Návrh Evropské komise na zmírnění pravidel ESG reportingu

Obecné cíle navrhované úpravy
 

Navrhovaná opatření mají přinést citelné zjednodušení hned v několika oblastech, konkrétně na poli nefinančního reportingu, náležité péče v oblasti udržitelnosti, Taxonomie EU, mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích a evropských investičních programů. Podle Evropské komise mají opatření přinést snížení administrativní zátěže firem o 25 %, v případě malých a středních podniků se předpokládá snížení dokonce o 35 %. Regulace se má naopak zaměřit na ty největší společnosti, jejichž dopad na klima a životní prostředí je vyšší.

Jestliže skutečně dojde k přijetí navrhovaných opatření a jejich implementaci, očekává se roční úspora administrativních výdajů v přibližné výši 6,3 miliardy EUR. Zároveň by došlo k mobilizaci dodatečných investičních kapacit ve výši až 50 miliard EUR. Co tedy balíčky omnibus navrhují?

 

Směrnice CSRD

Reklama

Skončení pracovního poměru (online - živé vysílání) - 9.9.2026

9.9.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Prvním z omnibusem dotčených předpisů je tzv. směrnice o nefinančním reportingu (Corporate Sustainability Reporting Directive; CSRD). Podle její současné podoby mají v tuto chvíli povinnost připravovat nefinanční reporty o udržitelnosti všechny firmy, které mají 250 zaměstnanců a buďto obrat vyšší než 50 milionů EUR, nebo bilanční sumu přesahující 25 milionů EUR. Komise navrhuje zachovat finanční kritéria, ale zvýšit limit zaměstnanců na 1000. Tímto krokem by se snížil počet společností, na které by úprava CSRD dopadala, o celých 80 %. Firem, které v působnosti CSRD zůstanou, by se změny však měly také dotknout – Komise v jejich případě navrhuje zrevidovat evropské standardy pro vykazování udržitelného rozvoje (European Sustainability Reporting standards, ESRS). Mělo by dojít k podstatnému snížení počtu datových bodů (dat, jež musí být ze strany firem zveřejňována) a obecně k vyjasnění některých dosud nejasných ustanovení.

Společnosti, které se ocitnou mimo působnost CSRD, se budou moct rozhodnout pro dobrovolné vykazování podle zjednodušeného dobrovolného standardu, který Komise přijme na základě dobrovolných standardů pro malé a střední podniky vyvinutých skupinou EFRAG. Daným standardem by mimo jiné mělo dojít k ochraně těchto „menších“ společností, jelikož firmy a banky spadající pod CSRD by byly limitovány v množství informací, které mohou požadovat.

Navíc má podle návrhu dojít k odložení povinnosti podat ESG report u společností, které měly podle CSRD poprvé reportovat v letech 2026 a 2027, a to konkrétně o dva roky.

Směrnice CSDDD

Další dotčenou směrnicí, která by měla doznat změn, je směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (Corporate Sustainability Due Diligence Directive, CSDDD), jež zavedla pravidla odpovědnosti za environmentální a lidskoprávní aspekty dodavatelských řetězců firem. Pro největší podniky, které měly předmětné regulaci podléhat od července 2027, má dojít k odložení o jeden rok na 26. července 2028.

Vedle toho Komise navrhuje, aby byly společnosti ve většině případů osvobozeny od povinnosti systematicky provádět hloubkové posuzování nepříznivých dopadů vyskytujících se v často složitých hodnotových řetězcích na úrovni nepřímých obchodních partnerů. Některé další požadavky náležité péče podniků mají být zjednodušeny tak, aby se velké společnosti mohly vyhnout nepotřebným složitostem a nákladům. Za zmínku stojí zejména navrhované prodloužení intervalů mezi dvěma pravidelnými hodnoceními z jednoho roku na pět let.

Omezeno má být také množství informací, které mohou společnosti v působnosti CSDDD požadovat od svých obchodních partnerů z řad malých a středních podniků a malých podniků se střední kapitalizací (tzn. společností s maximálně 500 zaměstnanci), na informace uvedené v dobrovolných standardech pro podávání zpráv o udržitelnosti dle CSRD.

Taxonomie EU

Omnibus navrhuje zásadním způsobem omezit míru povinného vykazování podle Taxonomie EU, klasifikačního systému, který poskytuje jednotné definice environmentálně udržitelných hospodářských činností.

Počet společností, které mají mít povinnost reportovat dle Taxonomie EU, se má snížit. Velké podniky s více než 1000 zaměstnanci s obratem do 450 milionů EUR ročně budou nově reportovat podle standardů Taxonomie dobrovolně. Navíc má pro tyto podniky přibýt možnost vykazovat pouze částečný soulad s Taxonomií. Tím by měl být podpořen pozvolný přechod k udržitelným činnostem.

Dále má co do reportování dojít k jeho obecnému zjednodušení. Počet datových bodů se má snížit o takřka 70 % a podniky mají nově vykazovat pouze takové činnosti, které jsou finančně podstatné pro jejich podnikání – tedy činnosti, jež představují minimálně 10 % jejich celkových tržeb, investic či provozních nákladů.

Mechanismus CBAM

V neposlední řadě Komise navrhuje rovněž provést změny v tzv. mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (Carbon Border Adjustment Mechanism, CBAM).

Návrh v tomto případě počítá se značným zjednodušením a současným posílením mechanismu CBAM. Mělo by dojít k vyjmutí malých importérů z reportovacích povinností dle mechanismu; předně malých a středních podniků a jednotlivců. Povinnosti by se tak neměly vztahovat na importéry, kteří ročně nepřekročí hranici 50 tun importovaného zboží podléhajícího vykazování podle mechanismu CBAM. Tímto by dle Komise mělo dojít k eliminaci povinností podle CBAM až u 90 % (či 182.000) všech importérů, přičemž by však i nadále bylo pokryto 99 % všech emisí oxidu uhličitého.

Vedle navrhovaného snížení počtu mechanismem dotčených subjektů má pro ostatní společnosti, které zůstanou v působnosti CBAM, dojít k celkovému zjednodušení pravidel vykazování a související administrativy.

Závěr

Výše byly nastíněny nejpodstatnější opatření a změny, které Evropská komise navrhuje provést na poli předpisů týkajících se ESG reportingu. Balíčky Omnibus I a Omnibus II cílí na odlehčení administrativní zátěže a větší flexibilitu dotčených subjektů, a to zejména v případě malých a středních podniků.

Je však potřeba zdůraznit, že se jedná pouze o návrhy Evropské komise, které musí projít běžným legislativním procesem Evropského parlamentu a Rady EU. Finální podoba balíčků tak může ještě doznat nezanedbatelných změn, přičemž celý proces může trvat několik měsíců či dokonce i let.