Povinnost připojení elektronického podpisu při komunikaci datovou schránkou

Elektronická komunikace má svá specifika ve srovnání s klasickou listinnou komunikací, kterou známe v podstatě od vynálezu písma. V tomto článku si přiblížíme problematiku elektronického podpisu při využití datové schránky jako komunikačního prostředku.

Základní právní předpisy, které se na elektronickou komunikaci vztahují, jsou občanský zákoník, zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „eIDAS“) a zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZEÚ“).

Při komunikaci pomocí datové schránky je nutno rozlišovat jednající subjekty. Pokud je jedním z nich orgán veřejné moci (soud nebo úřad) je otázka připojení elektronického podpisu řešena výslovně v ust. § 18 odst. 2 ZEÚ. Podle tohoto ustanovení není potřeba připojovat elektronický podpis k úkonu prostřednictvím datové schránky k tomu oprávněnou nebo pověřenou osobou (tedy zejména osobou, které byla datová schránka zřízena). Zákonnou výjimkou z tohoto pravidla je pouze situace, kdy jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob.

Interpretační problém vyvstává při systematickém výkladu § 18 ZEÚ, který v prvním odstavci pojednává pouze o úkonech fyzické osoby, podnikající fyzické osoby a právnické osoby vůči orgánu veřejné moci. Není tak výslovně řešena situace komunikace dvou soukromoprávních osob. Tato situace zřejmě vznikla tím, že soukromá korespondence pomocí datových schránek byla umožněna až od 1. 1. 2010.

Ust. § 18 odst. 2 ZEÚ se tak vztahuje pouze na úkon vůči orgánu veřejné moci. To vyplývá ze samotného nadpisu citovaného ustanovení („Provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci prostřednictvím datové schránky“) a dále z logického a systematického zařazení předmětného ustanovení. První odstavec § 18 ZEÚ se zabývá výhradně úkony osob vůči veřejným orgánům. Bez dalšího by nebylo logické dovozovat takový úmysl zákonodárce, který ze zákona výslovně nevyplývá.

Dále je třeba vzít v úvahu, že procesní předpisy vesměs nepřevzaly změnu terminologie OZ, ačkoliv k jejich novelizacím docházelo. Proto se domnívám, že pokud se ZEÚ zabývá „úkonem“ není jím možno chápat právní jednání nebo právní úkon, ale spíše podání jako procesní úkon účastníků řízení.

Z těchto důvodů lze dojít k závěru, že je nutno při užívání datových schránek rozlišovat komunikaci na soukromoprávní a s veřejnoprávním prvkem. U druhé jmenované k platnému podání postačí oprávněné použití datové schránky ve smyslu ZEÚ.

U ryze soukromoprávního užití datové schránky zákon neumožňuje oproštění se od úpravy a náležitostí písemného právního jednání ve smyslu § 561 odst. 1 OZ. Jeho předpokladem je totiž podpis, resp. elektronický podpis podle zvláštních právních předpisů, kterými je v současné době nutno chápat zejména nařízení eIDAS. Výše uvedené samozřejmě neznamená, že nelze elektronický podpis připojit i k podání vůči orgánu veřejné moci. Spíše naopak lze tento postup doporučit, když některé orgány stále připojení podpisu vyžadují.

Mgr. Miroslav Galvas,
advokátní koncipient

DOHNAL PERTOT SLANINA, advokátní kancelář
OLOMOUC | PRAHA | HRADEC KRÁLOVÉ | LETOHRAD

Palackého 75/21
779 00 Olomouc

Prvního pluku 347/12a
186 00 Praha 8

Komenského 266/3
500 03 Hradec Králové

Václavské náměstí 76
561 51 Letohrad

Tel.: +420 587 407 086
e-mail: info@akdps.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Miroslav Galvas (DOHNAL PERTOT SLANINA)

7. 9. 2017