Homeopatické služby nelze považovat za zdravotní služby podle zákona o zdravotních službách
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19.9.2019, č.j. 2 As 122/20017-73 přinesl nový pohled na posuzování homeopatických služeb. Jejich poskytování bez oprávnění k jejich poskytování (homeopatické poradenství) se stalo důvodem rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 50.000,- Kč za správní delikt ze strany Krajského úřadu Zlínského kraje, potvrzeného později Ministerstvem zdravotnictví, které bylo zrušeno K rozsudkem Krajského soudu v Brně. Po zásahu NSS byla věc vrácena Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Právní otázkou k posouzení rozšířeného senátu NSS byl výklad pojmu „zdravotní služba“ podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění účinném do 30.9.2015 (dále jen „zákon o zdravotních službách“) v souvislosti se správním trestáním za neoprávněné poskytování zdravotních služeb, pokud jde o poskytování homeopatie.
Jak konstatoval NSS, podstatným pro pochopení smyslu zákona je zejména ust. § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách, podle kterého „poskytovatel je povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb“. Co se rozumí náležitou odbornou úrovní pro účely tohoto zákona, vyplývá z jeho ust. § 4 odst. 5, a to „poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti“.
Homeopatie je jedna z forem tzv. komplementární či alternativní medicíny, jejíž účinky nebyly doposud nijak vědecky prokázány a podle závěrů vědy působí maximálně pomocí placebo efektu. Pokud homeopatie žádné vědecky prokázané účinky nemá, nemůže se jednat o zdravotní službu. Není současně zřejmé, proč by musela být poskytována právě zdravotnickými pracovníky, kteří žádným státem uznaným vzděláváním v tomto směru neprochází a nelze dovozovat jejich lepší schopnost poskytovat homeopatii než jiné osoby.
Jak dále konstatoval NSS, jinou otázkou je, zda se v konkrétních případech nemůže homeopat či jiná osoba dopustit správního deliktu (přestupku) spočívajícího v poskytování zdravotních služeb bez oprávnění. Zde totiž není podstatné, zda je daná služba poskytována odborně, ale zda standardně odborně poskytována být má. Dle NSS „může se jednat například o situace, kdy by homeopat prováděl úkony, které vybočují z rámce tzv. alternativní medicíny“, např. by prováděl chirurgické zákroky, které jednoznačně spadají pod obory zdravotní péče podle zákona o zdravotních službách.
Závěr:
NSS uzavřel, že poskytování homeopatie není poskytováním zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách. Současně ovšem konstatoval, že takový závěr „neznamená, že je její poskytování bez jakéhokoliv dozoru či odpovědnosti poskytovatele“. Připustil tak oprávnění k tomu určených orgánů provádět kontrolu vykonávaných služeb v rámci daném právní úpravou.
Mgr. Martina Švestková,
advokátní koncipientka
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
