Smluvní pokuta

Smluvní pokuta je jedním ze způsobu zajištění splnění závazků. Smluvní pokutou se rozumí peněžitá částka, kterou se dlužník (tj. osoba, která je povinna smluvní pokutou zajištěnou povinnost splnit) zavazuje zaplatit věřiteli (tj. v tomto případě tazateli) v případě, že poruší povinnost (závazek), jejíž splnění smluvní pokuta zajišťuje. Účelem smluvní pokuty je proto působit na dlužníka a donutit jej k tomu, aby smluvní pokutou zajištěný závazek splnil řádně a včas. Smluvní pokutou může být zajištěn jak závazek peněžitý, tedy něco zaplatit, tak závazek nepeněžitý, tedy např. dodat zboží či provést opravu.

Pro vznik práva na zaplacení smluvní pokuty není důležité, zda věřiteli vznikla porušením zajištěné povinnosti skutečně škoda. Smluvní pokuta totiž plní tzv. paušalizovanou náhradu škody. To znamená, že vznikne-li věřiteli porušením zajištěného závazku škoda, nemá vedle práva na zaplacení smluvní pokuty i právo na náhradu takové škody. Jde o obecnou zásadu, jejíž aplikaci lze ovšem smluvně vyloučit. Občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.) proto v ustanovení § 545 odst. 2 umožňuje, aby se smluvní strany dohodly, že věřitel je oprávněn po dlužníkovi požadovat vedle smluvní pokuty i náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se  smluvní pokuta vztahuje. Smluvní strany se také mohou dohodnout, že věřitel má právo domáhat se náhrady škody přesahující smluvní pokutu.

Veškerá výše uvedená smluvní ujednání, stejně jako samotná dohoda o smluvní pokutě, musí být učiněna písemně, jinak jsou neplatná. Pokud bude korespondující dohoda smluvních stran chybět, nebude mít věřitel ani právo domáhat se po dlužníkovi náhrady škody způsobené porušením zajištěné povinnosti, ani náhrady škody smluvní pokutu přesahující. Uvedené platí jak pro smlouvy uzavřené dle občanského zákoníku, tak obchodního zákoníku.