Máte dostatečně zdokumentované plnění s dodavatelem?

Proč je třeba dokladovat průběh plnění

Jak opakovaně potvrzují soudy ve své četné judikatuře, k uznání odpočtu DPH či daňového nákladu nepostačuje pouze předložení formálně správného daňového dokladu, ale daňový subjekt musí být schopen také prokázat, že se fakturované plnění reálně odehrálo.[1] K tomu zpravidla slouží další dokumentace nad rámec povinných účetních evidencí.

Ve vztahu k dani z přidané hodnoty mluvíme o zajištění tzv. spolehlivé auditní stopy. Auditní stopou se zjednodušeně rozumí zdokumentování celého toku plnění od jeho objednání po dodání a zahrnutí v účetnictví.[2] Může se jednat o nejrůznější doklady mapující průběh obchodní spolupráce jako jsou smlouvy, objednávky, příjemky a výdejky, přepravní listy, potvrzení o provedených platbách a podobně. Tyto doklady musí představovat souvislý důkazní řetězec, který potvrdí správnost údajů v účetnictví a v konečném důsledku i v podaném daňovém přiznání.

Může to znít jednoduše, ale v praxi bývá podobné dokladování průběhu plnění pro mnohé podnikatele oříšek. Jsou sice oblasti podnikání, ve kterých se to nejrůznějšími papíry jen hemží, a o důkazy tak nebývá nouze, ale v některých provozech se toho spoustu děje „na dobré slovo“, a když přijde finanční úřad na kontrolu, nemá podnikatel kromě faktury v rukou moc dalšího. Velmi často se tento problém týká poskytování služeb, které po sobě obvykle zanechávají spíše dobrý pocit z odvedené práce, nežli stohy dokumentace.

Jak vypadá dokazování v průběhu daňové kontroly

Reklama

Veřejné zakázky pro mírně pokročilé – 1. díl: Nastavení zadávacích podmínek a kvalifikačních požadavků (online - živé vysílání) - 16.9.2026

16.9.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Způsob prověřování ze strany finančního úřadu bývá zpravidla velmi podobný, ať už jde o plnění, ze kterého si uplatňujete odpočet daně z přidané hodnoty nebo které jste zahrnuli do nákladů pro účely daně z příjmů. Správce daně vyzve podnikatele k předložení veškeré dokumentace související s prověřovaným plněním, a není-li penzum podkladů uspokojivé, rozehrává klasický důkazní ping-pong, ve kterém se daňový subjekt často zapotí při vybírání dobře mířených smečí.

Aby správce daně mohl uzavřít kontrolu a doměřit daň, nemusí se přitom s jistotou dopátrat toho, jaký byl skutečný průběh deklarovaného plnění. Postačí mu, pokud prokáže vážné a důvodné pochyby o souladu tvrzení daňového subjektu se skutečností.[3] Pokud chce daňový subjekt svůj nárok obhájit, musí pochybnosti vyjádřené správcem daně relevantními důkazy rozptýlit. Zda budou předložené důkazy dostatečné, závisí na uvážení správce daně a neexistuje tedy univerzální návod na hladký průběh daňové kontroly.

Ze strany soudů je v této souvislosti zdůrazňováno, že správcem daně požadovaný důkazní standard má vždy být přiměřený konkrétní situaci.[4] To znamená, že by správce daně měl vzít v úvahu specifika daného obchodního případu, zohlednit plynutí času a požadovat od daňového subjektu rozumnou míru důkazních prostředků. Administrativa spojená s dokladováním dodavatelských plnění by totiž neměla v konečném důsledku paralyzovat samotnou podnikatelskou činnost. V reálném životě se ovšem balanc mezi zajištěním efektivního fungování provozu a adekvátním dokladováním realizovaných transakcí mnohdy hledá poměrně těžko.

Roli hraje i rozsah sjednaného plnění

I pokud se vám ale podaří prokázat, že se nějaké plnění mezi vámi a dodavatelem opravdu uskutečnilo, nemusíte mít ještě vyhráno. V praxi se nezřídka setkáváme s případy, kdy daňový subjekt ztroskotá na nemožnosti prokázat celkový rozsah plnění. Nejvyšší správní soud přitom výslovně potvrdil, že neprokázání plnění v deklarovaném rozsahu může být dostatečným důvodem pro doměření daně.[5] Tradičně se tento problém řeší například v oblasti poskytování propagačních služeb, u kterých bývá obtížné zpětně dohledat hmatatelné záznamy o realizaci reklamy.[6]

V podobných případech velmi záleží také na obsahu smluvních ujednání mezi dodavatelem a daňovým subjektem. Podstatná je zejména specifikace plnění a způsob stanovení ceny. To může mít zásadní vliv na míru požadovaných důkazů ze strany správce daně a výsledek daňové kontroly. Je-li například paušální cena navázána na položkový seznam plnění, ze kterého se některá nepodaří prokázat, správce daně nebude za daňový subjekt zjišťovat hodnotu skutečně realizovaného plnění a neuzná vykázanou částku jako celek. Správně nastavená smlouva může daňovému subjektu v takových situacích usnadnit život.

Myslet dopředu se vyplatí

Jak je vidět, není radno podceňovat prevenci a má smysl zajistit si nejen náležité zasmluvnění obchodní spolupráce, ale také průběžnou archivaci povinných i nepovinných dokladů o průběhu jednotlivých dodávek. Při konfrontaci s finančním úřadem totiž platí, že kdo je připraven, není zaskočen. „Hasit požár“ až když přijde kontrola zpravidla vyžaduje mnohem větší úsilí a nese s sebou podstatně citelnější náklady.

JUDr. Karolína Koubková,
advokátka