Sociální zabezpečení migrujících osob

Rovnost nakládání

Sociální systémy států Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru (tj. členské státy EU, Norsko, Island, Lichtenštejnsko) a Švýcarska jsou značně odlišné. Řídí se různými principy a mají také rozdílné institucionální uspořádání. Cílem EU nyní není harmonizace práva sociálního zabezpečení, ale jeho vzájemná koordinace. Základním pravidlem pro sociální zabezpečení osob migrujících v rámci EU je rovnost nakládání.

V praxi tento princip znamená, že není možné odmítat nároky migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků na sociální dávky pouze z toho důvodu, že jsou občany jiného členského státu. Je však samozřejmé, že každý sociální systém bude vždy stanovovat podmínky pro přístup k dávkám a sám princip rovnosti neznamená automaticky nárok na určitou dávku (pokud je např. zkoumán příjem žadatele nebo jeho majetek apod.)

Členské státy Evropské unie respektují Koordinační nařízení Rady, která jsou nadřazena vnitrostátnímu právu a také mezistátním bilaterálním dohodám o sociálním zabezpečení. Rovnost v přístupu k dávkám zaručují následující předpisy ES - Nařízení 1612/68, 1408/71 a 574/72.

Čtyři základní principy koordinace národních systémů sociálního zabezpečení uvnitř EU

1) Podle principu rovného zacházení podléhají migrující osoby na území členských států, na které se vztahují ustanovení Nařízení, stejným povinnostem a užívají stejných výhod jako státní příslušníci dotyčného státu. Členské státy zacházejí s migrujícími pracovníky při přiznávání sociálních dávek stejným způsobem jako s vlastními občany.

2) Vždy se uplatňuje legislativa země, kde zaměstnaná osoba nebo OSVČ pracuje, bez ohledu na místo jejího bydliště.
Ve státě pracoviště pak může osoba požadovat dávky i v případě, že by jejich poskytování bylo podmíněno bydlištěm osob v tomto státě bez zřetele na zaměstnání.

3) Pokud pojištěnec stráví část svého pracovního života v jednom a část v jiném členském státě a přitom nesplní předepsanou dobu pro nárok na dávku v některé z těchto zemí, využívá se princip sčítání dob pojištění. Koordinační nařízení zakotvují ustanovení, že pro získání nároku na dávky je třeba tam, kde to připadá v úvahu, přihlédnout i k dobám pojištění získaným v jiných členských státech.

4) Podle Koordinačních nařízení se státy vzdávají všech doložek vyžadujících trvalý pobyt pro poskytování dávek. Zajišťují tak výplatu dávek nejen do státu, kde osoba bydlí, ale do kteréhokoliv jiného členského státu.
Instituce, které v Evropské unii provádějí sociální zabezpečení, si vzájemně poskytují informace o pojištěncích. Používají přitom jednotné formuláře platné pro všechny členské státy EU, tzv. e-formuláře.

Způsob platby pojistného

Pokud se český občan rozhodne pracovat v některé členské zemi Evropské unie, bude tam i odvádět sociální pojištění.
Bude podléhat výhradně právním předpisům tohoto členského státu. Významnou výjimkou jsou tzv. vyslaní pracovníci – kteří po určitou dobu (12 měsíců) podléhají pojištění ve státě, ze kterého byli vysláni. Vyslaní pracovníci se v hostitelském státě prokazují formulářem E 101, vystaveným institucí, u které jsou ve svém domovském státě pojištěni. V případě vyslání pracovníka z ČR do některého členského státu je k vystavení tohoto formuláře příslušná Česká správa sociálního zabezpečení (www.cssz.cz).

Výše i pravidla pro odvody (kolik zaměstnanec, kolik zaměstnavatel) se stanoví podle předpisů státu výkonu práce – např. při výkonu práce v Německu německé příspěvky, při výkonu práce v  ČR české. Pouze v případě, že by vykonával práci souběžně na území dvou nebo více členských států, bude platit pojistné jen v jednom státě, ale ze všech zaměstnání.

Od státu, ve kterém bude pojištěn, bude také pobírat i sociální dávky, a to jak dávky založené na pojištění (např. důchody apod.), tak dávky tzv. nepříspěvkové (v ČR např. dávky rodinné).

Zdravotní péče

Migrující pracovníci podléhají pojištění ve státě, kde vykonávají svou pracovní činnost.
Ovšem pokud se osoba pojištěná v členském státě A přechodně nachází v  členském státě B a v tomto státě náhle onemocní nebo utrpí úraz, může čerpat nezbytnou zdravotní péči v  členském státě B (např. v případě nehody) na účet té instituce státu A, u které je daná osoba pojištěna.
V takovém případě musí příslušným formulářem (který jí vystaví její zdravotní pojišťovna – E 111 nebo Evropský průkaz zdravotního pojištění ) prokázat, že je ve státě A zdravotně pojištěna.

Podrobnosti o nárocích jednotlivých kategorií osob pohybujících se v EU na zdravotní péči – www.cmu.cz

Jak bude probíhat úhrada za poskytnutou zdravotní péči u osob pohybujících se v rámci EU

V případě, že se český pojištěnec přechodně nachází v jiném státě EU a potřebuje tam zdravotní péči (tzn. nejedná se o cestu do jiného členského státu za účelem vyhledání zdravotní péče), bude s ním z hlediska jak tamních poskytovatelů péče, tak institucí nakládáno stejně jako s jejich vlastním pojištěncem – tzn. že bude mít stejná práva a povinnosti, např. pokud jde o úhrady v hotovosti i o spoluúčast pacienta. Např. v některých zemích není ze zdravotního pojištění hrazena stomatologická akutní péče, i když je osoba jinak zdravotně pojištěna. V takových případech musí náš pojištěnec akceptovat podmínky navštívené země a taková poskytnutá péče mu nebude mateřskou zdravotní pojišťovnou zpětně uhrazena ani po návratu do ČR.

V případě poskytnutí péče neakutní - např. konkrétní plánovaná operace nebo léčba, která se v ČR neprovádí - bude taková péče uhrazena ze zdravotního pojištění pouze po předchozím písemném souhlasu mateřské zdravotní pojišťovny pojištěnce.

Peněžité dávky v nemoci a mateřství

Peněžitá pomoc v mateřství je v ČR vyplácena z nemocenského pojištění.
Podle předpisů Evropského společenství platí u peněžitých dávek v nemoci a mateřství pro účely jejich poskytování tzv. princip „sčítání“ dob pojištění.

Příklad:
K tomu, aby žena v ČR mohla pobírat peněžitou pomoc v mateřství, musí splňovat základní podmínku – být během posledních dvou let nemocensky pojištěna minimálně 270 dnů. Pokud tedy bude občanka EU v ČR pracovat, po určité době porodí, není zapotřebí, aby celých 270 dnů platila pojištění v ČR. Pokud podléhala před příchodem do ČR pojištění v jiném členském státě, vezme se pro účely posouzení nároku v úvahu i tato doba – dojde k sečtení dob pojištění. V případě, že v součtu vyjde doba delší než 270 dnů, tzn. že podmínka účasti je splněna, bude ČR vyplácet peněžitou pomoc v mateřství. Podobná pravidla budou platit i v ostatních zemích EU pro občanky ČR.

Výpočet důchodů u migrujících osob

Každý stát, ve kterém český občan pracoval a byl pojištěn, poskytuje dotyčnému samostatný důchod odpovídající dobám pojištění v tomto státě. Penzista si může důchod (respektive důchod od každého státu, ve kterém pracoval) nechat posílat na jakoukoli adresu v EU, na které zrovna pobývá.

Příklad:
Český občan pracoval a byl pojištěn
10 let v České republice
25 let v Německu
5 let v Rakousku
České úřady budou vyplácet 10/40 částky, na kterou by měl pojištěný nárok za 40 let pojištění.
Podobně Německo bude vyplácet 25/40 (tj. 5/8) částky, na kterou by dotyčný měl v tomto státě nárok po 40 letech pojištění.
A konečně Rakousko bude vyplácet 5/40 (tj.1/8) částky, na kterou by měl dotyčný v tomto státě nárok po 40 letech pojištění.
(více informací – Česká správa sociálního zabezpečení) 

Dávky v nezaměstnanosti u migrujících osob

Migrující osoby mají nárok na dávky v nezaměstnanosti od státu svého posledního zaměstnání (tedy od státu, ve kterém o zaměstnání přišly), a to v té výši, v jaké jsou podle předpisů tohoto státu poskytovány.
Výjimku tvoří přeshraniční a sezónní pracovníci, kteří v případě ztráty zaměstnání pobírají za určitých okolností dávky od státu svého bydliště.

Osoby pobírající dávky v nezaměstnanosti mají možnost odejít za účelem hledání práce do jiného členského státu. Podmínkou je nejprve po dobu 4 týdnů hledat práci ve státě, kde ji ztratily. Následně mohou odejít hledat práci do jiného členského státu, kde si zachovají nárok na dávky maximálně ještě po dobu 3 měsíců. Před odchodem je nutné si v ČR u příslušného úřadu práce vyzvednout formulář osvědčující nárok na dávky v nezaměstnanosti (E 303) i formulář pro účely prokázání nároku na zdravotní péči v cizině od příslušné zdravotní pojišťovny – podrobnosti www.cmu.cz.

Rodinné dávky

Rodinné dávky poskytuje migrujícím osobám stát, ve kterém jsou výdělečně činné, a to bez ohledu na to, kde (ve kterém státě) se nachází zbytek rodiny migrujícího pracovníka.
Pokud je tedy živitel rodiny zaměstnán na Slovensku či ve Velké Británii, obdrží slovenské, resp. britské, a nikoli české rodinné dávky, i když jeho děti např. stále žijí v ČR.
Pokud by vznikl nárok na rodinné dávky dle národních platných předpisů i v České republice a tyto dávky by byly v ČR vyšší než ty, které poskytuje stát místa výkonu práce živitele rodiny, poskytnou české instituce (orgány státní sociální podpory) doplatek ve výši rozdílu mezi dvěma zmíněnými dávkami.

Ostatní nároky migrujících pracovníků

Na základě komunitárního práva mají migrující pracovníci ve státě, ve kterém vykonávají svou výdělečnou činnost, nárok na stejné sociální výhody jako pracovníci domácí. Není možné, aby jim byl nárok na sociální dávky zamítán z důvodu občanství jiného členského státu EU. Ostatní podmínky pro nárok, např. nízký příjem apod., budou pochopitelně nadále používány.
Nárok na stejné sociální výhody (dávky sociální pomoci, sleva na dopravní prostředky, zlevněné vstupné do muzeí apod.) se omezuje na území daného státu, tzn. že se dávky tohoto typu neposkytují do zahraničí (v ČR jde např. o dávky sociální péče, které se nebudou poskytovat rodinným příslušníkům migrujícího pracovníka, kteří zůstali v jiném členském státě).

Zdroj: Euroskop a MPSV ČR