Hlasování po jménech je možné

 

Nejde pouze o to, zda prezidenta volit tajně nebo veřejně. Obě možnosti zákon o jednacím řádu Sněmovny připouští. Postup předsedy Sněmovny byl v tomto směru korektní. Podle § 73 je mu svěřeno navrhnout způsob hlasování. Je-li jeho návrh přijat, o jiném návrhu je pochopitelně nesmyslné hlasovat.
Pokud společná schůze obou komor rozhodne volit veřejně, postupuje se podle čl. 2 volebního řádu (příloha č. 2 jednacího řádu). Nikde není v tomto řádu stanoveno, jakým způsobem se má veřejně volit. To je ovšem zcela jasně řečeno v § 74, odst. 1 řádu, kde se říká: "Veřejně se hlasuje hlasovacím zařízením a zdvižením ruky, nestanoví-li zákon jinak nebo neusneseli se Poslanecká sněmovna na jiném způsobu."
"Jiným způsobem veřejného hlasování" je hlasování podle jmen. Je výjimečné a povinné pouze při vyslovování důvěry či nedůvěry vládě. Nikde není vyloučena možnost hlasovat podle jmen i při jiných příležitostech. V tomto smyslu nemohu s názory některých expertů souhlasit.
Připouští jednací řád Sněmovny, aby se schůze usnesla na "jiném způsobu veřejného hlasování"? Nechť kritikové jiné možnosti veřejného hlasování na společné schůzi obou komor parlamentu zodpovědí otázku, jaké "jiné způsoby" se tedy mohou uplatnit (když vyloučíme veřejné hlasování hlasovacím zařízením a zdvižením ruky, resp. i možnost hlasování podle jmen).
Kde jsou ty jiné způsoby? Nebo, jak někteří ústavní právníci tvrdí, jiné možnosti vůbec nejsou? Podle mého názoru jsou, a to především dva:
1) Poslanci by místo zdvižení ruky prostě vstali a stáli, dokud by je skrutátoři nespočítali.
2) Každý poslanec by dostal do rukou natištěný lístek se svým jménem a jmény kandidátů. Označil by, pro koho hlasuje, zvedl by s vyplněným lístkem ruku a skrutátoři by lístky sesbírali.
V jiných zemích se uplatňují i jiné způsoby (např. vycházení z místnosti různými dveřmi apod.); s těmito možnostmi ale nelze v našich podmínkách počítat. První volba ukázala, že navrhovatelé veřejného hlasování hrubě podcenili techniku vlastního hlasování. Bude-li se i v druhé volbě hlasovat veřejně (o čemž ovšem po všech zákulisních pohybech pochybuji), nemělo by se dbát nedomyšlených návrhů některých expertů, ale naopak by se měly plně využít možnosti, které náš právní řád skýtá.

O autorovi: Ján Gronský (Autor je docent katedry ústavního práva Právnické fakulty UK)


Zpracovatel: Anopress IT a.s.