Klasická třídní schůzka, nebo konzultační hodiny?

Čím vyšší ročník, tím menší návštěvnost třídních schůzek - to je současná zkušenost nejednoho učitele základní školy. Výjimku z tohoto pravidla tvoří pochopitelně devátý ročník, kdy se žáci hlásí na střední školy, a je proto záhodno obnovit, případně zharmonizovat vztahy s vyučujícími dospívajícího potomka. Kromě tohoto případu se však zájem rodičů o návštěvy třídních schůzek na druhém stupni skutečně spíše snižuje. Zcela v souladu s výše uvedenou poučkou pak platí, že naopak největší zájem o komunikaci s vyučujícím projevují rodiče prvňáčků.

Šifra dětského světa

Tato skutečnost je pochopitelná. Zahájení školní docházky je nejen pro dítě samotné, ale pro celou jeho rodinu zcela zásadní změnou v životě a rodiče úspěšnému zvládnutí tohoto přechodu právem přikládají velký význam.

Jistý obrázek o tom, jak dítě novou situaci zvládá, si pochopitelně udělají sami: pozorováním dítěte, sledováním jeho pokroků ve školní práci, vhodně vedeným rozhovorem. Zde nicméně existuje dvojí nebezpečí. Jednak to, že rodiče si určité chování svého dítěte nesprávně vyloží a například prvotní únavu z nových povinností a některé její projevy ("válení se po stole", odmítání večerního opakování písmenek apod.) budou považovat za projev nezájmu o školu.

Druhým nebezpečím je nesprávná interpretace toho, co dítě rodičům přímo sdělí. Nejde v tuto chvíli o to, že by dítě vědomě lhalo, ale spíše o dětské prožívání skutečnosti a transformaci emocionálního rozměru tohoto prožitku do verbální podoby. Pokud připravíte pro šestiletého chlapce stezku odvahy, která povede 30 metrů remízkem za vaší chatou, a necháte ho projít ji krátce po setmění, bude pravděpodobně tuto událost posléze líčit jako strašlivě dlouhou cestu hustým lesem plným přízraků za hluboké noci. A přitom nebude lhát, neboť v tu chvíli tak okolní realitu určitě vnímal. Rodiče by si měli být vědomi toho, že podobným způsobem může dítě referovat i o školních zážitcích. Dříve tedy, než si maminka půjde stěžovat na tělocvikáře, který na začátku hodiny nechá prvňáčky dělat "asi sto dřepů" a potom šplhat "ohromě vysoko, až skoro do stropu tělocvičny", měla by si s učitelem popovídat. Otázkou nyní je jak a kdy.

Za zavřenými dveřmi

Na rozdíl od některých jiných evropských zemí mají u nás dlouhou tradici (a pohříchu dodnes dominantní postavení) hromadné schůzky všech rodičů s vyučujícím. Tato forma komunikace je vhodná pro předávání obecných informací o organizaci školní práce, požadavcích školy na vybavení dětí pomůckami apod. Její použití je tedy legitimní v úvodu školního roku, kdy se rodiče s chodem školy teprve seznamují. Za naprosto nutné však považuji, aby následující schůzky byl pořádány formou konzultačních hodin, při nichž budou mít rodiče možnost v soukromí se učiteli představit, blíže se seznámit, pohovořit si s ním o tom, jak podle jeho názoru dítě požadavky první třídy zvládá, případně vyslechnout učitelovy připomínky k žákovu chování. To je velmi důležité také proto, že podobnému riziku chybné interpretace žákova chování je samozřejmě vystaven i učitel. Na základě nesprávného úsudku, který by si mohl o konkrétním žákovi po prvních setkáních vytvořit, by k němu pak pravděpodobně přistupoval i do budoucna (tzv. Haló-efekt). Tato forma rodičovské schůzky nabízí příležitost k tomu, aby rodiče přiblížili učiteli některé okolnosti, které mohou žákovo chování vysvětlit (náhlé přestěhování, narození sourozence, úmrtí v rodině apod.).

Schůzka na chodbě

Téměř každého rodiče prvňáčka zajímá učitelův názor na jeho dítě, málokdo má však chuť hovořit na toto téma před plénem ostatních rodičů. Pokud škola pořádá pouze hromadné třídní schůzky, nutí tím zodpovědné a zainteresované rodiče k tomu, aby vyučující navštěvovali soukromě a hovořili s nimi o přestávkách na chodbě plné dětí, či v malém, pomůckami přeplněném kabinetě, což je nedůstojné všech aktérů. Učitel tím současně přichází o čas přestávky, čímž pro něj vzniká řada problémů.

Rodiče, kteří by se o svém potomkovi také rádi něco dozvěděli, avšak jsou méně společenští a komunikativní, se navíc budou pravděpodobně ostýchat za učitelem zajít, což vzájemným vztahům jistě neprospěje.

Rodiče by proto měli důsledně trvat na vymezených konzultačních hodinách, v nichž budou moci učitele navštívit. Je třeba se připravit i na to, že někteří učitelé se budou této možnosti bránit, protože vyžaduje více jejich času než hodinový "rodičák" jednou za čtvrt roku. V takovém případě je vhodné obrátit se na třídního důvěrníka, ředitele, radu školy.

Právo na důstojnost

Vyučující možnost konzultací na první schůzce rodičům často sám nabídne. Je neblahým jevem, že některý z rodičů vstane a servilně prohlásí, že by to paní učitelku jistě zdržovalo. Pokud jej však ostatní nakonec přehlasují, cítí se mnohdy všichni poněkud provinile a jaksi omluvně a dlouze učiteli děkují. Nemám pochopitelně nic proti děkování. Je však dobré, ano je naprosto nutné přistupovat k této věci s jasným vědomím, že dostávat pravidelné, konkrétní a jasné informace o svém dítěti v soukromí, od učitele, který se v tu chvíli věnuje právě jen mě, není "nadstandard", který škola poskytuje, ani milost, kterou mi vyučující prokáže. Je to mé samozřejmé právo!

Zdroj: www.rodina.cz