Pozbývání státního občanství České republiky

Pozbývání státního občanství České republiky je upraveno v zákoně ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České Republiky. V souladu s ustanoveními tohoto zákona lze státní občanství České republiky jako trvalý právní vztah mezi občanem České republiky a státem, kterým je Česká republika, pozbýt dvěma způsoby, a to prohlášením a nabytím cizího státního občanství.
Státní občan České republiky, který se zdržuje v cizině a současně je státním občanem cizího státu, může prohlásit, že se vzdává státního občanství České republiky, ale to nejdříve dnem, kdy dosáhne věku 15 let. Toto prohlášení se činí před zastupitelským úřadem České republiky.
V prohlášení žadatel musí uvést, kdy nabyl cizí státní občanství, dále místo posledního trvalého pobytu na území České republiky nebo, že nikdy takový pobyt neměl. K prohlášení o tom, že se vzdává státního občanství České republiky, je nutno připojit doklad o státním občanství České republiky a také doklad o tom, že nabyl státní občanství cizího státu.
Do prohlášení o tom, že se vzdávají státního občanství, mohou rodiče případně rodič zahrnout i dítě mladší 15 let, které je státním občanem České republiky a současně je státním občanem cizího státu. V takovém případě je nutno k prohlášení připojit také rodný list dítěte, souhlas druhého rodiče s pozbytím státního občanství České republiky dítěte, pokud nebyl zbaven rodičovských práv nebo způsobilosti k právním úkonům a též doklad o tom, že dítě nabylo státního občanství cizího státu.
Druhý způsob, kterým lze pozbýt státní občanství České republiky, je nabytí cizího státního občanství. V ustanovení § 17 výše uvedeného zákona je stanoveno, že státní občanství České republiky pozbývá státní občan České republiky okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství. Toto ustanovení je projevem snahy omezování dvojího občanství jedné osoby, které způsobuje určité problémy.

Z tohoto pravidla jsou stanoveny dvě výjimky. Nabytím cizího státního občanství se občanství České republiky nepozbývá, pokud státní občan České republiky cizí státní občanství nabyl v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením. V těchto situacích je státní občanství České republiky zachováno, a to se všemi právy a povinnostmi, které z tohoto právního vztahu mezi občanem a jeho státem pramení například ta skutečnost, že státní občan České republiky nemůže být podle Listiny základních práv a svobod nucen k opuštění své vlasti nebo v případě, že se státní občan České republiky přechodně či trvale zdržuje v zahraničí, právo na svobodný vstup na území České republiky.

Lze říci, že v současnosti může být český občan současně státním občanem cizího státu, pouze pokud se narodil v cizí zemi a na základě této skutečnosti získal vedle státního občanství České republiky také státní občanství cizího státu, nebo pokud cizí státní občanství nabyl uzavřením manželství s cizím státním příslušníkem. V případě, že státní občan České republiky požádá o státní občanství cizího státu, jeho udělením automaticky ztrácí státní občanství České republiky.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz