Nepoměr, hrubý nepoměr atd.

Nový občanský zákoník používá pojem „nepoměr“ či „nepoměrný“ (jako vztah mezi dvěma plněními či poměry účastníků právních vztahů) v různých situacích. Pojem „nepoměr“ používá nový kodex v ustanoveních § 1903 odst. 2 (narovnání) a v ustanovení § 1130 („nepoměrná povinnost spoluvlastníka“), pojem „hrubý nepoměr“ používá v ustanoveních § 1793 (neúměrné zkrácení), § 1299 odst. 2 (zánik služebnosti), v ustanovení § 1796 (lichva). Pojem „zvlášť hrubý nepoměr“ používá v ustanovení § 1765 odst. 1 (v souvislosti se změnami okolností po uzavření smlouvy). Pojem „výrazný nepoměr“ pak používá v § 900 odst. 2 (vztah mezi poměry dítěte a poměry povinných osob). Pojem „zřejmý nepoměr“ se pak objevuje v ustanovení § 2374 jako nepoměr mezi odměnou a ziskem za využití licence.

Vztah mezi různými adjektivy vztahujícími se k pojmu nepoměr či nepoměrný při tom není příliš jasný. Asi nejjednodušší bude vysledování vztahu mezi pojmy „hrubý nepoměr“ a „zvlášť hrubý nepoměr“. Zřejmě se má jedná o určité stupňování intenzity rozdílu mezi jednotlivými plněními. Na základě obecného chápání jazyka lze patrně dospět k závěru, že pojem „zvlášť hrubý nepoměr“ bude znamenat vyšší intenzitu rozdílu mezi plněními než „hrubý nepoměr“. Otázkou zůstává o kolik bude zvlášť hrubý nepoměr muset přesahovat svou intenzitou hrubý nepoměr. Zcela nečitelný je pak vztah mezi pojmy nepoměr, výrazný nepoměr a zřejmý nepoměr.

S novým občanským zákoníkem je trochu problém v tom, že zákonodárce někdy upravuje do nejmenších podrobností situace, kdy může jít řádově o zanedbatelné částky. Například v ustanovení § 1017 stanoví, že pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. Tedy velmi podrobná specifikace situace rozhodné pro uplatnění právního pravidla. Při tom hodnota újmy vzniklé nedodržením pravidel může dosáhnout zpravidla několika tisíc, či desítek tisíc korun. Na druhou stranu kodex neupravuje dostatečně přesně situace, kdy je zapotřebí zvýšená právní jistota, např. proto, že mohou být v sázce velké hodnoty v řádech milionů.

Jednou takovou situací může být situace při neúměrném zkrácení, kdy na výkladu slov „hrubý nepoměr“ závisí osud žaloby[1]. Až za mnou přijde klient s dotazem, jaké jsou vyhlídky zažalovat transakci, při níž byl zkrácen o 50 %, budu mu muset odpovědět: „Nemám nejmenší tušení“. Nevím totiž, jestli 50 % zkrácení (tj. cenový rozdíl v rozsahu 50 % mezi dvěma po sobě následujícími transakcemi v neprospěch prvního prodávajícího) je jen nepoměr nebo hrubý nepoměr. Byl porušen princip adekvátnosti plnění? Dozvím se to až za tři roky (možná déle, pokud soudům zůstane rozhodování sporů po ČTÚ). Nový občanský zákoník zde nedává nejmenší vodítko, naznačuje pouze to, že nemůže jít o pouhý „jednoduchý“ nepoměr, přičemž pravidlo nazírání průměrně rozumného člověka zde vůbec nepomůže, protože průměrně rozumný člověk na to může jen překvapeně zírat. V konkrétních případech se může jednat o milionové částky a finanční riziko neúspěchu případné žaloby z neúměrného zkrácení tedy vzhledem ke stávajícím pravidlům pro rozhodování o nákladech řízení podle úspěchu ve věci (cost shifting rule) je poměrné vysoké a není proto možné testovat judikaturu metodou pokus a omyl. Tedy právní jistota vážící se k takovému ustanovení je nulová. Při tom nebyl pro tvůrce kodexu problémem převzít buď rakouský nebo francouzský model a stanovit, že zkrácení musí být minimálně „přes polovinu“ nebo být větší než sedm dvanáctin hodnoty věci (článek 1675 francouzského Code Civil)[2].

Obecně lze říci, že nový občanský zákoník obsahuje značné množství relativně neurčitých hypotéz, což otevírá velké možnosti pro judikaturu. Otázkou je, zda jsou čeští soudci na podobné situace školeni. Někdy se zdá, že těžiště výchovy spočívá v dodržování a využívání všech formálních požadavků civilního procesu pro co nejrychlejší vyřešení věci bez ohledu na požadavky vyplývající z principu spravedlnosti.

K dalším záhadám patří např. odlišení mezi pojmy „spravedlivě požadovat“, „rozumně požadovat“. Pokud zákonodárce použil dva rozdílné pojmy, má jít zřejmě o dva různé druhy požadavků. Ale to je jiné téma pro příště.

Jsem možná naivně přesvědčen o tom, že legislativa by měla stanovit pokud možno tak jasná pravidla chování, aby se množina situací pro potenciální spory zmenšovala a ne aby otvírala stavidla pro další a další dosud nevídané spory, v nichž se teprve bude hledat určité pravidlo chování. Vyřešení těchto relativně neurčitých hypotéz bude judikatuře trvat řadu let během nichž lze očekávat vysoký stupeň právní nejistoty.

JUDr. Petr Zima,
advokát a lektor Vysoké školy ekonomie a managementu

Šváb, Zima & Partneři, advokátní kancelář

Slezská 13
120 00 Praha 2

Tel.: +420 221 001 610
Fax: +420 221 001 609
e-mail: office@svabzima.cz

--------------------------------------------------------------------------------
[1] § 1793 (1) Zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena,
[2] Viz můj článek v Právních rozhledech č. 9/2012

JUDr. Petr Zima ( Šváb, Zima & Partneři )

19. 7. 2013