Úplné znění zákona ze dne 29. prosince 1992 č. 40/1993 Sb. ČR, o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky; ve znění zákona č. 272/1993 Sb. ČR; nařízení vlády č. 337/1993 Sb. ČR; zákona č. 140/1995 Sb. ČR; zákona č. 139/1996 Sb. ČR; zákona č. 194/1999 Sb. ČR s účinností ke dni 2. září 1999

Sbírka:  40/1993 | Částka:  12/1993
11.3.2002

Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE

Úplné znění zákona

ze dne 29. prosince 1992

č. 40/1993 Sb. ČR, o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky; ve znění zákona č. 272/1993 Sb. ČR; nařízení vlády č. 337/1993 Sb. ČR; zákona č. 140/1995 Sb. ČR; zákona č. 139/1996 Sb. ČR; zákona č. 194/1999 Sb. ČR s účinností ke dni 2. září 1999


Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:


§ 1

Obecná ustanovení

(1) Fyzické osoby, které ke dni 31. prosince 1992 byly státními občany České republiky a zároveň státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, jsou od 1. ledna 1993 státními občany České republiky.

(2) Při posuzování, zda je fyzická osoba státním občanem České republiky, popřípadě do 31. prosince 1992 byla státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky, se postupuje podle předpisů platných v době, kdy mělo dojít k nabytí nebo pozbytí státního občanství této osoby.1)


ČÁST PRVNÍ

NABÝVÁNÍ STÁTNÍHO OBČANSTVÍ

§ 2

Státní občanství se nabývá

a) narozením (§ 3),

b) osvojení (§ 3a),

c) určením otcovství (§ 4),

d) nalezením na území České republiky (§ 5),

e) prohlášením (§ 6 nebo § 18a),

f) udělením (§ 7 až 12).


§ 3

Narozením

Dítě nabývá narozením státního občanství České republiky,

a) je-li alespoň jeden rodič státním občanem České republiky nebo

b) jsou-li rodiče osobami bez státního občanství (dále jen „bezdomovec”), alespoň jeden z nich má trvalý pobyt na území České republiky a dítě se na jejím území narodí.


§ 3a

Osvojením

Dítě, jehož alespoň jeden osvojitel je státním občanem České republiky, nabývá státního občanství České republiky dnem právní moci rozsudku o osvojení.


§ 4

Určením otcovství

Dítě narozené mimo manželství, jehož matka je cizí státní občankou nebo bezdomovkyní a otec státním občanem České republiky, nabývá státní občanství České republiky

a) dnem souhlasného prohlášení rodičů o určení otcovství2) nebo

b) dnem právní moci rozsudku o určení otcovství.3)


§ 5

Nalezením na území České republiky

Fyzická osoba mladší 15 let nalezená na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že nabyla narozením státní občanství jiného státu.


§ 6

Prohlášením

(1) Fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky, ale neměla ani státní občanství České republiky ani státní občanství Slovenské republiky, si může zvolit státní občanství České republiky prohlášením.

(2) Prohlášení může samostatně učinit fyzická osoba nejdříve dnem, kdy dosáhne věku 15 let.

(3) Rodiče, popřípadě jeden z nich mohou do prohlášení zahrnout i dítě mladší 15 let.

(4) Rodiče, popřípadě jeden z nich mohou pro dítě mladší 15 let učinit samostatné prohlášení.

(5) Činí-li prohlášení podle odstavce 3 nebo 4 pouze jeden z rodičů dítěte, připojí souhlas druhého rodiče s volbou státního občanství České republiky pro dítě, pokud nebyl výkon rodičovské zodpovědnosti druhého rodiče omezen nebo pozastaven anebo nedošlo-li ke zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo způsobilosti k právním úkonům.

(6) Potomci fyzické osoby, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky, ale neměla ani státní občanství České republiky, ani státní občanství Slovenské republiky, v linii přímé, kteří jsou starší 15 let, si mohou zvolit státní občanství České republiky prohlášením pouze za předpokladu, že nemají jiné státní občanství.


Udělením

§ 7

(1) Státní občanství České republiky lze na žádost udělit fyzické osobě, která splňuje současně tyto podmínky:

a) má na území České republiky ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen trvalý pobyt a po tuto dobu se zde převážně zdržuje,

b) prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbyde dosavadní státní občanství, nebo prokáže, že pozbyla dosavadní státní občanství, nejde-li o bezdomovce nebo osobu s přiznaným postavením uprchlíka na území České republiky,

c) nebyla v posledních pěti letech pravomocně odsouzena pro úmyslný trestní čin,

d) prokáže znalost českého jazyka.

(2) Manželé mohou podat společnou žádost o udělení státního občanství České republiky.

(3) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky stanoví obecně závazným právním předpisem kriteria pro prokazování znalostí českého jazyka podle odstavce 1 písm. d).


§ 8

K žádosti o udělení státního občanství České republiky žadatel připojí

a) rodný list, pokud uzavřel manželství, i oddací list, popřípadě doklad o rozvodu manželství nebo úmrtní list zemřelého manžela,

b) doklad o tom, že nabytím státního občanství České republiky pozbyde dosavadní státní občanství, nebo doklad o pozbytí dosavadního státního občanství, nejde-li o bezdomovce nebo osobu s přiznaným postavením uprchlíka na území České republiky,

c) výpis z rejstříku trestů, jde-li o žadatele staršího 15 let; tento doklad nesmí být starší šesti měsíců,

d) životopis.


§ 9

(1) Rodiče, popřípadě jeden z nich, mohou do žádosti zahrnout i dítě mladší 15 let. K žádosti připojí

a) rodný list dítěte,

b) souhlas druhého rodiče se změnou státního občanství dítěte, pokud nebyl zbaven rodičovských práv nebo způsobilosti k právním úkonům,

c) doklad o tom, že dítě nabytím státního občanství České republiky pozbyde dosavadní státní občanství, nebo doklad o pozbytí dosavadního státního občanství dítěte, nejde-li o bezdomovce nebo osobu s přiznaným postavením uprchlíka na území České republiky.

(2) Státní občanství České republiky lze na žádost zákonného zástupce udělit i dítěti mladšímu 15 let samostatně; k žádosti se připojí doklady uvedené v odstavci 1.


§ 10

(1) Státní občanství České republiky uděluje ministerstvo vnitra České republiky (dále jen „ministerstvo vnitra”); žadateli vydá Listinu o udělení státního občanství České republiky.

(2) Žádost se podává u okresního úřadu příslušného podle místa trvalého pobytu žadatele. Okresní úřad ověří pohovorem se žadatelem jeho znalost českého jazyka a o výsledku učiní záznam do spisu. Znalost českého jazyka neprokazuje žadatel, který je nebo byl státním občanem Slovenské republiky. Okresní úřad zašle žádost Ministerstvu vnitra nejpozději do 30 dnů od jejího podání.

(3) Ministerstvo vnitra je povinno posoudit žádost o udělení státního občanství i z hlediska bezpečnosti státu; může si při tom vyžádat stanoviska Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky; pokud je obsahem těchto stanovisek skutečnost podléhající utajení podle zvláštního zákona,3a) nestává se součástí spisu.

(4) Správní řízení o udělení státního občanství je zahájeno dnem, kdy žádost došla Ministerstvu vnitra.

(5) Ministerstvo vnitra o žádosti o udělení státního občanství rozhodne do 90 dnů od zahájení správního řízení.


§ 11

(1) Ministerstvo vnitra může prominout podmínku stanovenou v § 7 odst. 1 písm. a), má-li žadatel na území České republiky povolen trvalý pobyt a

a) narodil se na území České republiky, anebo

b) žije na území České republiky nepřetržitě alespoň 10 let, anebo

c) měl v minulosti státní občanství České republiky, popřípadě státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky, anebo

d) byl osvojen státním občanem České republiky, anebo

e) jeho manžel (manželka) je státním občanem České republiky, anebo

f) jehož alespoň jeden z rodičů je státním občanem České republiky, anebo

g) přesídlil do České republiky do 31. prosince 1994 na základě pozvání vlády, nebo

h) je bezdomovcem nebo má na území České republiky přiznáno postavení uprchlíka.

(2) Ministerstvo vnitra může dále prominout podmínku stanovenou v § 7 odst. 1 písm. b), pokud se žadatel na území České republiky oprávněně zdržoval

a) po dobu nejméně pěti let a pokud právní předpisy státu, jehož je žadatel státním občanem, neumožňují propuštění ze státního svazku, anebo pokud tento stát odmítá vydat doklad o propuštění žadatele ze státního svazku, nebo by žadatel podáním žádosti o propuštění ze svazku mohl vystavit sebe nebo osoby blízké pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro politické přesvědčení, anebo

b) po dobu nejméně 20 let, nejde-li o případ podle § 18 a 18a.

Původní odst. (3) zrušen.

(3) Ministerstvo vnitra může dále v případech hodných zvláštního zřetele prominout i podmínku stanovenou v § 7 odst. 1 písm. d).


§ 12

Státoobčanský slib

(1) Fyzická osoba starší 15 let, které bylo uděleno státní občanství České republiky, nabývá státní občanství České republiky podle § 7 dnem složení tohoto slibu:

„Slibuji na svou čest věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat všechny zákony a jiné obecně závazné právní předpisy. Slibuji, že budu plnit všechny povinnosti státního občana České republiky”.

(2) Dítě mladší 15 let zahrnuté do žádosti rodičů, nabývá státní občanství České republiky dnem, kdy je nabývá alespoň jeden z rodičů; bylo-li státní občanství České republiky tomuto dítěti uděleno samostatně, nabývá je dnem převzetí Listiny o udělení státního občanství České republiky zákonnými zástupci.

(3) Ministerstvo vnitra může složení státoobčanského slibu prominout. V tom případě fyzická osoba nabývá státní občanství České republiky dnem, kdy rozhodnutí o prominutí složení státoobčanského slibu nabylo právní moci.

(4) Fyzická osoba skládá státoobčanský slib před přednostou okresního úřadu, v hlavním městě Praze před tajemníkem obvodního úřadu, ve městech Brno, Ostrava a Plzeň před tajemníkem magistrátu těchto měst, příslušného podle místa jejího trvalého pobytu, v cizině před vedoucím zastupitelského úřadu České republiky.


ČÁST DRUHÁ

POZBÝVÁNÍ STÁTNÍHO OBČANSTVÍ

§ 13

Státní občanství České republiky se pozbývá

a) prohlášením (§ 16)

b) nabytím cizího státního občanství (§ 17) s výjimkou případů, kdy k nabytí cizího státního občanství dojde v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením dítěte.


§ 14

Zrušen.


§ 15

Zrušen.


§ 16

Prohlášením

(1) Státní občan České republiky, který se zdržuje v cizině a současně je státním občanem cizího státu, může nejdříve dnem, kdy dosáhne věku 15 let prohlásit, že se vzdává státního občanství České republiky.

(2) Prohlášení podle odstavce 1 se činí před zastupitelským úřadem České republiky. Žadatel v něm uvede

a) kdy nabyl cizí státní občanství,

b) místo posledního trvalého pobytu na území České republiky nebo, že nikdy takový pobyt neměl.

K prohlášení připojí doklad o státním občanství České republiky a doklad o tom, že nabyl státní občanství cizího státu.

(3) Rodiče, popřípadě jeden z nich mohou do prohlášení podle odstavce 1 zahrnout i dítě mladší 15 let, které je státním občanem České republiky a současně je státním občanem cizího státu. K prohlášení připojí:

a) rodný list dítěte,

b) souhlas druhého rodiče s pozbytím státního občanství České republiky dítěte, pokud nebyl zbaven rodičovských práv nebo způsobilosti k právním úkonům,

c) doklad o tom, že dítě nabylo státní občanství cizího státu.

(4) Zastupitelský úřad České republiky vydá fyzické osobě doklad o pozbytí státního občanství České republiky.


§ 17

Nabytím cizího státního občanství

Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství s výjimkou, kdy cizí státní občanství nabyl v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením.


ČÁST TŘETÍ

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O STÁTNÍM OBČANSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY V SOUVISLOSTI SE ZÁNIKEM ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

§ 18

(1) Fyzická osoba, která měla k 31. prosinci 1992 státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky a která nabyla volbou státní občanství Slovenské republiky v době od 1. ledna 1993 do 31. prosince 1993, se pokládá za státního občana České republiky, pokud se neprokáže, že toto občanství podle tohoto zákona pozbyla po provedení volby občanství Slovenské republiky.

(2) Státní občan České republiky, který měl k 31. prosinci 1992 státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky, nepozbyde nabytím státního občanství Slovenské republiky státní občanství České republiky.


§ 18a

(1) Fyzická osoba, která měla k 31. prosinci 1992 státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky, která nebyla státním občanem České republiky a která měla na území České republiky trvalý pobyt podle zvláštních zákonů3b)ke dni 31. prosince 1992 a tento pobyt dosud trvá, anebo která od tohoto data až dosud žije trvale na území České republiky, může učinit prohlášení o nabytí státního občanství České republiky.

(2) Prohlášení podle odstavce 1 se činí před okresním úřadem příslušným podle místa trvalého pobytu prohlašovatele, popřípadě podle místa, kde prohlašovatel trvale žije. K prohlášení se připojí

a) rodný list, a pokud prohlašovatel uzavřel manželství, i oddací list, popřípadě doklad o rozvodu manželství nebo úmrtní list zemřelého manžela,

b) doklady, jimiž prohlašovatel může prokázat trvalý pobyt na území České republiky, popřípadě skutečnost, že na území České republiky trvale žije nejpozději od 31. prosince 1992.3c)

(3) Rodiče, popřípadě jeden z nich mohou do prohlášení zahrnout i dítě mladší 15 let; toto dítě nemusí splňovat podmínku uvedenou v odstavci 1. K prohlášení se připojí

a) rodný list dítěte,

b) souhlas druhého rodiče s nabytím státního občanství České republiky, pokud nebyl výkon rodičovské zodpovědnosti druhého rodiče omezen nebo pozastaven anebo nedošlo-li ke zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo způsobilosti k právním úkonům.

(4) Rodiče, popřípadě jeden z nich mohou pro dítě mladší 15 let učinit samostatné prohlášení; toto dítě nemusí splňovat podmínku uvedenou v odstavci 1, pokud je alespoň jeden z rodičů státním občanem České republiky. K prohlášení se připojí doklady uvedené v odstavci 3.

(5) Jsou-li oba rodiče dítěte mladšího 15 let žijícího na území České republiky zbaveni rodičovské zodpovědnosti nebo výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven či omezen anebo nemají způsobilost k právním úkonům, může učinit prohlášení soudem ustanovený poručník, popřípadě opatrovník dítěte; souhlas rodičů se v těchto případech nevyžaduje. Poručník nebo opatrovník k žádosti připojí

a) rodný list dítěte,

b) pravomocné rozhodnutí soudu o jeho ustanovení poručníkem nebo opatrovníkem.

(6) Státní občanství České republiky se podle tohoto ustanovení nabývá dnem vydání osvědčení o nabytí státního občanství České republiky prohlášením. Nejsou-li splněny podmínky pro vydání osvědčení, okresní úřad prohlášení rozhodnutím odmítne.

(7) Nabytí státního občanství České republiky oznámí příslušný okresní úřad

a) ohlašovně místa trvalého pobytu nebo místa, kde fyzická osoba trvale žije,

b) Policii České republiky,

c) okresní nebo jí na roveň postavené vojenské správě, jde-li o osobu podléhající branné povinnosti,

d) Ministerstvu vnitra.


§ 19

Žádosti o udělení státního občanství České republiky podané před nabytím účinnosti tohoto zákona, o kterých nebude rozhodnuto do nabytí jeho účinnosti, se považují za podání podle ustanovení § 18a.


ČÁST ČTVRTÁ

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ

Doklady o státním občanství

§ 20

(1) Státní občan České republiky se prokazuje

a) občanským průkazem,

b) cestovním dokladem,

c) osvědčením, popřípadě potvrzením o státním občanství České republiky,

d) vysvědčením o právní způsobilosti k uzavření manželství, je-li v něm údaj o státním občanství České republiky uveden.

(2) Osvědčení o státním občanství České republiky vydává okresní úřad příslušný podle trvalého pobytu žadatele. Pokud žadatel takový pobyt nikdy neměl, vydává osvědčení o státním občanství České republiky Obvodní úřad v Praze 1.

(3) Žádost o vydání osvědčení o státním občanství České republiky podává osoba nejdříve dnem, kdy dosáhne věku 15 let; za osobu mladší 15 let podává žádost její zákonný zástupce.


§ 21

Prohlášení o volbě (§ 6) a o pozbytí státního občanství České republiky se činí ve dvojím vyhotovení. Zastupitelský úřad České republiky (§ 16) zašle obě vyhotovení ministerstvu vnitra.


§ 22

(1) Doklady vystavené orgány cizího státu, které předkládají fyzické osoby podle tohoto zákona,

a) musí být opatřeny potřebnými ověřeními,4) nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána,

b) musí být úředně přeloženy do českého jazyka,5) jsou-li vystaveny v cizím jazyce.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije v případě, že jsou doklady vystaveny příslušnými orgány Slovenské republiky.


§ 23

(1) Okresní úřad vede evidenci fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky, pokud mají nebo měly v územním obvodu okresního úřadu trvalý pobyt. Pokud takovýto pobyt na území České republiky nikdy neměly, vede evidenci Obvodní úřad v Praze 1.

(2) Ústřední evidenci fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky, vede ministerstvo vnitra.

(3) Soud, který rozhodl o osvojení dítěte, jestliže tímto osvojením dítě nabylo státní občanství České republiky podle § 3a, oznámí tuto skutečnost do 10 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku o osvojení okresnímu úřadu příslušnému podle místa trvalého pobytu dítěte. Nemá-li dítě trvalý pobyt na území České republiky, pak obvodnímu úřadu v Praze 1.

(4) Soud nebo obecní úřad, před nimiž dojde k souhlasnému prohlášení rodičů o určení otcovství, nebo soud, který rozhodl o otcovství k dítěti, jehož matka je cizinka a otcem byl určen státní občan České republiky, oznámí tuto skutečnost do 10 pracovních dnů ode dne učinění souhlasného prohlášení rodičů nebo nabytí právní moci rozsudku okresnímu úřadu příslušnému podle místa trvalého pobytu dítěte. Nemá-li dítě trvalý pobyt na území České republiky, pak Obvodnímu úřadu v Praze 1.


§ 24

Zjišťování státního občanství

(1) Ve sporných případech provádí zjišťování státního občanství České republiky okresní úřad příslušný podle místa trvalého pobytu, popřípadě posledního trvalého pobytu žadatele na území České republiky. Pokud žadatel nikdy takový pobyt neměl, provádí zjišťování Obvodní úřad v Praze 1.

(2) Okresní úřad vystaví fyzické osobě potvrzení o výsledku provedeného zjištění. Je-li to třeba k uplatnění práv fyzické osoby, do potvrzení uvede, kdy, popřípadě na základě jakých ustanovení fyzická osoba státní občanství České republiky nabyla nebo pozbyla.

(3) Žádost o zjištění státního občanství České republiky podává osoba nejdříve dnem, kdy dosáhne věku 15 let; za osobu mladší 15 let podává žádost její zákonný zástupce.


§ 25

Vyhovuje-li se podle tohoto zákona v plném rozsahu podání žadatele, neudává se s výjimkou ustanovení § 12 odst. 3 rozhodnutí ve správním řízení.6)


§ 26

Není-li zákonem stanoveno jinak, může příslušný orgán státní správy prominout předložení dokladů stanovených v § 8 písm. a) a c), § 9 odst. 1 písm. a) a c), pokud by jejich obstarání bylo spojeno s těžko překonatelnou překážkou, lze-li bez jejich předložení zjistit přesně a úplně skutečný stav věci.


§ 27

Prohlášení podle tohoto zákona nepodléhají správním poplatkům.


Přechodná ustanovení

§ 27a

Žádosti o udělení státního občanství České republiky, podané podle zákona České národní rady č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, do 31. prosince 1992, se vyřizují podle předpisů platných ke dni jejich podání.


§ 27b

Vláda může nařízením prodloužit lhůty stanovené v § 18 odst. 1 a 2, § 18a a § 19 odst. 1 tohoto zákona, a to nejdéle do 30. června 1994.


§ 27c

Dítě, jehož osvojitelé byli ke dni jeho osvojení státními občany České republiky nebo by se jimi stali k 1. lednu 1969, nabylo osvojením státní občanství České republiky, pokud toto občanství nenabylo jinak.


§ 28

Zrušují se:

1. Zákon České národní rady č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky, ve znění zákona České národní rady č. 92/1990 Sb.

2. Zákon č. 165/1968 Sb., o zásadách nabývání a pozbývání státního občanství.


§ 29

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.


Uhde v. r.
Klaus v. r.




Čl. I

Zákon č. 272/1993 Sb. ČR nabyl účinnosti 11. listopadu 1993.

Nařízení vlády č. 337/1993 Sb. ČR nabylo účinnosti 1. ledna 1994.

Zákon č. 140/1995 Sb. ČR nabyl účinnosti 27. července 1995.

Zákon č. 139/1996 Sb. ČR nabyl účinnosti 24. května 1996.

Zákon č. 194/1999 Sb. ČR nabyl účinnosti dne 2. září 1999.




1) Např. zákon č. 236/1920 Sb., kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé, zákon č. 152/1926 Sb., o udělení státního občanství československého některým osobám, zákon č. 60/1930 Sb., jímž se provádí úmluva ze dne 16. července 1928 mezi Československem a Spojenými státy Severoamerickými o naturalizaci, zákon č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

2) § 52 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. a zákona č. 234/1992 Sb.

3) § 54 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb.

3a) § 3 zákona č. 148/1998 Sb. ČR, o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů.

3b) Zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů.

Zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů.

3c) § 34 až 39 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

4) § 52 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.

5) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.

6) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).