Jasno nad Bílou horou

 

Bílá hora spravedlnosti.
Tak by se dalo nazvat vytrvalé, místy až dobrodružné a vždy mediálně zajímavé unikání našich povýtce miliardářských "tří mušketýrů" organizovaného zločinu, z něhož jsou podezříváni, ba jeden už i odsouzen: Viktora Koženého, Radovana Krejčíře a Tomáše Pitra. Bílou horou české politiky je pak skutečnost, že tyto tři symboly mafiánského kapitalismu v Česku běhají zrovna teď po svobodě a šermují miliónovými kaucemi, zatímco se vláda chystá reformou veřejných financí vysypat měšce "dolním deseti miliónům". Není pochyb: ochota k obětem se u průměrného občana nyní převelice zvýší. A odboráři, kteří se včera radili, jak na "škrtformu", mluví do větru. Zkrátka: Všichni k pumpám! Tučné krysy loď už dávno opustily...Je to však ve skutečnosti k vzteku. Když Viktor Kožený (Bahamy), prvotní hybatel naší kupónové privatizace, převedl v letech 1995 až 1997 do nenávratna s Borisem Vostrým (Belize) majetek Harvardských fondů a Sklo Union Teplice, způsobil podle policie škodu zhruba za 16 miliard korun. Obžaloba má dnes 411 stran a týká se 110 špinavých kšeftů s cennými papíry. Tíseň byla z toho veliká. Někteří přišli o peníze, všichni o iluze.
Na Česko se poté - v říjnu 2005 - slunce usmálo, když si Američané začali Koženého vydupávat do procesu se dvěma občany USA. Ti - s Koženým v čele - měli v letech 1997 až 1999 korumpovat mocné muže v Ázerbájdžánu, aby zprivatizovali státní ropnou firmu SOCAR. Jenže letos - zrovna na svátek mistra Jana Husa - chicagský soud obžalobu na oba Američany zamítl, a tím nepřímo vyvinil i Koženého. Zůstalo jen "křivé svědectví". To by museli zavřít všechny politiky...
Týž den vzal soudce v Johannesburgu kauci a pustil na svobodu Radovana Krejčíře - u nás obviněného z podvodu, zločinného spolčení a z přípravy vraždy. A v červnu 2005 uprchlého ze své černošické vily při domovní prohlídce až na Seychely, letos v dubnu pak zatčeného v Jihoafrické republice. Naše úřady jej "nevylámaly" ani ze Seychel, ani z JAR. Mnoho podrážek z Prahy kolem kauzy vrzalo -až vše zvrzalo.
To už se člověk nediví, že třetí pán na holení, jeden z nejbohatších českých podnikatelů Tomáš Pitr, ani po rozsudku kvůli daňovým unikům do vězení jít nechtěl, patnáctimiliónovou kauci promptně zaplatil - a nejpozději v červnu se vrhl do dalšího úniku, tentokrát fyzického. Jeho dvojí žádost o obnovu řízení, jeho důvody pro odklad nástupu trestu (narození dítěte, nalomené zdraví) i pro samotný útěk ("ohrožení života") jistě patří do učebnic o bezvadném fungování právního státu...
Ještěže nám v tom našem bělohorském soužení - nic zlého netuše - poradil v květnu na Frekvenci 1 manažer Microsoftu Jan Mühlfeit, prezident pro strategii Gatesovy firmy v Evropě. Na otázku, zda platí, že úspěch se v Čechách nikdy neodpouští, odpověděl: "No já myslím, že ta chyba se stala už někdy na Bílé hoře... A od té doby se to trošičku táhne českými dějinami, že skutečně když má někdo úspěch, tak lidé... hledají v tom něco podezřelého..." Ještě není jisté, zda naši tři borci zvítězili. Ale nad Bílou horou je jasno.


Zpracovatel: Anopress IT a.s.