Nová právní úprava úpadkového práva – postavení věřitelů

V rámci nové právní úpravy obsažené v zák.č. 182/2006 Sb., insolvenčním zákoně, oproti součastné účinné právní úpravě obsažené v zák.č. 328/1991 Sb., zákon o konkursu a vyrovnání, ( dále jen ZKV) doznalo postavení insolvenčních věřitelů značných změn, a to jak ve formě posílení role samotných insolvenčních věřitelů, tak ve formě posílení role věřitelských orgánů.

Insolvenční zákon přiznává věřiteli jak postavení procesního subjektu ( §9 IZ), tak postavení účastníka řízení ( §14 IZ). V obou případech jde o věřitele, jenž uplatnil své právo vůči dlužníkovi, a to buď ve formě podání insolvenčního návrhu, nebo ve formě přihlášení své pohledávky do insolvenčního řízení.

Jak jsem již výše uvedl, postavení věřitelů doznalo dle právní úpravy obsažené v insolvenčním zákoně oproti součastné právní úpravě několik změn, které bych rád nastínil.

Primárně insolvenční řízení je zahájeno podáním insolvenčního návrhu, respektive dnem, kdy došel insolvenční návrh věcně příslušnému soudu ( ust. § 97 odst. 1 IZ). Na základě tohoto je patrné, že role věřitelů v rámci insolvenčního řízení počíná již v době před rozhodnutím o úpadku dlužníka, případně i ve fázi před rozhodnutím o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Jde především o právo věřitelů přihlásit své pohledávky do insolvenčního řízení, dání souhlasu věřitelů s prohlášením moratoria, možnost věřitelů podat návrh na ustanovení předběžného správce…apod., čímž se věřitel dostává do řízení již před rozhodnutím o úpadku dlužníka a je schopen na situaci dlužníka rychleji a tedy i lépe reagovat např. následným vhodným zvolení způsobu řešení úpadku.

Další novinkou je posílení role věřitelů ve vztahu k insolvenčnímu správci, a to jak ve formě posílení vlivu na insolvenčního správce, tak v rámci ustanovování insolvenčního správce.

Zásadní vliv věřitelů na insolvenčního správce představuje ust. § 29 insolvenčního zákona. Stanovuje, že věřitelé účastnící se první schůze věřitelů po přezkumném jednání se mohou  usnést na odvolání správce jenž byl jmenován insolvenčním soudem. Většinou je součástí usnesení o odvolání správce  rozhodnutí o novém správci. K tomuto usnesení je potřeba nejméně poloviny všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, a tato je počítana podle výše jejich pohledávek. Toto rozhodnutí musí následně potvrdit v souladu s ust. §29 odst. 2 insolvenčního zákona insolvenční soud. Jak jsem již výše uvedl, může nastat situace, kdy schůze věřitelů sice rozhodne o odvolání správce, neusnese se však již na nové osobě správce. V tom případě v souladu s ust. § 30 insolvenčního zákona insolvenční soud ustanoví nového správce.

Dále během samotného řízení má věřitel či spíše věřitelský orgán možnost navrhnout zbavení funkce správce insolvenčním soudem. Jedná se o odvolání dle ust. § 31 insolvenčního zákona a o zproštění správce dle ust. § 32 insolvenčního zákona. Pro odvolání je typické, že insolvenční soud posuzuje odvolací důvody závažné povahy, které však nejsou spatřovány v porušení povinností správce. Jde tedy nejčastěji o důvody typu možnosti podjatosti, střetu zájmů či jiných důvodů, jež neohrožují, ale do budoucna by mohly, insolvenční řízení.  Druhým způsobem, jak výše uvedeno, je zproštění funkce správce. Insolvenční soud zkoumá tyto důvody: neplnění řádně svých povinností, nepostupování při výkonu své funkce s odbornou péčí,závažné porušení důležité povinnosti, které ukládá zákon nebo je uložil soud.

Samozřejmě výše uvedený vliv věřitelů na insolvenčního správce není úplný a jde jen o nastínění nejzásadnější změn nové právní úpravy. V průběhu celého řízení je celá řada práv předána věřitelům a úkony správce jsou limitovány souhlasem jak věřitelů, tak věřitelských orgánů.

Další významnou novinkou v rámci nové právní úpravy je přímý vliv věřitelů na výběr způsobu řešení dlužníkova úpadku. Insolvenční zákon umožňuje úpadek dlužníka řešit především skrze oddlužení, reorganizaci a  konkurs. S ohledem na skutečnost, že oddlužení a reorganizace představují sanační formu řešení úpadku, bude dle mého názoru nejběžnějším způsobem řešení úpadku konkurs, a to s ohledem jak na nutnost splnit řadu podmínek pro sanační způsoby řešení úpadku, tak na nutnost souhlasu věřitelů. Na druhé straně bude však sanační forma řešení úpadku pro věřitele zajímavá. S ohledem na výslednost uspokojení věřitelů skrze konkurs a výtěžnost pohledávek cca 5-7%, je oddlužení či reorganizace možností uspokojit věřitele ve větší rozsahu. Jako problematickou však vidím sanaci v případě, že věřiteli budou složky veřejné správy, respektive státní správy.

Závěrem bych rád uvedl, že výše uvedené nastínění problematiky postavení věřitelů je uvedeno jen příkladmo. Věřitelé v rámci insolvenčního řízení získali mnoho oprávnění, jež se dotýkají jednotlivých konkrétních postupů v řízení a nelze se všemi zabývat. Primárně jde o posílení role věřitelů k osobě insolvenčního správce, jež je dle mého názoru nejvýznamnější a mající největší vliv na insolvenční řízení, především k jeho ustanovování, posílení role věřitelských orgánů, jimž bych se konkrétně věnoval v jiném článku s vymezením jednotlivých „věřitelských tříd“, případně přímá účast věřitelů na volbě řešení úpadku dlužníka. Otázkou však zůstává, zda jsou čeští věřitelé schopni řádně využít svých oprávnění, myšleno tyto nezneužívat. 

Mgr. Václav Jindra
advokátní koncipient
Advokátní kancelář Mgr. Tomáše Mužíka
Pařížská 22
110 00 Praha 1
tel: +420224811846             
fax: +420224811595