epravo.cz

(1) Všude tam, kde používání chemických karcinogenů není zcela nezbytné a náhrada je možná, je nutno vyloučit tyto látky z používání. V rámci hygienického dozoru posuzují orgány hygienické služby práce s chemickými karcinogeny především z tohoto hlediska.

(2) Při stanovení požadavků orgánů hygienické služby v rámci výkonu preventivního a běžného dozoru je nutno brát v úvahu karcinogenní účinek chemických látek, a to i látek neuvedených v přílohách č. 1 až 3 směrnic.

(1) Za prokázaný chemický karcinogen se pokládá chemická látka, která prokazatelně může s vysokou pravděpodobností vyvolat zhoubné nádory u pracovníků vystavených jejich působení v souvislosti s vykonávanou prací. Pro účely směrnic se za takové látky považují látky uvedené v příloze č. 1 směrnic.

(2) Za podezřelý chemický karcinogen se pokládá chemická látka, která prokazatelně vyvolává nádory u pokusných zvířat nebo vykazuje genotoxický potenciál v testech genotoxicity. Údaje o vlivu působení těchto látek na vznik zhoubných nádorů u člověka nejsou dostatečně průkazné. Pro účely směrnic se za takové látky uvedené v příloze č. 3 směrnic.

(3) Za pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity se považují pracovní procesy, při nichž je podle provedených epidemiologických studií, nebo dlouhodobých zkušeností a poznatků, včetně poznatků o genotoxicitě pracovního prostředí, zvýšené riziko profesionálního onemocnění rakovinou jen ve spojení s určitým druhem práce nebo technologie, přičemž forma a struktura účinného karcinogenního agens nemusí být známa. Pro účely směrnic se za pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity považují procesy uvedené v příloze č. 2 směrnic.

(4) Seznamy chemických karcinogenů a pracovních procesů s rizikem chemické karcinogenity byly vypracovány na základě zkušeností a potřeb ochrany zdraví pracovníků ČR a s přihlédnutím k literárním údajům, zejména publikacím Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny Světové zdravotnické organizace (IARC).

(5) Z léčiv, o nichž se předpokládá, že mají karcinogenní účinky, byla do seznamu chemických karcinogenů zařazena jen skupina cytostatik s ohledem na významné riziko spojené s jejich výrobou, přípravou roztoků a parenterální aplikací.

(6) Odůvodněné návrhy na změny a doplňky seznamů, uvedených v příloze č. 1 až 4 směrnic, se předkládají po projednání s IHE hlavnímu hygienikovi k posouzení.

(2) Do kontrolovaného pásma se zařazují vždy pracoviště v § 4 odst. 1 a 2 směrnic a ta pracoviště (s výjimkou laboratoří), kde se pracuje s podezřelými karcinogeny, pro něž nebyla stanovena NPK-P.

(3) Pracoviště, kde se zpracovávají nebo opracovávají směsi nebo výrobky obsahující azbest (bod 2 přílohy 2 směrnic), se zařazují do kontrolovaného pásma, jestliže jsou na nich prováděny práce zařazené do kategorie 3 nebo 4.

(4) Zařazovat pracoviště do kontrolovaného pásma v případech uvedených v ! 4 odst. 3 směrnic je oprávněn krajský hygienik a hygienik hl. m. Prahy po projednání hlavním hygienikem ČR.

(1) Za součást zabezpečení podmínek pro zdravotně nezávadné zacházení s chemickými karcinogeny a pro zdravotně nezávadnou práci na pracovištích s pracovními procesy s rizikem chemické karcinogenity ve smyslu § 3 odst. 3 směrnic a § 40 písm. a) vyhl. č. 45/1966 Sb., je nutno pokládat i provádění stanovení koncentrace chemických karcinogenů v pracovním ovzduší, pokud je to účelné, a provádění dalších vyšetření (genotoxická vyšetření, BET) potřebných k hodnocení hygienického stavu pracoviště a úrovně expozice pracovníků.

(2) Volba míst a způsobu odběru, frekvence a četnosti odběrů při stanovení koncentrace chemických karcinogenů v pracovním ovzduší musí poskytovat reprezentativní výsledky pro hodnocení míry rizika pracovníků. V souladu se zásadami uplatňovanými v zemích Evropského společenství se doporučuje provádět tato stanovení po dobu 3 měsíců na nových pracovištích (dosud neproměřených) a na těch pracovištích, kde došlo ke změně technologie či jiných podmínek, které by mohly významně ovlivnit koncentrace chemických karcinogenů v pracovním ovzduší. Počet stanovení a jejich časové rozložení v požadovaném období 3 měsíců musí být uspořádány tak,aby výsledky byly dostatečně spolehlivé a dodržení nebo překročen NPK-P bylo i statisticky prokazatelné. Dobu tří měsíců lze zkrátit, pokud je provoz na pracovišti ustálený a žádné ze dvou po sobě následujících stanovení neprokázalo hodnoty koncentrace vyšší než 0,5 NPK-P průměrné dané škodliviny. Kontrolní stanovení potřebného rozsahu na pracovištích již proměněných se provádějí zpravidla 1x za rok, pokud nejsou opodstatněné důvody ke zkrácení této lhůty.

(3) Při posuzování pracovišť s výskytem chemických karcinogenů v pracovním ovzduší je třeba brát v úvahu tu skutečnost, že u těchto látek vesměs není známa hranice biologické účinnosti. NPK-P chemických karcinogenů se stanovují, pokud je lze vůbec stanovit, tak, aby při jejich dodržení bylo jen málo pravděpodobné, že dojde ve spojitosti s prováděnými pracemi ke zjistitelnému zvýšení výskytu onemocnění rakovinou. Samo dodržení NPK-P však nelze v případě chemických karcinogenů, zejména prokázaných, považovat za plně uspokojivý stav z hlediska zdraví pracovníků. Organizace musí soustavně vyvíjet maximální úsilí, aby dalšími opatřeními byla koncentrace chemického karcinogenu v pracovním ovzduší snižována na nejnižší možnou hodnotu, expozice pracovníků omezována, v optimálním případě zcela vyloučena. Takový přístup k zajišťování péče o ochranu zdraví pracovníků je třeba vyžadovat i v případě výskytu karcinogenů, pro něž není stanovena NPK-P.

(4) V laboratořích a na pracovištích s obdobným charakterem práce je možné a účelné nahradit pravidelné stanovení koncentrace chemických karcinogenů v pracovním ovzduší pravidelnou technickou kontrolou technického stavu a účinnosti zařízení určených na ochranu zdraví pracovníků a způsobu práce s chemickými karcinogeny.

(1) Při provádění prací na pracovištích s podezřelými chemickými karcinogeny a s chemickými karcinogeny v laboratořích se vyžaduje plnění povinností organizace podle § 7 směrnic v přiměřeném rozsahu. O rozsahu nezbytných opatření rozhodne s ohledem na ustanovení směrnic a na místní podmínky příslušný orgán hygienické služby.

(2) V laboratořích nezařazených do kontrolovaného pásma se nepožaduje vedení individuální dokumentace o expozici pracovníků chemickým karcinogenům; havárie se zaznamenávají samostatným zápisem a hlásí se příslušnému orgánu hygienické služby.

(3) V laboratořích, ve kterých se pracuje s podezřelými karcinogeny v množstvích nepřekračujících hodnoty uvedené v příloze č. 4, směrnic, může příslušný orgán hygienické služby rozhodnout. že povolení práce s chemickými karcinogeny nepodléhá závaznému posudku, nýbrž projednání s orgánem hygienické služby (§ 4 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb.).

(4) Při posuzování pracovišť s cytostatiky ve zdravotnických zařízeních se postupuje podle Metodického návodu hlavního hygienika ČSR č.j. HEM-340.2-31.10.89.

(1) Ustanovení § 8 odst. 2 směrnic se nevztahuje na označování obalů léků.

(2) Vyšší věkovou hranici pro pracovníky, kteří mají zacházet s chemickými karcinogeny, nebo mají pracovat v pracovních procesech s rizikem chemické karcinogenity, je oprávněn stanovit ve smyslu § 10 odst. 1 směrnic krajský hygienik hl. m. Prahy po projednání s hlavním hygienikem ČR.