Reforma nařízení EU 261/2004: Co znamená pro letecké dopravce?
Po více než třinácti letech debat dospěly Evropský parlament a Rada EU 15. června 2026 k předběžné dohodě o revizi nařízení (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů.
Po více než třinácti letech legislativního procesu dosáhly Evropský parlament a Rada EU v červnu 2026 předběžné dohody o revizi nařízení (ES) č. 261/2004, které upravuje práva cestujících v letecké dopravě při zpoždění, zrušení letu nebo odepření nástupu na palubu. Reforma zachovává stávající tříhodinový práh pro vznik nároku na náhradu i dosavadní výši odškodnění v rozmezí 250 až 600 EUR... více
Pro letecké společnosti je výsledek zklamáním: prodloužení časových prahů pro vznik nároku na náhradu – tedy úprava, kterou dopravci dlouhodobě prosazovali jako jediné skutečně systémové řešení – z finálního textu vypadlo. Naopak přibyla řada nových povinností, z nichž část s narušením provozu nijak nesouvisí. Níže shrnujeme, co reformě předcházelo, o čem se vedly spory a co nový rámec přináší.
Stručně o nařízení EU 261/2004
Nařízení (ES) č. 261/2004 tvoří od roku 2004 (resp. 2005) páteř práv cestujících v EU. Zakládá nárok na náhradu ve výši 250 - 600 EUR při zpoždění o 3 a více hodin, při zrušení letu na poslední chvíli nebo při odepření nástupu na palubu. Vztahuje se na všechny lety odlétající z letiště v EU bez ohledu na státní příslušnost dopravce a na lety přilétající do EU provozované evropskými dopravci. Geograficky pokrývá členské státy EU a nadto také Island, Norsko a Švýcarsko.
Z pohledu dopravců je dlouhodobě sporná zejména hranice 3 hodin, protože při technické závadě dává letecké společnosti jen velmi málo času na to, aby zajistila náhradní stroj, místo aby let spíše rovnou zrušila. Prodloužení prahu na 4 hodiny nebo více by zvýšilo šanci, že se let přece jen uskuteční a cestující se tak dostane do své cílové destinace.
Co reformě předcházelo
Revize nařízení je na stole překvapivě dlouho. Evropská komise předložila komplexní návrh novely (spis 2013/0072(COD)) už 13. března 2013; jeho součástí byly nové prahové hodnoty pro zpoždění i přehlednější seznam tzv. mimořádných okolností[1]. Návrh však v Radě uvázl na více než deset let kvůli odporu členských států.
V červnu 2025 Rada pod polským předsednictvím poprvé dosáhla shody na svém vyjednávacím postoji k revizi nařízení, který slouží jako vyjednávací mandát pro navazující jednání s EP a Komisí. Ten počítal se:
- zvýšením prahu pro vznik nároku na náhradu na 4 hodiny u letů uvnitř EU a do 3 500 km,
- na 6 hodin u delších letů,
- snížením náhrady u letů nad 3 500 km z 600 na 500 EUR.
Evropský parlament zaujal opačné stanovisko. Ve druhém čtení 21. ledna 2026 většinově přijal pozici, která trvala na zachování tříhodinového prahu i výše náhrad, a naopak přidávala další ochranu cestujících[2]. Protože Rada parlamentní pozměňovací návrhy nepřijala, bylo přistoupeno k dohodovacímu řízení (Conciliation Committee) s pevným termínem 15. června 2026.
Co bylo předmětem diskuzí
Doba, po které vznikne nárok na náhradu
Jádrem diskuzí byla jediná otázka: jak dlouho musí cestující čekat, než jim vznikne nárok na náhradu. Analýzy naznačují, že podle přístupu Rady by 60–70 % cestujících, kteří mají v současnosti nárok na odškodnění, o tento nárok přišlo, a to pouze kvůli vyšší hranici zpoždění.[3]
Seznam mimořádných okolností
Vedle prahů zpoždění a výše náhrad se jednalo i o seznamu mimořádných okolností, kdy Evropský parlament požadoval uzavřený (taxativní) seznam pravidelně aktualizovaný Komisí; letecké odvětví naopak prosazovalo úpravu, která posílí přístup „bezpečnost na prvním místě“.
Jako relevantní kontext stojí za zmínku, že Komise v roce 2026 potvrdila, že vysoké ceny paliva nepředstavují mimořádnou okolnost ve smyslu EU 261. Jde o uzavření jedné únikové cesty, kterou letecké společnosti dosud nenápadně využívaly k tomu, aby odmítaly vyplácet odškodnění za zrušené lety.[4]
Proč neprošlo to, po čem dopravci volali
Letecké společnosti podpořily návrh Komise na delší časové prahy především proto, že by jim dal větší prostor zajistit náhradní řešení — tedy přesně to, co cestující podle dopravců při narušení cesty oceňují nejvíce. Tato úprava ale byla z textu vyřazena při jednání s Evropským parlamentem, zatímco další požadavky (z nichž několik s narušením provozu nijak nesouvisí) přibyly bez větší diskuse o jejich provozních dopadech na letecké společnosti.[5]
Výsledek: co dohoda přináší
Předběžná dohoda z 15. června 2026 zachovává jádro stávajícího rámce a doplňuje cílené úpravy. Jedinými podstatnými změnami týkajícími se narušení provozu byly:
- doplnění neúplného seznamu mimořádných okolností, který však z nevysvětlitelných důvodů neposiluje přístup leteckého odvětví kladoucí bezpečnost na první místo (zahrnuje přírodní katastrofy, válku, povětrnostní podmínky, nepřizpůsobivé cestující a stávky letišť, poskytovatelů letových navigačních služeb či handlingových společností; pravidla pro jejich uplatnění byla zpřesněna kvůli předvídatelnosti), a
- požadavek, aby letiště měla pohotovostní plány pro ubytování v případě hromadných narušení provozu, což je první malý krok směrem ke sdílené odpovědnosti v rámci celého leteckého ekosystému.[6]
Další klíčové prvky
- Výše odškodnění zůstává v podstatě beze změny. Cestující budou i nadále dostávat částku v rozmezí 250-600 EUR v závislosti na délce letu. Podle dohody obdrží cestující 250 EUR u letů do 1 500 km, 400 EUR u letů v rámci EU nebo u letů v délce 1 500 až 3 500 km a 600 EUR u všech ostatních delších letů.[7]
- Cestující budou mít nárok na odškodnění, pokud se let zpozdí o více než 3 hodiny nebo bude zrušen méně než 14 dní před odletem. Tříhodinový práh tak zůstává v zásadě beze změny.[8]
- Cestující mají na podání nároku 9 měsíců, dopravce má 30 dnů na výplatu náhrady, případně na odůvodnění odmítnutí či odkaz na mimořádné okolnosti.[9]
- Dohoda rovněž zavádí garantované limity pro bezplatná příruční zavazadla a rozšiřuje práva rodin, dětí a cestujících se zdravotním postižením.
Dohodu musí ještě formálně schválit Evropský parlament i Rada. Plenární hlasování Evropského parlamentu se očekává na červencové schůzi a nová pravidla by měla nabýt účinnosti v roce 2027, 20 dní po vyhlášení.
Reakce IATA
IATA reformu hodnotí kriticky. Upozorňuje, že regulační zátěž nařízení EU 261 dnes činí zhruba 8 mld. EUR ročně, aniž by výsledkem byla výkonnost v oblasti zpoždění a rušení letů. Značná část zpoždění totiž pramení z nedostatků evropského systému řízení letového provozu. Generální ředitel IATA dohodu označil jako „reformu jen podle jména“, která neřeší příčiny zpoždění a v celkovém souhrnu změn přinese jen provozní obtíže a náklady, jež nakonec ponesou cestující (zdroj: tisková zpráva IATA, 15. 6. 2026).
Co by měly letecké společnosti sledovat
Z pohledu leteckých dopravců jsou klíčové dvě navazující věci, na které upozornila i IATA:
- prováděcí (enforcement) balíček — bude rozhodující, aby implementace byla praktická a konzistentní, a zejména aby nezvyšovala regulační zátěž, kterou si letecký sektor nemůže dovolit;
- připravovaná evropská letecká strategie, která by měla adresovat nedostatky řízení letového provozu jako kořenovou příčinu řady zpoždění.[10]
Závěr
Zatím je reforma v podobě předběžné dohody; musí být ještě konečně schválena Evropským parlamentem a Radou. Pokud ke schválení dojde, nová pravidla dle reformy budou účinná od roku 2027. Výše uvedené ale naznačuje, že pro letecké dopravce reforma přinese spíše negativní důsledky.
JUDr. Ing. Jan Vych,
advokát a partner
Mgr. Kristina Martínková,
advokátní koncipientka
Tel.: +420 222 517 466
e-mail: office@ak-vych.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
