Zákon ze dne 7.8.1908, jímž se zavádějí zvláštní předpisy o dělení dědictví při rolnických usedlostech střední velikosti

7.8.1908 | Sbírka:  68/1908 čes.z.z. | Částka:  68/1908ASPI

Vztahy

Pasivní derogace: 139/1947 Sb.
68/1898 čes.z.z.
Zákon
ze dne 7. srpna 1908,
jímž se zavádějí zvláštní předpisy o dělení dědictví při rolnických usedlostech střední velikosti
§ 1
Rolnickými usedlostmi střední velikosti, na něž se vztahují tyto předpisy zákonné, jsou rolnické statky (dvory) s obytným domem:
a) jichž čistý katastrální výnos obnáší nejméně 100 Kč s rozlohou nejméně 5 ha;
b) jichž čistý katastrální výnos činí nejvýš 1500 Kč bez ohledu na výměru.
Za součástky statku pokládají se všechny majiteli statku náležející, účelům zemědělství sloužící nemovitosti, na nichž se pravidelně ze statku hospodaří a které tvoří hospodářskou jednotku.
Za částky statku pokládají se také ony nemovitosti, které by bylo sice nutno ve smyslu odst. 1 pokládati za statky střední velikosti, na kterých však se z jiného statku hospodaří a které tvoří příslušenství k řádnému vedení hospodářství na statku tom nezbytné.
Za součástky statku se dále pokládají radikované živnosti a práva požívací s držením statku nebo jednotlivých dílů též spojená, zejména práva k pastvě, k mýtění dříví a vodní práva na pozemcích obecních nebo na jiných cizích nebo společných pozemcích.
O tom, zda-li držba se má pokládati za rolnickou usedlost střední velikosti ve smyslu tohoto zákona a které nemovitosti, jakož i která práva požívací pokládati se mají za součástky statku, rozhoduje pozůstalostní soud, vyslechna představenstvo a znalce.
§ 2
Ke statkům, jež stíženy jsou svěřenským svazkem, se zákon tento nevztahuje.
§ 3
Vlastník statku, podrobeného předpisům zákona tohoto, není zákonem tímto obmezen, o statku neb o jednotlivých částech jeho pořizovati právními jednáními ani mezi živými ani na případ smrti.
Ustanovení tohoto zákona mají při zákonné posloupnosti vždycky, při posloupnosti testamentární neb z dědické smlouvy však toliko tenkráte platnost, když zůstavitel ustanoví za přejatele statku osobu ve všeobecném zákoníku občanském mezi zákonné dědice pojatou, přičemž není vázán ani pořadem zákonným, ani pořadem tímto zákonem ustanoveným (§ 3 z. ř.).
§ 4
Připadne-li pozůstalé jmění vlastníka statku několika osobám, tedy statek s příslušenstvím připadnouti může toliko jedné osobě, přejateli.
Co pokládati sluší za příslušenství statku, ustanovuje obecný zákoník občanský. K němu náleží zejména také hospodářský inventář, pokud ho potřebí jest k řádnému vzdělávání statku. Jestliže by zúčastnění dědici nemohli se o tom shodnouti, buď rozsah potřebného hospodářského inventáře ustanoven soudem po vyslechnutí znalců.
Scházelo-li by snad něco z hospodářského inventáře, nemůže proto vznesen býti nárok na náhradu ceny z ostatního jmění pozůstalého (§ 4 z. ř.).
§ 5
Jsou-li dědici sourozenci a jestliže povolaný nápadník, jakož i všichni nebo někteří spoludědici nebo jejich zákonní zástupci tak navrhují, může dědické vypořádání mezi nimi býti odloženo. V tomto případě dlužno usedlost dotyčným sourozencům ve společné vlastnictví odevzdati s výhradou, že nápadník může kdykoliv své nápadnické právo uplatniti.
Tím odloží se dělení dědictví mezi společné přejímatele statku na tak dlouho, až nápadník práva nápadnického použije.
Chce-li jiný spoludržitel ze společenství vystoupiti, nebo zemře-li jeden ze sourozenců za trvání společenství bez potomstva, jsou ostatní spoludržitelé oprávněni uprázdněný podíl spoluvlastnický dle ustanovení §§ 8 a 10 převzíti. Nepoužijí-li tohoto oprávnění, nebo jsou-li tu po zemřelém spoludržiteli potomci, dlužno provésti odročené dělení dědictví.
Spoludědici, kteří nenáležejí do společenství uvedeného v odst. 2 a 3, buďtež svými dědickými podíly dle ustanovení §§ 7 a 10ihned vybyti.
§ 6
Přejatel statku ustanovuje se podle práva a pořadu zákonné posloupnosti dědické. Z několika dle zákonné posloupnosti dědické zároveň nastupujících dědiců povoláni jsou jednotliví, pokud se nedohodnou, k převzetí statku takto:
1. Zpravidla přísluší mužským dědicům přednost před ženskými a mezi několika dědici téhož pohlaví staršímu před mladším, při stejném stáří rozhoduje los. Příbuzní dle stupně bližší mají však přednější právo před vzdálenějšími.
2. Rodné dítky mají vždy přednost před dětmi adoptovanými, manželské před nemanželskými. Legitimované děti jsou rovny dětem manželským.
3. Není-li tu potomků zůstavitelových, povolán buď za přejatele statku pozůstalý manžel, pokud manželství nebylo soudně rozvedeno.
4. Z převzetí statku jsou zpravidla vyloučeny osoby:
a) jimž právo volného spravování majetku soudem bylo odňato;
b) kdož jinak pro duševní nebo tělesné vady nejsou způsobilými na statku osobně hospodařiti;
c) ti, kdož zjevnou příchylnost k marnotratnictví najevo dávají;
d) kterýmž povolání nedovoluje na usedlosti ze statku samého osobně hospodařiti;
e) ti, kdož po dvě léta nepřítomni jsou a o svém pobytu zprávu nepodávají, jestliže jejich nepřítomnost spojena jest s takovými okolnostmi, které pochybným činí, zda nepřítomný v přiměřené době se vrátí.
Rozhodnutí o tom, jsou-li tu důvody vylučující dle lit. b) - e), přísluší soudnímu dvoru I. stolice ve smyslu § 109 jurisd. normy ze dne 1. srpna 1895, číslo 111 ř. z.
5. Je-li ten, kdo povolán je k převzetí usedlosti, včas nápadu dědictví již samojediným vlastníkem usedlosti střední velikosti aneb ještě větší hospodářské držebnosti, následuje v oprávnění, přejmouti usedlost zůstavitele, za druhými spoludědici, a připadne tudíž usedlost nejblíže povolanému podle tohoto zákona, pakli by onen raději nepředal vlastní usedlost nejblíže povolanému za cenu, která dle § 8 se vyšetří.
Nechce-li nikdo ze spoludědiců poslednější usedlost převzíti, pomíjí jejich právo, požadovati, aby ten, kdo k převzetí statku jest povolán, jim ustoupil.
6. Konkurují-li vyloučení a nevyloučení dědicové, připadá usedlost onomu z poslednějších, kterému by byla připadla, kdyby tu prvnějších vůbec nebylo bývalo.
Nejsou-li k převzetí statku povoláni jiní dědicové než takoví, ohledně nichž stává vylučující důvod podle předchozích ustanovení, budiž přece jeden z těch dědiců jako přejímatel statku ustanoven, neuznalo-li by se vhodnějším, aby usedlost podle zákonných předpisů pro svěřence platných se zcizila a pozůstalé jmění se dle ustanovení všeobecného zákoníka občanského rozdělilo.
§ 7
Při rozdělení dědictví přidělí se statek (§ 4) přejateli, jenž stane se až do nezadlužené hodnoty statku dlužníkem pozůstalosti.
§ 8
Hodnota statku stanovena bude dohodnutím účastníků.
Nedohodnou-li se, stanoví soud po předsevzetí odhadu znalci, po vyslechnutí představenstva obce a po výslechu zúčastněných hodnotu dvora dle několikanásobného čistého katastrálního výnosu dle svého nejlepšího uvážení tak, aby přejímatel mohl obstáti.
Nemohou-li se zúčastnění sami zastupovati, nutno přibrati jejich zákonné zástupce, kteří jsou oprávněni činiti k tomu své připomínky.
Vzhledem na zájmy nápadníka a spoludědiců vzájemně si odporující nutno v tom případě, jsou-li tito nezletilými nebo ošetřovanci, postarati se o oddělené jejich zastoupení.
Každý znalec jest povinen udati skutečné předpoklady, na nichž jest jeho dobrozdání založeno, jakož i ostatní podklady svého výpočtu hodnoty.
Na stávající hospodářský inventář budiž při zjištění hodnoty statku vzat sice přiměřený zřetel, přece však nemá tentýž býti samostatně odhadnut.
§ 9
Při rozdělení pozůstalého jmění budiž na místě statku vzata za základ suma přejateli dle § 7 jakožto dluh započtená.
Rozdělení toto stane se mezi spoludědice, počítajíc k nim i přejatele, dle předpisů obecného zákoníka občanského a řízení ve věcech nesporných. Avšak rozdělení dědictví buď pokaždé soudem vykonáno neb jemu ke schválení předloženo (§ 8 ř. z.).
V dotyčné listině jest vysloviti, že bylo rozdělení dědictví předsevzato podle tohoto zákona.
§ 10
Kdyby strany nemohly se shodnouti o lhůtě a o částkách, ve kterých výplaty státi se mají a jak suma spoludědicům splatná do toho času má býti zúrokována, rozhodne o tom soud dle slušného uznání. Avšak každou měrou musí přejateli statku k jeho žádosti k úplnému zapravení této sumy poskytnuta býti lhůta tří let ode dne, kterého odevzdání nabude právní moci. Z druhé strany proti vůli oprávněnců lhůta k výplatě nesmí určena býti nad tento čas.
Rovněž buď učiněn pokus o dobrovolné dohodnutí, jak by částky, jež jest vyplatiti mezi tím časem, měly býti zjištěny. Pokud takovéto dohodnutí se nestane, budiž v odevzdací listině nařízeno, že zápis vlastnického práva přejatelova k přidělenému statku může se toliko státi, zapíše-li se v knihách pozemkových na statku zároveň zástavní právo pro pojištění částek, jež spoludědicům mají býti vyplaceny.
Jestliže vlastnictví přejatého statku před uplynutím zmíněné lhůty právním jednáním mezi živými zcela nebo částečně převede se na někoho třetího, jsou spoludědicové oprávněni ihned za výplatu žádati, nehledíc k času pro to ustanovenému (§ 9 ř. z.).
§ 11
Jestliže přejatel do 10 let od úmrtí zůstavitele, aneb je-li nezletilým, do 10 let po dosažení svéprávnosti, dobrovolně statek v celku prodá, neb po částech zcela neb po valné části rozprodá, takže čistý katastrální výnos zbývajících pozemků netvoří ani polovinu čistého katastrálního výnosu převzatého statku, jest povinen vyplatiti dodatečně spoludědicům obnos, který dosažená cena prodejní přesahuje hodnotu, za kterou on statek z pozůstalosti převzal.
Pro vyměření náhrady za odprodané části statku budiž hodnota, za kterou přejatel části tyto převzal, vypočtena z hodnoty celkové na základě poměru, který tvoří čistý katastrální výnos odprodaných částí statku v poměru k celkovému čistému katastrálnímu výnosu převzatého statku.
Od ceny kupní budiž dle odhadu soudního odečtena hodnota oněch zlepšení statku, která přejímatel na statku provedl. Nárok žádati takovou náhradu mají spoludědici přejímatele a jejich dědici z řad potomstva.
Spoludědicům přísluší, a sice v pořadu, v jakém jsou podle zákona voláni k nápadnictví, po dobu 10 let od úmrtí zůstavitele právo předkupní k statku nebo podstatným jeho částem.
Ustanovení tohoto paragrafu nevztahují se na nabytí spoluvlastnického práva k statku manželem, resp. manželkou přejímatele. Za to mají však platnost i pro další převod práva spoluvlastnického manželem, resp. manželkou nabytého na osoby třetí.
§ 12
Zůstavitel může přednost přejatelovu obmeziti, zrušiti neb v mezích práva k dílu povinném ji rozšířiti (§ 11 ř. z.).
§ 13
Právo ku povinnému dílu neruší se těmito předpisy o rozdělení dědictví.
Při výpočtu povinného dílu za základ buď vzata hodnota statku dle § 8 tohoto zákona ustanovená. Avšak hodnota tato nesmí nikdy býti menší než jest obnos, dle něhož se vyměřuje státní poplatek za převod majetku.
Za obmezení povinného dílu nepokládá se, jestliže:
1. soud podle § 10 ustanoví lhůtu splatnosti,
2. zůstavitel v platné poslední vůli učiní ustanovení, jimiž:
a) rodnému otci nebo rodné matce přejatele až do jeho zletilosti propůjčuje se právo statku po smrti zůstavitele užívati a jej spravovati se závazkem, aby, pokud toto užívání a spravování bude trvati, přejatele a jeho nezletilé spoludědice, tyto až do dospělosti dědického podílu, nebo, jestliže by spoludědic před touto dospělostí nabyl zletilosti, až do dosažení zletilosti vychoval a včas potřeby na statku vydržoval,
b) dospělost dědického dílu odkládá se až do zletilosti spoludědiců s tím závazkem přejatelovým, že spoludědice až do tohoto času přiměřeně bude vychovávati a po čas potřeby vydržovati.
V obou případech (a i b) nabytá svéprávnost má týž účinek jako dosažená fysická zletilost. Rovněž v obou případnostech, jestliže by spoludědic dal se na takové povolání, s jehož přípravou nebo vykonáváním spojiti se nedá naturální zaopatření na statku, nastoupí na místo závazku k naturálnímu zaopatření závazek vypláceti smluvené neb soudem ustanovené úroky (§ 13 ř. z.).
§ 14
Na statek jsoucí ve vlastnictví více osob a spadající pod ustanovení tohoto zákona vztahují se předpisy zákona tohoto jen tehdy, jsou-li spoluvlastníky manželé a jeden z nich bez potomstva zemře.
V tomto případě jest pozůstalý manžel oprávněn uprázdněnou polovici statku dle ustanovení §§ 8 a 10 převzíti, pokud tomu neodporují ustanovení poslední vůle zůstavitele neb smlouvy dědické.
Avšak, jsou-li i tu děti z tohoto manželství, může pozůstalý manžel, zvláště při předlužených pozůstalostech, se svolením poručenského soudu dědickou polovici převzíti dle ustanovení §§ 8 a 10, pokud se tomu nepříčí smlouvy svatební nebo jiná právoplatně učiněná opatření.
Návrh takový budiž zamítnut, je-li vdova ještě ve stáří, ve kterém její provdání a tím poškození dětí prvého manželství odůvodněně možno očekávati.
Manžel rozvedený svým zaviněním nemá však nároku na oprávnění v tomto paragrafu uvedená.
§ 15
Nalézá-li se v pozůstalosti několik statků druhu v § 1 řečeného a je-li několik osob zákonnými dědici dle §§ 4 a 5 tohoto zákona, tedy dědicové tito dle pořadu tímto zákonem stanoveného povolání, budou ku převzetí po jednom statku a budou moci dle téhož pořadu sobě vybrati ten neb onen statek. Týž postup se opakuje, jestliže by více statků bylo než dědiců.
Potomci zemřelého dědice nastoupí na jeho místo. Z nich má právo voliti si ten, jemuž dle dotčeného pořadu přísluší přednost.
Právo manželu pozůstalému dle § 14 tohoto zákona příslušející, převzíti uprázdněnou polovici statku, jest obmezeno na jeden z těchto statků i v tom případě, že by byl naživu zůstalý manžel spoluvlastníkem všech statků v pozůstalosti se nalézajících. Pozůstalý manžel může však voliti mezi statky, jež se nalézaly v poměru spoluvlastnickém.
§ 16
Zákon tento nabývá platnosti za tři měsíce po vyhlášení. Na nápady dědické, jež se udály před působností tohoto zákona, nemá platnosti.
§ 17
Mým ministrům vnitra, spravedlnosti, orby a financí se ukládá, aby zákon tento ve skutek uvedli.