nepatří. Za rok 2005 jsou čísla velmi podobná. "Buď máme perfektně fungující systém, nebo je celý proces jen formální a soudci spoléhají jen na názor lékaře," říká Jana Koláčková.


Zpracovatel: Anopress IT a.s.