Nabytí vlastnického práva vydržením

Právní důvody vzniku vlastnického práva se rozlišují na tzv. právní důvody derivativní (nabyvatel odvozuje své postavení od právního postavení svého předchůdce – kupní smlouva, darování aj.) a právní důvody originární (právní postavení nabyvatele se neodvozuje od postavení předcházejícího vlastníka, neboť vlastnické právo vzniká buď vůbec poprvé nebo je nabyto nezávisle na předchozím vlastníkovi – zhotovení nové věci, vydržení, konfiskace majetku aj.). Dalším kritériem, podle kterého lze rozlišovat jednotlivé způsoby nabytí vlastnického práva je jejich dělení podle toho, zda k nabytí vlastnického práva dochází na základě projevu vůle – potom hovoříme o převodu, nebo zda dochází k nabytí vlastnického práva na základě jiných právních skutečností např. na základě zákona, na základě rozhodnutí soudu – pak se jedná o přechod.
Vydržení je jedním z nabývacích titulů vlastnického práva a to vedle nabytí práva smlouvou (kupní, směnnou, darovací, o dílo aj.), děděním, rozhodnutím státního orgánu, přírustkem, zpracováním, příklepem licitátora ve veřejné dražbě aj.

Vydržení je specifickým způsobem nabytí vlastnického práva a jeho účinky nastanou po splnění zákonem stanovených podmínek. První podmínkou je způsobilý subjekt, kterým je jak fyzická tak právnická osoba. Další podmínkou je způsobilost předmětu – vydržena může být jakákoli věc, ke které může vzniknout vlastnické právo, výjimku tvoří věci, které mohou být pouze ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob. Držitel věci musí být jejím oprávněným držitelem, tzn. musí být v dobré víře , že mu věc patří a podle toho s ní zacházet. Další povinnou podmínkou k nabytí vlastnického práva k věci vydržením je uplynutí stanovené vydržecí doby. Vydržecí doba u věcí movitých činí tři roky a u věcí nemovitých je to deset let od počátku běhu této doby. Poslední podmínkou je nepřetržitost držby po celou její dobu. Dojde-li ke ztrátě oprávněné držby, dochází také ke konci běhu vydržecí doby. Do celkové vydržecí doby však lze započítat dobu, po kterou měl právní předchůdce věc ve své oprávněné držbě.
Po splnění všech zákonem stanovených podmínek dojde uplynutím posledního dne vydržecí doby k nabytí vlastnického věci přímo ze zákona, jedná se o originární nabytí vlastnického práva (viz. výše). Nabytím vlastnického práva vydržitelem, dochází k zániku vlastnického práva původního vlastníka. Případný výrok soudu má deklaratorní povahu, neboť vlastnické právo vydržením nastává přímo ze zákona.

U vydržení movitých věcí není celkem žádný problém, složitější situace nastává, dojde-li k vydržení vlastnického práva k nemovitosti. Ač došlo k nabytí vlastnického práva vydržením přímo na základě zákona, je třeba, aby toto právo bylo uznáváno, tzn. aby bylo „nové“ vlastnické právo k nemovitosti zapsáno v katastru nemovitostí. Práva vzniklá vydržením se do katastru nemovitostí zapisují formou záznamu a to na základě listin, jež potvrzují nebo osvědčují zapisované právní vztahy. Je-li vydržení sporné zapíše jej katastrální úřad až na základě pravomocného rozhodnutí soudu, kterým se potvrzuje nabytí vlastnického práva k nemovitosti. Jedná-li se o vydržení nesporné, pak je nové vlastnické právo věci zapsáno do katastru nemovitostí na základě soudního smíru (stranou soudního smíru je ten, kdo je dosud jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí, a ten, kdo vydržel vlastnické právo) nebo prohlášení event. osvědčení o nabytí vlastnického práva vydržením ve formě notářského zápisu.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz