Půjčka

Jedním ze základních znaků půjčky je její dočasnost. To ovšem neznamená, že je bezpodmínečně nutné dohodnout si při půjčce i dobu jejího vrácení (tzv. splatnost půjčky).

Není-li, tak jako v tomto případě, splatnost půjčky vůbec dohodnuta, je třeba hledat odpověď v ustanovení § 563 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.).

Dle uvedeného ustanovení není-li doba plnění (tj. doba, do které musí být půjčka vrácena) žádným způsobem stanovena, pak má právo ji určit věřitel. Věřitelem, tedy osobou, která půjčku poskytla, je v tomto případě tazatel.

Věřitel stanoví splatnost půjčky tak, že dlužníka, tedy osobu, které půjčku poskytnul, požádá o její vrácení. Jakmile věřitel o vrácení půjčky dlužníka požádá, je dlužník ze zákona povinen půjčku vrátit prvního dne poté. To znamená, že požádá-li věřitel o vrácení půjčky dne 19. června, je dlužník povinen mu půjčku vrátit dne 20. června. Nic však nebrání tomu, aby věřitel stanovil dlužníkovi k vrácení půjčky i pozdější datum. Pokud tak věřitel učiní, je dlužník povinen vrátit půjčku nejpozději v den, který mu věřitel takto stanovil.

Zákon nepředepisuje, jakou formou má věřitel dlužníka o vrácen půjčky požádat. S ohledem na právní jistotu věřitele bych zvláště v případě větších částek doporučoval žádost písemnou. V případě písemné žádosti je dlužník, jak plyne z výše uvedeného, povinen půjčku vrátit v den následující potom, co mu žádost věřitele dojde (nestanoví-li mu věřitel pozdější termín).  

Pokud dlužník termín splatnosti půjčky nedodrží, dostává se dnem následujícím po termínu splatnosti do prodlení. V takovém případě mu vznikne povinnost platit věřiteli z dlužné částky úrok z prodlení. Navíc se může věřitel obrátit na soud a domáhat se žalobou o zaplacení podanou proti dlužníkovi vrácení dlužné částky.