Průvodce domácím kinem : vybíráme vhodný televizor

Tento článek je určen zejména těm, co si doma staví nebo teprve hodlají postavit domácí kino. Najdete v něm základní kritéria výběru televizoru, stejně jako některé důležité parametry, které by televizoru neměly chybět.

16:9 nebo 4:3?

Asi nejdůležitějším aspektem výběru je volba poměru stran. Kromě běžného poměru 4:3 se v oblasti domácího kina prosazuje stále více poměr stran 16:9, který je stejný jako u filmů na DVD. Pokud na televizoru hodláte často sledovat film na DVD a na televizi se díváte jen občas, měli byste volit právě poměr stran 16:9. Na televizoru s poměrem stran 4:3 je totiž film zobrazen jen v malém pruhu, nad a pod ním je pak prázdné černé místo. To je markantní zejména u poměru stran filmu 1:2,35, kdy na obrazovce je jen malinký proužek. Máte-li úhlopříčku okolo 55 cm, je obraz vysoký jen 18 cm! U televizorů s většími úhlopříčkami (okolo 70 cm) je to samozřejmě podstatně lepší.

Některé televizory umí obraz buďto ořezat ze stran a zvětšit, takže zabere celou plochu obrazovky, nicméně zde už přicházíte o značnou část obrazové informace, nebo roztáhnout obraz ve svislém směru, takže na obrazovce uvidíte „protáhlé obličeje“. V tomto případě nepřijdete o obrazovou informaci, ale sami uznáte, že to jaksi není ono. Další možností je částečný zoom, kdy nad a pod obrazem sice zůstanou černé pruhy, ale už ne tak velké jako v původním rozlišení. Toto řešení je asi nejvíce přijatelné; při maximálním zoomu totiž může být problém se zobrazování titulků, které se na 4:3 televizorech zobrazují pod obrazem. Navíc se se zvětšením obrazu zvětší také, takže může chybět jejich začátek a konec. Rozumným kompromisem je tedy částečný zoom, ten je však zatím vzácností.

 
Dva formáty filmů DVD: 4:3 a 1:2,35. Zatímco v tom prvním jsou nahrány
jen staré filmy, ten druhý je podstatně častější.

   
Televizor 4:3, zleva: DVD ve formátu 4:3 vyplňuje obraz zcela; DVD ve formátu 1:1,85
a DVD ve formátu 1:2,35. Zejména u posledního formátu je patrné, že z více než
polovina obrazovky je nevyužita. Obraz je navíc hodně malý.

Pokud to s přehráváním DVD filmů a domácím kinem myslíte vážně, popřemýšlejte o televizoru s formátem stran 16:9. Na něm totiž uvidíte film bez horního a spodního černého pruhu; oproti filmu na televizoru 4:3 se stejnou úhlopříčkou bude film větší, ostatně nejlépe to vidíte na obrázcích. Pokud bude obraz ve formátu 1:2,35, budete mít i v tomto případě nahoře a dole černé proužky, už ale nebudou tak velké jako na televizoru 4:3. 16:9 přístroje navíc umí obraz roztáhnout ve svislém směru, nicméně výsledkem je deformovaný obraz; záleží na vás, zda vám to vadí, či nikoliv. U televizorů 16:9 jsou titulky vkládány přímo do obrazu; zde pozor, aby váš přehrávač neměl nastaven jako výstupní formát 4:3, protože jinak by byly titulky zobrazovány mimo obraz (alespoň jejich druhý řádek) televizoru.

Titulky se u DVD filmu formátu 1:1,85 a 1:2,35 na televizoru 16:9 vkládají
přímo do obrazu, u televizoru 4:3 jsou pak pod obrazem v místě černých pruhů.

Jako je televizor 4:3 nepříliš vhodný pro sledování DVD, nehodí se 16:9 televizor pro sledování na běžné televizní pořady. Ty jsou totiž až na výjimky ve formátu 4:3, takže při zachování poměrů stran jsou po stranách černé pruhy. Léky jsou na to dva: zoom, kdy se obraz roztáhne od kraje do kraje a nahoře a dole se ořízne, nebo deformace ve vodorovném směru, kdy budou postavy tlusté. Menším zlem je zoom, nicméně já si už na deformaci ve vodorovném směru natolik zvykl, že ji leckdy ani nevnímám.

  Obraz 4:3 na televizoru 16:9. Na první obrázku
je obraz se zachováním proporcí, tedy s černými okraji. Vpravo je pak roztáhnut a zdeformován,
aby byla vyplněna celá obrazovka a dole je pak obraz zvětšen (zoom) a nahoře a dole oříznut.
Ideálním kompromisem je dle mého názoru právě poslední nastavení.

 
Obraz 1:1,85 na televizoru 16:9. Obraz přesně vyplňuje plochu obrazovky.

  Obraz 1:2,35 na televizoru 16:9. Nahoře
a dole jsou sice černé pruhy, nijak to ale neruší. Na druhém obrázku je obraz svisle
zdeformován, aby byla vyplněna celá plocha obrazovky. Dole je pak obraz zvětšen
a oříznut na bocích. Ve většině scén to nevadí. Osobně dávám přednost první volbě
s černými pruhy nahoře a dole, kde je obraz celý a není zdeformován.

Dobré televizory mají rovněž funkci pro automatické nastavení formátu obrazu, takže se nemusíte starat o to, zda zapnout zoom nebo deformaci apod. Stačí předdefinovat, jak se má při různých typech obrazu televizor chovat. Pokud je např. v televizi vysílán širokoúhlý film, televizor přepne obraz do 16:9 a odstraní tím černé pruhy. Zkrátka se vždy snaží přizpůsobit obraz tak, aby byla maximálně využita plocha obrazu. Někdy je to ale kontraproduktivní, např. když u DVD filmu s poměrem 1:2,35 roztáhne obraz ve svislém směru a tím obraz deformuje. V tomto případě je nutné nastavit manuálně poměr stran 16:9.

Pokud se hodláte na televizoru dívat především na filmy z DVD, volte poměr stran 16:9. Nemáte-li zatím DVD přehrávač nebo se na filmy z DVD díváte jen příležitostně, klidně si kupte klasický televizor s poměrem stran 4:3, protože televize zatím vysílá převážně v tomto formátu.

Velikost? Alespoň 70 cm

S poměrem stran souvisí také úhlopříčka. Pokud čtete tento článek, předpokládám, že se na televizoru budete dívat rovněž i na DVD. Proto rovnou zapomeňte na úhlopříčku menší než 70 cm; 16:9 televizory se stejně menší nedělají, protože zde se se sledováním DVD rovnou počítá (proto se také vyrábí), u televizorů 4:3 je obraz z DVD na menší úhlopříčce než 70 cm zase příliš malý (navíc televizory 4:3 s úhlopříčkou přes 70 cm jsou poměrně vzácné). Pokud nemáte v pokoji místo, je minimem úhlopříčka 63 cm, ale to už zkrátka není ono, zejména film s poměrem stran 1:2,35 bude titěrný. Na film se sice podíváte, ale zážitek bude poloviční – velká obrazovka 16:9 vám poskytne nesrovnatelně lepší zážitky.

Zatímco běžné televizory 4:3 se vyrábí i v provedení „mini“, tedy s úhlopříčkou třeba i dvacet pět centimetrů, televizory 16:9 nenajdete s menší úhlopříčkou než 70 cm. V současné době se vyrábí tyto televizory s úhlopříčkami 70, 71, 72, 82 a 92 cm; větší televizory už využívají zpětné projekce, případně jde o plazmové displeje. Takové televizory ale pořídíte za solidní balík, s cenou pod sto tisíc rozhodně nepočítejte.

S velikostí úhlopříčky souvisí i jejich hmotnost a také fyzická velikost. Např. 70cm televizor má na šířku cca 80 cm, do hloubky a na výšku cca 50 cm, a jeho hmotnost se pohybuje od 35 do 40 kg, tedy pořádný cvalík. S tím je nutné počítat zejména při prvotní instalaci (nábytek musí televizor unést), ale také při stěhování – třeba já nedostal televizor s krabicí do výtahu, takže jsem jej musel ve dvou nést po schodech. Naštěstí to do druhého patra není daleko, ale takové desáté patro se už hezky pronese. Krabice má navíc šířku přes 90 cm, u 82cm televizoru to je zhruba metr.

  Projekční televizor Sony. Ten si nepořídí jen tak někdo.

Velmi důležitým faktorem, který zajišťuje stabilní a neblikající obraz, je frekvence. Ta je u běžných 4:3 televizorů 50 Hz, takže obraz trochu bliká – čím blíže budete sedět, tím více bude nestabilita obrazu patrná. Nízká frekvence rovněž namáhá oči, proto je vhodné sedět od televizoru dále a občas dívání přerušit. Nové 16:9 televizoru už mají obraz převážně s frekvencí 100 Hz, čehož se dosahuje dvěma způsoby:

• každý půlsnímek se zobrazí dvakrát (levnější modely),
• mezi půlsnímky se vloží další, který bude vytvořen rozdílem mezi dvěma snímky (některé dražší modely).

Na každý pád je obraz při 100 Hz stabilní, nebliká a nechvěje se. Nicméně někdy můžete u velmi rychlých scén (akční filmy, závody automobilů apod.) pozorovat občasné škubnutí obrazu, protože zobrazovací obvody zkrátka nemusí stíhat. I přesto 100Hz obrazovky zejména u širokoúhlých televizorů vřele doporučuji.

Máte-li dostatek finančních prostředků, vyberte televizor se 100Hz obrazovkou. Méně unavuje oči a obraz je stabilnější.

K obrazovce si dovolím ještě jednu poznámku: v současné době nabízí výrobci dva základní typy, vakuová plochá a vakuová vypouklá (zakřivená). Plochá je samozřejmě efektnější (ale dražší), nicméně pokud na ni nemáte, nevadí, vypouklá nevypadá jako zeměkoule, ale má jen lehké zakřivení, které je vidět jen z boku, nikoliv zepředu.

  Takto vypadá opravdu pořádný televizor 16:9.  Výrobci
zpravidla k televizorům nabízejí i speciální stolečky nebo stojany v cenách okolo pěti tisíc.

Konektory jsou základ

Vzhledem k tomu, že k televizoru lze dnes připojit prakticky cokoliv, od digitálního fotoaparátu přes kameru až po DVD přehrávač, je důležité, aby měl televizor dostatek vstupů. Máte-li videopřehrávač a chcete si pořídit i DVD, je vhodné mít dva vstupy SCART. Ten se hodí i tehdy, pokud máte satelitní přijímač apod. Na přední straně by pak neměly chybět konektory pro připojení kamery nebo foťáku, S-Video a tři cinche – dva zvukové a jeden obrazový (RCA). Pokud budete chtít poslat zvukový výstup televizoru na věž nebo jiný zesilovač, určitě oceníte zvukové výstupy většinou s konektory cinch.

Tip: Pokud připojujete video nebo DVD přehrávač, je dobré použít konektor SCART; ten totiž obsahuje i speciální signál Q-Link, který umožňuje zařízení komunikovat s televizorem. Pak televizor např. pozná, že jste pustili video a přepne se na vstup AV. Pokud stejně jako já dostanete k DVD přehrávači pouze RCA kabely (třikrát cinch), budete o toto ochuzeni a koupě SCARTu se určitě vyplatí.

Každý televizor má samozřejmě anténní vstup a obsahuje kromě anténního tuneru také tuner pro kabelový signál – ten je důležitý tehdy, pokud máte v bytě nebo domě zavedenou kabelovou televizi.

Další funkce

V dobrém televizoru by rovněž neměly chybět různé funkce, které zpříjemňují ovládání, případně vylepšují kvalitu obrazu. V televizorech tak najdete vyhlazování obrazu, nastavení několika různých barevných profilů, zvýšení dynamiky barev, potlačení šumu a moaré atd. Můžete si rovněž nastavit, kdy se má televizor sám vypnout (hodí se zejména v noci, když usínáte), můžete si programy sami pojmenovat a řadit dle libosti a samozřejmě nesmí chybět teletext. Dražší televizory mají paměť i na několik set stránek, což samozřejmě zrychluje listování mezi stránkami. Rozhodně se vyplatí prostudovat všechny tyto možnosti před koupí a vyzkoušet si je v obchodě (samozřejmě ne vždy vás nechají).

Poznámka: Tato vylepšení obrazu se hodí spíše pro běžný anténní nebo kabelový televizní signál. Pokud budete tyto funkce aplikovat na film z DVD, může to naopak jeho kvalitu snížit, protože obraz z DVD je sám o sobě dobrý a jeho následnou úpravou se nemusí dosáhnout kýženého výsledku. Zkrátka je nutné vzít v úvahu to, že digitální obraz z DVD byl převeden na analogový, poslán do TV, zde je opět při aplikaci filtrů zpracován a teprve poté zobrazen. A to nemusí dělat dobrotu.

Před koupí televizoru se podívejte do manuálu či dokumentace (např. na internetu), jaké má přístroj další funkce a možnosti, případně si televizor vyzkoušejte v prodejně, zda má vše, co potřebujete. To z prospektů nepoznáte.

Zvuk: jedině stereo

Dnes už nenajdete dobrý televizor s větší úhlopříčkou než 63 cm, který by neměl stereo reproduktory. Ty jsou většinou umístěny po straně obrazu ve formě sloupečků, zejména u 16:9 modelů. Zvuk bývá poměrně dobrý, nicméně pořádnou zvukovou soupravu se subwooferem nenahradí, nehledě na to, že pro maximální požitek z dobré filmové projekce musí být zvuk prostorový. Reproduktory v televizoru tak slouží spíše pro poslech běžných televizních programů, než pro reprodukci DVD filmu. Na druhou stranu, pokud nemáte dostatek místa pro instalaci 5+1 reproduktorů, musí stereo reprodukce televizoru stačit. Je proto žádnoucí, aby byla co nejkvalitnější.

Většina televizorů umí rovněž ze dvou reproduktorů „vykouzlit“ simulaci prostorového zvuku (stejně jako to umí i všechny DVD přehrávače), ale výsledek většinou nestojí za to, spíše se mi zdá, že se jen přidá efekt echa. Zkrátka virtuální prostorový zvuk je spíše funkcí na okrasu.

Sdružené ovládání

Poměrně důležité je rovněž dálkové ovládání. Pokud si totiž budete kupovat s televizorem zároveň DVD přehrávač, je dobré volit jednu značku obou přístrojů. Dálkové ovládání televizoru i DVD přehrávače totiž běžně obsahuje také základní ovládání pro druhé zařízení, tj. ovladač DVD pro televizor a ovladač televizoru pro DVD. Pokud budete mít v ruce ovladač televizoru, můžete jím pouštět a přetáčet film, s ovladačem DVD lze zase nastavit hlasitost televizoru, přepínat vstupy apod.

Kolik stojí televizory

Cenami televizorů 4:3 se asi nemá smysl zabývat, vyrábí se v příliš mnoha provedeních a nabízejí se v rozmanitých cenových hladinách. Navíc každý z nás už někdy televizor kupoval, takže o cenách máte asi alespoň základní představu. 70cm televizory se nabízí od nějakých deseti tisíc s daní, za 100 Hz, kvalitní obrazovku a značku si samozřejmě připlácíte. 74 cm je maximální úhlopříčka, s jakou se tyto televizory vyrábí, výjimku tvoří Thomson, který nabízí i 86 a 94cm televizory; za ty si ale také nechává pořádně zaplatit.

Tam, kde končí 4:3 televizory, začínají modely s poměrem stran 16:9. Ty nejlevnější s 50Hz obrazem a úhlopříčkou lze koupit za sedmnáct tisíc s daní, za 100 Hz modely je to o něco více. Mezi nejlevnější značky patří Mascom a Finlux; Mascom má dokonce dva primáty: nejlevnější 16:9 televizor vůbec a nejlevnější televizor s plochou obrazovkou a 100Hz obrazem. Zavedení výrobci jako Panasonic, Sony, Philips, JVC apod. jsou dražší, začínají na cenách pod třicet tisíc Samozřejmě ne vždy se vyplatí hledět jen na cenu, důležité jsou také další parametry jako kvalita obrazu a další nastavení, o nichž jsem psal výše. 

Tip: Televizor lze koupit např. v internetových obchodech www.videohall.cz (zatím má mouchy, protože byl spuštěn teprve nedávno, chybí např. vyhledávání) nebo www.videoexpert.cz (je lepší, ale ve vyhledávání chybí např. možnost zadat maximální cenu).

Jak koupit televizor?

Protože koupě dobrého televizoru je poměrně vysoká investice, je dobré se pořádně rozmyslet a porovnávat různé nabídky, abyste nakoupili opravdu výhodně. Vhodný postup je vybrat v internetovém obchodě několik vhodných modelů (pomocí vyhledávání dle zadaných parametrů), poté se na ně přijít podívat do kamenného obchodu, vyzkoušet, podívat se na dálkové ovládání, posoudit vzhled, a poté se vybraný přístroj koupit na internetu, kde vám ho dovezou až domů a přitom zpravidla levněji než v obchodě kamenném. Stejný postup jsem praktikoval už několikrát a zatím jsem výsostně spokojen.

Poznámka: Zhruba před měsícem jsem si pořídil televizor Panasonic TX-28DK20P, jeden z nejlevnějších televizorů se 100Hz obrazem a poměrem stran 16:9. Nemá sice plochý obraz, ale nabízí dva konektory SCART, audio výstupy, S-Video, RCA vstupy a poměrně solidní obraz. Pokud mi zbude troška času, můžete na Živě.cz očekávat první recenzi televizoru v historii.

Otázka do diskuse: Jaké máte zkušenosti s moderními televizory pro domácí kino? Jaký model byste doporučili?

Zdroj: www.zive.cz