Průvodce domácím kinem : prostorový zvuk

Článek je určen zejména čtenářům, kteří si staví domácí kino za rozumné peníze a nemají vhodné prostory, aby si postavili kino dle certifikace THX.

S DVD přichází skutečný prostorový zvuk

Není třeba opakovat, že s příchodem DVD si každý může postavit tzv. domácí kino. Koupíte si patřičné hardwarové vybavení, seženete si patřičný film na DVD a do kina už nemusíte chodit. Domácí podívaná se sice stále kinu plně nevyrovná, ale nicméně jste usazeni v pohodlí vašeho křesla, nemusíte se dívat na mastné vlasy chlápka, co sedí před vámi a poslouchat, jak někdo v dálce křupe popcorn. Film si navíc můžete pustit vícekrát a v případě nutnosti pozastavit nebo se dodívat druhý den.

Poznámka: Domácí kino lze postavit i s přehrávačem VHS, nicméně to není úplně ono, i když i VHS nabídne prostorový zvuk (Dolby ProLogic resp. Dolby Surround) a 16:9 obraz, kvalita DVD je však oproti videokazetě mnohonásobně vyšší, a to nejen obrazem a zvukem, ale také bonusy, rychlejším a jednodušším ovládáním apod.

Domácí kino, to je vedle kvalitního obrazu na pořádné televizi, plasmovém displeji nebo platně také prostorový zvuk. Pokud to s díváním na DVD filmy myslíte skutečně vážně a chcete si užít také kvalitního ozvučení, nebude vám stačit jen televize. Ta je pouze stereo, chybí ji basový základ, plasticita a dynamika. Dobrý zvuk a dojem prostoru získáte pouze nákupem dobré soustavy reproduktorů.

Prostor = 5+1

Prostorový zvuk je na DVD kódován ve schématu 5+1, což znamená jeden subwoofer (speciální basový reproduktor, označuje se jako LFE, low frequency effects) pro zdůraznění basů, jeden centrální reproduktor pro dialogy a čtyři surroundové reproduktory pro efekty v prostoru – dva přední, dva zadní. Všech pět reproduktorů je na sobě nezávislých a zvuk do každého z nich je uložen zvlášť. To je rozdíl oproti Dolby ProLogic, kde je zadní kanál zakódován do předního sterea.

V současné době je na každém DVD kódován zvuk ve formáty Dolby Digital, stručně jsem o něm psal již ve starším článku. Dolby Digital se používá na drtivé většině DVD, protože přišel jako první a umí s ním pracovat všechny přehrávače. Je poměrně nenáročný na místo, používá datový tok běžně okolo 448 kb/s při 5+1 konfiguraci - řekli bychom, že je to docela málo, v praxi to ale bohatě stačí. Kódování je založeno na vynechávání detailů zvukové produkce, které lidské ucho nepostřehne, stejně jako u MP3. DD nemusí být pouze v konfiguraci 5+1, ale také mono, 2+0 (tehdy je možné využít schématu Dolby ProLogic) či 4+0; záleží na původním zdroji zvuku, z něhož je výsledek na DVD mixován.

Rozložení 5+1 reproduktorů v místnosti

Dalším, v současné době ale málo rozšířeným formátem, je pak DTS, který používá odlišné kódování (DD je komprimováno rozdílově, DTS „čistě“, každý kanál zvlášť), vyšší datový tok, takže výsledek je lepší; samozřejmě záleží na zvukové soustavě, zda dokáže kvalitnější zvuk odpovídajícím způsobem přehrát. Moje zkušenosti jsou takové, že na běžném domácím setu (sestava domácího kina v ceně cca deset tisíc) rozdíl nepoznáte. Rovněž záleží na tom, jak byla ta která zvuková stopa připravena – na některých DVD rozdíl mezi DD a DTS je, na jiných nikoliv.

Na DVD bývá zvuk ve formátu DTS uložen jen výjimečně, protože zabere více místa než DD; proto je DTS pouze jako doplněk pro fajnšmekry.

Poznámka: Dolby ProLogic (označuje si i jako Dolby Surround) je starší zvukový standard, který rozmisťuje zvuk do předních stereo kanálů, centru a zadního kanálu. Dolby ProLogic se kóduje do běžného stereofonního signálu. Dolby ProLogic II pak nabízí pět kanálů - nově jsou tu dva zadní surroundové. Na DVD může být uložen zvuk i ve do formátu Dolby Surround, většinou v tomto formátu najdete dabingové zvukové stopy.

Způsob práce Dolby ProLogic II

Dokonalejší prostor

V současné době existují i další, rozšiřující formáty DD a DTS, které přidávají další kanály pro zkvalitnění prostorového vjemu a zdokonalení zvukového zážitku. U Dolby Digital to je DD Surround EX (případně jen DD EX), u DTS pak DTS ES (Extended Surround). Oba formáty se označují občas také jako DD 5.1 EX či DTS 5.1 ES a to z jednoho prostého důvodu. Zadní kanál, který do zvuku přidávají (je umístěn za posluchačem, zatímco zadní stereo bedny vedle něj, případně lehce za ním), je totiž zakódován do zadního stereo zvuku. Je to podobný princip, jako je do stereo signálu zakódován zadní kanál u Dolby ProLogic.

Ve skutečnosti tedy DD EX a DTS ES nejsou pravými 6+1 formáty, jejich digitální podoba je stejná jako u běžného 5+1 zvuku. V angličtině se proto toto zakódování používá výraz „matrixed“, proto se u DTS můžete také setkat s názvem DTS ES Matrix. Nic to ale nemění na tom, že s tímto 6+1 zvukem je dojem prostoru dokonalejší, neboť vás skutečně bedny obléhají v celém rozsahu 360 stupňů. Někdy se v této souvislosti používá i formát 7+1, kdy jsou zadní bedny dvě, ale obě hrají to samé. Ve skutečnosti jde stále o 6+1 zvuk.

Pokud je na DVD uložen zvuk ve „virtuálním“ formátu 6+1 a vy nemáte dekodér DD EX či DTS ES, nezoufejte, formát je zpětně kompatibilní a zadní kanál zůstane zakódován v zadním stereu a bude reprodukován v zadních surroundových reproduktorech.

Zatímco DD zde končí, DTS jde ještě dále. Má totiž skutečný 6+1 zvuk, DTS ES Discrete 6.1. Zde není zadní kanál zakódován do zadního sterea, ale samostatně, což zlepšuje prostorový dojem, na druhou stranu to zvyšuje datový tok. Discrete 6+1 je tedy opravdu záležitostí pro ty, co si chtějí vychutnat reálnější prostorový zvuk, než dokáže nabídnout technologie 5+1. Máte-li jen dekodér pro zvuk 5+1, nezoufejte, v tomto případě se bude z důvodu zpětné kompatibility zadní surround kanál ignorovat.

Potřebujete dekodér a zesilovač

Abyste byli schopni prostorový zvuk přehrát a vychutnat si zážitek skutečného prostoru, potřebujete odpovídající výbavu. Základem je DVD přehrávač, který film na placičce přehrává (starší a zejména levnější přehrávače nemusí mít podporu DTS zvuku). Než se ale zvuk dostane do bedniček, je ho nutné rozkódovat, tedy rozdělit digitální data do patřičných kanálů, převést původní digitální záznam na audio signál, zesílit a poslat do reproduktorů. K tomu slouží tzv. A/V receiver (případně A/V zesilovač, který nemáí integrovaný tuner). Samotný DVD přehrávač data pouze přečte z disku a pošle dále ke zpracování do receiveru, případně zesilovače.

Receiver je tedy samostatné zařízení, které přivedený digitální zvuk rozdělí do reproduktorů a subwooferu. Z DVD do receiveru tečou data buď koaxiálním nebo optickým kabelem, každý DVD přehrávač má oba, záleží jen na vás, pro který se rozhodnete, koaxiál je levnější, optika o něco dražší. Vzhledem k tomu, že receiver je většinou položen na přehrávači (nebo naopak), delší kabel než metrový nemá smysl kupovat.

 
Tento receiver (vpravo) v připomíná vzhledem DVD přehrávač; většina receiverů je však vyšších

Z receiveru pak vede celkem šest (případně sedm či osm u DD EX a DTS ES) zesílených výstupů na reproduktory, které zvuk přehrají; zde už jde signál analogový. Jakmile jsou reproduktory zapojeny, je možné na receiveru nastavit jejich vzdálenost (a tím „sílu“ reprodukce), případně nastavit manuálně hlasitost na každém z nich. Dobrý subwoofer bývá aktivní s vlastním napájením, takže sílu basů (a tedy dunění) lze regulovat zvlášť.

Receiver je užitečný

Receiver ale není jednoúčelový dekodér a zesilovač zvuku z DVD. Je možné k němu připojit jakoukoliv zvukovou soustavu jako VHS přehrávač, televizi či věž. K tomuto účelu jsou na zadní straně další vstupy, po dvou pro každý zvukový zdroj – jde o běžné stereo cinche. I DVD můžete připojit analogově, ovšem pak se musíte spokojit pouze ze stereo, případně Dolby ProLogic reprodukcí. Je tedy dobré, aby receiveru nechyběl dekodér DPL II, i když třeba jen pro případné připojení videa, které má často zvuk v tomto formátu uložen. V drtivé většině případů má receiver i Dolby ProLogic II, dekodér, který dokáže vytvořit virtuální prostor i z obyčejného sterea – vhodné třeba pro audio cédéčka.

Poznámka: Každý DVD přehrávač de facto obsahuje dekodér prostorového zvuku (Dolby Digital), který pak kóduje do Dolby ProLogic v signálu analogového sterea.

Receiver obsahuje kromě toho také AM/FM tuner s RDS, pamětí na desítky stanic apod. V balení nechybí AM i FM anténa, takže sestava DVD a receiveru zcela dokáže nahradit věž, tedy pokud nechcete poslouchat staré gramofonové desky.

Dobrý receiver stojí od nějakých sedmi osmi tisíc nahoru, což je nutné připočítat k finální ceně za domácí kino. Na receiveru ale můžete i ušetřit – stačí koupit přehrávač DVD, který má receiver v sobě zabudovaný. Přímo z přehrávače tak může zvuk proudit do 5+1 bedniček. Ani takovému přehrávači nechybí koaxiální či optický digitální výstup, takže použití externího receiveru je stále možné. DVD přehrávač s DD a DTS dekodérem stojí dnes už okolo šesti až osmi tisíc (značkové jsou dražší, to je jasné), někdy může chybět dekódování DTS, ale pokud máte bedýnky za pár tisícovek, nemusí vám to vadit. Kvalita vestavěného dekodéru a zesilovače však nebývá tak dobrá, jako u externího zařízení.

Poznámka: Dobře si vzpomínám na dobu cca před třemi lety, kdy jsem kupoval svůj první DVD přehrávač Grundig. Stál deset tisíc, byl v Datartu nejlevnější a tehdy jediný přehrávač s dekodérem DD, který byl v nabídce, stál třiadvacet tisíc (Sony). Doba jde zkrátka kupředu a vše je stále levnější.

A ještě jedna malá rada: pokud si kupujete domácí kino „po kouscích“, tedy zvlášť DVD, zvlášť receiver, zvlášť bedny a TV, je vhodné, aby vše bylo jedné značky, kromě reprosoustavy. Důvod je celkem prostý: dálkové ovládání receiveru dokáže bez problému ovládat také televizor a DVD přehrávač – samozřejmě v omezeném rozsahu. U televize to bývá změna programu a hlasitosti a přepínání vstupu AV/TV, u přehrávače pak pohyb v menu, funkce přehrávání, rychlé a pomalé přehrávání či přeskakování kapitol. Odpadá tak hledání správného ovladače po všech čertech.

Odpovídající bedny

Ještě důležitější než výběr správného receiveru je volba reproduktorů. Většina výrobců nabízí kompletní sady 5+1 stejně jako samostatné reproduktory. Není tedy nutné používat celý komplet od jednoho dodavatele, běžný uživatel nicméně po možnosti koupit celou sadu určitě sáhne. V současné době se komplety včetně aktivního subwooferu prodávají od nějakých šesti tisíc, samozřejmě výkon takové soustavy je celkem nízký – do bytu však postačí.

Výběr soustavy se odvíjí nejen od vašich přání, ale také od toho, kde je domácí kino situováno. Do panelákového bytu nemá smysl plýtvat výkonem a kupovat drahé bedny ve dřevě, naopak je hřích koupit do speciální místnosti určené jen pro sledování filmů levné bedničky z plastu z výkonem slabých 150 W. Je vždy lepší koupit sestavu s o něco vyšším výkonem, která bude mít dostatečnou rezervu, aby zvuk nebyl v extrémních situacích přebuzen či jinak zdeformován nedostatečným výkonem. Rovněž subwoofer by měl být dostatečně dimenzován, aby filmu nechybělo to správné „dunění“. Zkrátka univerzální recept na reproduktury neexistuje, zaáleží na tom, v jakých podmínkách budou hrát a tomu se přizpůsobit.

Poznámka: O výběru reproduktorů a jejich vlastnostech budu (možná) psát někdy příště v dalším dílu tohoto nepravidelného miniseriálu.

DVD set s přehrávačem, reproduktory a subwooferem

Je rovněž možné použít sestavu určenou primárně pro připojení k počítači, v současné době existují poměrně kvalitní sestavy včetně DD/DTS dekodéru, např. Logitech Z-680 či Creative Megaworks; je vhodné, aby sestava měla certifikát THX Multimedia (obě zmiňované ji mají), aby byl zvuk skutečně na úrovni, není to ale nutností. Zkrátka při výběru komponentů pro domácí kino je vhodné vybírat skutečně pečlivě, trh je plný různých zařízení, v nichž se těžko orientuje. Při výběru mohou pomoci četné recenze v tištěných či online magazínech, pokud nejsou příliš povrchní. Lovu zdar.

Zdroj: www.zive.cz