Zaměstnanecká karta a plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti obchodní korporace členem jejího orgánu

Jedná se o novelizaci § 42g odst. 3 cizineckého zákona, která v podstatě o 180 stupňů "otáčí" postavení členů orgánů obchodních korporací[3] ve vztahu k zaměstnaneckým kartám.

Dle znění § 42g odst. 3 věty druhé cizineckého zákona byl před účinností novely cizinec v postavení člena orgánu obchodní korporace k plnění úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti oprávněn podat žádost o vydání zaměstnanecké karty za předpokladu, že mu za tímto účelem bylo vydáno povolení k zaměstnání. Nyní účinné znění § 42g odst. 3 věty druhé cizineckého zákona výslovně uvádí, že "Cizinec, který v postavení společníka, statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu obchodní korporace plní pro tuto právnickou osobu úkoly vyplývající z předmětu její činnosti, není k plnění těchto úkolů oprávněn podat žádost o vydání zaměstnanecké karty, přestože mu bylo za tímto účelem vydáno povolení k zaměstnání."

Cílem předmětné změny je dle důvodové zprávy k novele[4] zamezení "zneužívání tohoto druhu činností [tedy plnění úkolů členem orgánu obchodní korporace vyplývajících z předmětu činnosti obchodní korporace – pozn. autora] jakožto hlavního účelu pobytu cizinců". Důvodová zpráva dále uvádí, že výkon takových činností ze strany cizinců pobývajících na území ČR není zcela vyloučen, nemůže být však primárním důvodem jejich pobytu. Z důvodové zprávy k novele tak poměrně jasně plyne záměr zákonodárce, aby členové orgánů obchodních společností pro plnění svých úkolů využili možnost získání dlouhodobého víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, která v případě primární činnosti např. společníka či člena statutárního orgánu obchodní společnosti lépe odpovídají účelu jejich pobytu na území.

Zde se však nelze nepozastavit u velice vágního a zejména, v kontextu jiných zákonných ustanovení, poměrně nejasného pojmu "plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti obchodní korporace". V § 178b odst. 1 větě druhé cizineckého zákona se uvádí, že se plnění takových úkolů ze strany člena orgánu obchodní korporace pro účely cizineckého zákona považuje za zaměstnání. Vzhledem k novelizovanému znění § 42g odst. 3 věty druhé cizineckého zákona však pro toto zaměstnání cizinec nemůže získat zaměstnaneckou kartu, i přestože by měl platné povolení k zaměstnání.

Předmětnou definici určitého druhu činnosti člena orgánu obchodní korporace spočívající v plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti obchodní korporace dále nalezneme v § 89 odst. 3 zákona o zaměstnanosti[5]. Uvedené ustanovení je v zásadě totožně se zněním § 178b odst. 1 věty druhé cizineckého zákona, avšak s tím rozdílem, že výslovně odkazuje, že uvedená definice zaměstnání se uplatní pouze pro účely § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, který uvádí, že "cizinec může být dále přijat do zaměstnání a zaměstnáván, má-li platné povolení k zaměstnání vydané krajskou pobočkou Úřadu práce a platné oprávnění k pobytu na území České republiky".

K výkladu uvedených ustanovení cizineckého zákona a zákona o zaměstnanosti se dále vyjadřuje Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 6 Azs 221/2017-24 ze dne 4. 10. 2017, kde uvádí, že "Za plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby podle těchto ustanovení je třeba pokládat takovou činnost, která spočívá ve výkonu pracovní činnosti, která by za běžných okolností byla vykonávána jako zaměstnání a naplňovala znaky závislé práce dle § 2 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006. Nespadá sem samotný výkon jednatelského oprávnění spočívající v jednání za společnost, jejím obchodním vedení a přijímaní strategických rozhodnutí."

Shrneme-li výše uvedené, a to novelizované znění § 42g odst. 3 věty druhé cizineckého zákona ve spojení se zněním § 89 odst. 2 a odst. 3 zákona o zaměstnanosti, cizinec v postavení člena orgánu obchodní korporace může plnit úkoly vyplývající z předmětu její činnosti v případě, že má platné povolení k pobytu na území ČR odlišné od zaměstnanecké karty a rovněž povolení k zaměstnání. Přitom plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti obchodní korporace v případě takového cizince bude považováno za zaměstnání (tedy nikoli za podnikání, jak by jinak naznačovalo výše uvedené znění důvodové zprávy k novele cizineckého zákona) a dle zákona o zaměstnanosti může být cizinec v tomto případě přijat do zaměstnání a zaměstnáván, aniž by k tomu dle novelizovaného znění § 42g odst. 3 cizineckého zákona mohl získat zaměstnaneckou kartu.

Vezmeme-li dále v potaz, že předmětem činnosti valné většiny obchodních korporací je podnikání, které musí být provozováno v souladu se živnostenským zákonem[6] a na základě živnostenského oprávnění, člen orgánu obchodní korporace (jakož i jakýkoli zaměstnanec obchodní korporace) ani nemá možnost soustavně plnit při své činnosti jakékoli úkoly, které by nevyplývali z předmětu činnosti (podnikání) obchodní korporace, jelikož by to znamenalo jednání v rozporu se živnostenským zákonem a živnostenským oprávněním předmětné obchodní korporace.

Novelizovaná právní úprava tedy ve vztahu k plnění úkolů členem orgánu obchodní korporace vyplývajících z předmětu její činnosti (při úvaze, že jiné úkoly než vyplývající z předmětu činnosti, resp. podnikání, obchodní korporace vzhledem k omezením plynoucím z živnostenského a obchodního práva plnit ani nemůže) znemožňuje získat zaměstnaneckou kartu, zatímco se plnění takových úkolů i nadále považuje za zaměstnání. Jako praktický a logický závěr lze tedy uvést, že žádné ustanovení právního řádu nebrání členovi orgánu obchodní korporace uzavřít s touto obchodní korporací pracovní smlouvu, na základě které jednak musí plnit úkoly vyplývající z jejího předmětu činnosti, resp. podnikání (soustavné plnění jiných úkolů by bylo v rozporu s živnostenským oprávněním obchodní korporace a/nebo s jejími zakladatelskými dokumenty), ale také může získat zaměstnaneckou kartu, která funguje v duálním režimu, tedy zároveň jako pobytové oprávnění a povolení k zaměstnání na konkrétní pracovní pozici.

V tomto případě by si cizinec v postavení člena statutárního orgánu či společníka obchodní korporace měl zažádat o vydání zaměstnanecké karty na základě § 42g odst. 2 cizineckého zákona (za splnění dalších podmínek uvedených v tomto ustanovení). Hlavním účelem pobytu takového cizince by tak bylo zaměstnání na jedné z pracovních pozic uvedených v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty. Domnívám se, že takový postup by byl také v souladu s již citovaným úmyslem zákonodárce vyjádřeným v důvodové zprávě k novele, kdy by primárním účelem pobytu takového cizince bylo zaměstnání v obchodní korporaci, k čemuž by měl také pobytové a pracovní oprávnění.

Zde je třeba poukázat na zatímní a, vzhledem k novosti úpravy zavedené novelou, poměrně neustálenou praxi některých správních orgánů ohledně vzájemné aplikace ustanovení § 42g odst. 2 a § 42g odst. 3 cizineckého zákona na případy, kdy cizinec, který je zároveň členem orgánu nebo společníkem obchodní korporace, žádá o zaměstnaneckou kartu z titulu pracovní smlouvy na základě § 42g odst. 2 cizineckého zákona. V souladu s výše uvedeným by se za primární účel pobytu takového cizince na území ČR mělo považovat zaměstnání na základě pracovní smlouvy, nikoli plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti obchodní korporace v postavení člena jejího statutárního orgánu nebo společníka. Takový cizinec by tak podáním žádosti o vydání zaměstnanecké karty na základě pracovní smlouvy ve smyslu § 42g odst. 2 cizineckého zákona také jednal plně v souladu s novelizovaným zněním § 42g odst. 3 cizineckého zákona a byl by rovněž naplněn smysl a účel vyjádřený v již citované důvodové zprávě k novele.

V případě aplikace ustanovení § 42g odst. 3 cizineckého zákona správním orgánem na žádost o zaměstnaneckou kartu podanou cizincem, který sice je členem orgánu obchodní korporace nebo jejím společníkem, avšak si výslovně žádá o vydání zaměstnanecké karty na základě pracovní smlouvy uzavřené s obchodní korporací (tedy z titulu jiného vztahu, než je vztah člena statutárního orgánu nebo společníka k obchodní korporaci), a to na základě § 42g odst. 2 cizineckého zákona, by bylo vhodné také poukázat na poměrně nedávný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 10. 2017, č. j. 15 A 57/2015-39[7]. Tento rozsudek se týká právě situace, kdy správní orgán posuzoval žádost o zaměstnaneckou kartu podanou ve smyslu § 42g odst. 2 cizineckého zákona jako žádost o zaměstnaneckou kartu ve smyslu § 42g odst. 3 cizineckého zákona[8], což příslušný soud ohodnotil jako zásadní procesní pochybení. V uvedeném rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem se taktéž výslovně uvádí, že na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že žadatelka o zaměstnaneckou kartu zároveň vykonávala funkci jednatele společnosti – zaměstnavatele, když z její žádosti jasně plynula vůle získat zaměstnaneckou kartu nikoli se záměrem vykonávat funkci jednatelky, ale za účelem zaměstnání na základě pracovní smlouvy. Uvedený rozsudek navazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu[9], ze které vyplývá, že pokud správní orgán žadateli podsune, že uplatnil určitý nárok, ačkoliv žadatel v žádosti zřetelně uvedl, že nárok uplatňuje z jiného titulu, rozhoduje správní orgán o něčem, co předmětem řízení ve skutečnosti není, čímž porušuje podstatným způsobem procesní předpisy.

Z výše uvedeného plyne, že po novele cizineckého zákona č. 222/2017 Sb. nemůže cizinec v postavení společníka, statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu obchodní korporace k plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti obchodní korporace získat zaměstnaneckou kartu (i přesto, že by měl platné pracovní povolení), i když takové plnění úkolů je považováno za zaměstnání jak ve smyslu cizineckého zákona, tak ve smyslu zákona o zaměstnanosti.

Nic však nebrání tomu, aby takový cizinec získal zaměstnaneckou kartu z titulu pracovněprávního vztahu s obchodní společností na jedné z pracovních pozic uvedených v centrální evidenci volných pracovních míst obsadiltelných držiteli zaměstnanecké karty. V takovém případě by žádost tohoto cizince o vydání zaměstnanecké karty měla být posuzována dle § 42g odst. 2 cizineckého zákona bez ohledu na jeho jiné vztahy k obchodní korporaci (tedy bez ohledu na to, že je zároveň např. společníkem, statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo jiného orgánu obchodní korporace).

[1] Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

[2] Zákon č. 222/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

[3] Dle znění zákona se jedná o cizince v postavení společníka, statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu obchodní korporace. V článku je použita zkrácená verze této definice („člen orgánu obchodní společnosti“).

[4] Celý sněmovní tisk 990/0, část č. 1/10 včetně důvodové zprávy je přístupný na webových stránkách PSP ČR, k dispozici >>> zde. 

[5] Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

[6] Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů

[7] Rozsudek je také publikován na str. 24 v č. 1/2018 časopisu Soudní rozhledy: měsíčník české a evropské komentované judikatury. Praha: Beck, 1995-. ISSN 1211-4405.

[8] Je třeba poznamenat, že v tomto ohledu je irelevantní, že se předmětný rozsudek týká znění § 42g odst. 3 cizineckého zákona před novelou.

[9] Viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 562/2002-25 ze dne 27. 8. 2003

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz