Nájem bytu

Vzhledem k tomu, že se jedná o nájem bytu, je třeba odpověď na uvedený dotaz hledat v § 685 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Jedná se totiž o ustanovení, která upravují právě nájem bytu a jeho zvláštnosti oproti „klasické“ (obecné) nájemní smlouvě.

Zákonná úprava zmíněné obecné nájemní smlouvy, která se použije kupř. pro pronájem rekreační chaty nebo automobilu, skutečně umožňuje prodloužení nájmu v případě, že nájemce užívá pronajatou věc i po jeho skončení (např. po uplynutí doby, na kterou byl nájem dohodnut).

Jde konkrétně o ustanovení § 676 odst. 2 občanského zákoníku, které stanoví, že užívá-li nájemce věc i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá do 30 dnů od skončení nájmu k soudu příslušnou žalobu (konkrétně žalobu o vydání věci, jde-li o věc movitou, nebo na vyklizení nemovitosti, jde-li o nemovitost), obnovuje se nájemní vztah za týchž podmínek, za jakých byl původně sjednán. Nájem sjednaný na dobu delší než jeden rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší než jeden rok se obnovuje na tuto dobu.

Až do 30. března minulého roku soudní praxe dovozovala, že toto ustanovení bylo možno použít i v případě smlouvy o nájmu bytu. To znamenalo, že i nájem bytu se mohl výše uvedeným způsobem prodloužit, a to i opakovaně.

Od 31. března minulého roku se však v důsledku obsáhlé novely občanského zákoníku situace radikálně změnila.

Zvláštní ustanovení o nájmu bytu byla touto novelou doplněna mimo jiné o § 686a. Odstavec šestý § 686a přitom výslovně stanoví, že na nájem bytu nelze použít výše zmíněné ustanovení § 676 odst. 2 občanského zákoníku o prodloužení nájmu.

Z uvedeného tedy vyplývá, že v současnosti již nelze docílit prodloužení nájmu bytu pokračováním v jeho užívání i po skončení nájemní smlouvy, a to bez ohledu na to, zda se pronajímatel bude proti takovému jednání bránit soudní cestou či nikoliv.