Konec reklamních zásilek ve schránkách ?
Novelizovaný zákon o regulaci reklamy, účinný od 1. června 2002, v ustanovení § 2 odst. 1 písm. e) stanoví: "Zakazuje se šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje". Dlužno dodat, že jako jedno z mála ustanovení v novele není tato věta opsána z evropské direktivy, ale je vlastním dílem Ministerstva obchodu a průmyslu. Žádná evropská direktiva či jiný druh harmonizovaného přístupu v této oblasti totiž neexistuje.
Novelizovaný zákon o regulaci reklamy, účinný od 1. června 2002, v ustanovení § 2 odst. 1 písm. e) stanoví: "Zakazuje se šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje". Dlužno dodat, že jako jedno z mála ustanovení v novele není tato věta opsána z evropské direktivy, ale je vlastním dílem Ministerstva obchodu a průmyslu. Žádná evropská direktiva či jiný druh harmonizovaného přístupu v této oblasti totiž neexistuje.
1. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že není obecně zakázáno rozesílání reklam, ale pouze takové rozesílání, které buď vede k výdajům adresáta nebo jej obtěžuje – samozřejmě, jako u všeho je zde otázka určité míry a rozumného výkladu. Při absurdním výkladu by totiž třeba i televizní reklama mohla být nevyžádaná a obtěžující ! A nejen ta – žádná reklama není „vyžádaná“ a každou reklamu lze též označit za obtěžující – pak by ale celý zákon byl zbytečný, protože by veškerá reklama byla zakázaná. Proto je zjevné, že takový absurdní závěr nebyl cílem zákonodárce, ale že je naopak třeba výkladem dovodit rozumné meze. V tomto ohledu se také rychle sjednotila interpretace zainteresovaných stran na následujícím stanovisku, potvrzeném již i písemně Ministerstvem obchodu a průmyslu:
2. Za reklamu, vedoucí k výdajům adresáta se považuje zasílání nevyžádaných faxů, které spotřebovávají faxový papír příjemce. Za obtěžující reklamu se považuje telefonování v nevhodnou dobu, tedy v noci a v neděli. Pokud jde o doručování písemných reklamních zásilek, považuje se za obtěžující jen tehdy, jsou-li takové zásilky doručovány do schránek, přestože jsou tyto viditelně označeny upozorněním, že adresát nechce dostávat reklamní zásilky. Při respektování nápisu na schránkách je tedy doručování neadresných reklamních zásilek i nadále možné!
3. A konečně, pokud jde o E-maily, považuje se za reklamu, vedoucí k výdajům adresáta, zasílání nevyžádaných E-mailů o velikosti přesahující při načítání tarifikovatelnou jednotku, tedy zhruba 20kB. Nevyžádané reklamní E-maily, které nepřesahují 20kB, lze tedy i nadále bez právních obav rozesílat.
Za respektování výše uvedených pravidel nese již ze zákona odpovědnost sám „šiřitel“, tj. firma, která zásilky skutečně doručuje. Podle slov zákona je šiřitelem reklamy „právnická nebo fyzická osoba, která reklamu veřejně šíří“. Šiřitelem je tedy onen (zpravidla poslední) článek reklamního řetězce, který zaměstnává osoby, skutečně fyzicky vhazující reklamu do schránek či jinak šířící. Přestože toto rozdělení odpovědnosti je dané zákonem, je vhodné jej i tak do příslušné smlouvy doplnit.
JUDr. Filip Winter, advokát
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
