Posudková péče a její úskalí ve světle aktuální právní úpravy

Ve své praxi při práci s lékaři, zejména v ambulantní sféře se v poslední době často setkávám s otázkou problematiky posudkové činnosti lékařů, jak se k ní stavět ve světle nových předpisů na ochranu osobních údajů a jakou by měli mít posudky podávané v tomto v režimu poskytování posudkové péče formu a náležitosti, a k jakým posudkům jsou vůbec jednotliví lékaři oprávněni. Tento článek by tedy měl odpovědět alespoň na základní otázky této problematiky.

Posudková péče a vydávání lékařských posudků je primárně upraveno zákonem č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách (dále také jen SZS) a to v Hlavě IV. V Díle 1.. Samostatnou kapitolou v rámci posudkové činnosti lékařů jsou pak pracovně lékařské služby a posuzování nemocí z povolání, upravené v dalších dílech Hlavy IV. SZS. V tomto článku pro tentokrát tyto části vynechám, přičemž se na ně zaměřím v případném dalším pokračování. Je třeba také dodat, že posudkovou péči dle SZS je třeba důsledně odlišovat od lékařské posudkové služby správy sociálního zabezpečení, která je vykonávána dle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

§41 SZS stanoví demonstrativně výčet účelů poskytování posudkové péče, kterými jsou:

posuzování zdravotní způsobilosti ke vzdělávání a v průběhu vzdělávání pro potřeby škol a školských zařízení nebo k tělesné výchově a sportu nebo k jiným činnostem podle SZS nebo jiných právních předpisů,
posuzování způsobilosti pro potřebu a na žádost správních orgánů nebo jiných orgánů v případech stanovených jinými právními předpisy,
posuzování zdravotní způsobilosti na vyžádání pacientem nebo zákonným zástupcem pacienta nebo opatrovníkem nebo s jejich souhlasem na vyžádání právnickou osobou,
posuzování zdravotní způsobilosti k práci na základě pracovně lékařské prohlídky; součástí posuzování zdravotní způsobilosti k práci nebo k výkonu služby je zejména posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců nebo osob ucházejících se o zaměstnání,
posuzování zdravotního stavu v souvislosti s nemocí z povolání nebo ohrožením nemocí z povolání (dále jen „nemoc z povolání“),
posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění a pro potřeby úřadu práce,
posuzování zdravotního stavu pacienta pro jiné účely.

Zákon takto demonstrativně vymezuje okruhy a lidské činnosti, pro které by mohl být lékařský posudek vydáván. Okruh činností a důvodů vydání lékařských posudků není v zásadě omezen a na žádost oprávněných osob může být vydán oprávněným lékařem téměř v podstatě kdykoliv za dodržení podmínek pro vydávání posudků. Pro vydávání lékařských posudků je však zásadně nutné dodržet pravidla a náležitosti stanovená SZS a případně jinými právními předpisy.

Lékařem oprávněným k poskytování posudkové péče je registrující praktický lékař posuzované osoby, není-li v konkrétním případě zákonem o specifických zdravotních službách, nebo jiným právním předpisem určeno něco jiného, např. v případě poskytování pracovně lékařských služeb.

Pro vydání lékařského posudku je primárně předpokládána lékařská prohlídka, kterou by měla posuzovaná osoba podstoupit, zákon však stanoví i další pomocná kritéria, na základě kterých by měl být lékařský posudek vydáván. Lékařský posudek by měl být posuzujícím lékařem vydán do 10 pracovních dnů ode dne obdržení žádosti, zákon však v konkrétním případě může stanovit lhůty odlišně.

Zákon o specifických zdravotních službách stanoví dvě základní náležitosti, které má lékařský posudek mít a to:

a) ze závěru posudku musí být zřejmé, zda je posuzovaná osoba pro účel, pro který je posuzovaná zdravotně způsobilá, zdravotně nezpůsobilá, nebo zdravotně způsobilá s podmínkou, případně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost, anebo zda její zdravotní splňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byla posuzována a

b) poučení o možnosti podat návrh na přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal a poučení o možnosti vzdání se práva na přezkoumání znaleckého posudku, poučení by mělo zároveň obsahovat lhůty pro podání i vyznačení počátku běhu lhůt a poučení o odkladnosti účinků lékařského posudku.

Konkrétnější ve vymezení náležitostí posudku je již vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, která v příloze č. 1 část 5. stanoví základní přehled náležitostí posudku, tyto náležitosti však nebudou jedinými, neboť další náležitosti jsou stanoveny prováděcími předpisy dle účelu poskytovaného lékařského posudku. Takovým předpisem bude např. vyhláška č. 391/2013 Sb., o zdravotní způsobilosti k tělesné výchově a sportu, vyhláška č. 79/2013 Sb., o pracovně lékařských službách a některých druzích posudkové péče vyhláška č. 104/2012 Sb., o posuzování nemocí z povolání. Další právní předpisy mohou stanovit dle účelu posudku další náležitosti.

Je třeba taktéž zde zdůraznit, že i posudková činnost a lékařské posudky a primárně pak údaje v nich uváděné jsou předmětem ochrany osobních údajů a povinnosti mlčenlivosti zdravotnických pracovníků. Lékařské posudky mohou být předávány pouze osobám a způsobem uvedeným v §44 SZS. Těmito osobami budou posuzovaná osoba a osoba, která o posouzení posuzované osoby požádala. Důraz je však kladen na způsob a bezpečnost předání lékařského posudku. Stejnopis vydaného lékařského posudku pak zůstává součástí zdravotnické dokumentace vedené o posuzované osobě, nejedná-li se o poskytování pracovně lékařských služeb.

Závěrem je třeba říci, že ačkoliv je posudková činnost standardní a zcela obvyklou součásti praxe zejména praktických lékařů pro dospělé a možná ještě více praktických lékařů pro děti a dorost, je pro ně značně obtížné z důvodu roztříštěnosti právní úpravy dodržet pokaždé všechny náležitosti, které jsou pro daný konkrétní účel předepsané. Je tedy nasnadě doporučit lékařům poskytujícím posudkovou péči nechat si vypracovat pro každý jednotlivý účel, se kterým se běžně ve své praxi setkávají zvláštní formulář tak, aby byly dodrženy všechny požadavky na náležitosti vydávaných lékařských posudků a nebyla tím případně způsobena neplatnost takto vydaného posudku.