Mnoho zaměstnavatelů i některé veřejnoprávní instituce považují tento příspěvek ve smyslu zákona o dani z příjmu za nepeněžité plnění.

Častým argumentem je, že zaměstnavatel poskytuje příspěvek výhradně za konkrétním účelem, ale chce zaměstnanci ponechat volnou ruku ve způsobu trávení dovolené.

Příspěvek tak vlastně jen supluje situaci, kdy by za zaměstnance služby a další náklady související s dovolenou uhradil třetím osobám přímo zaměstnavatel.

Jak to vidí soud?

S tímto názorem se však neztotožnil Nejvyšší správní soud. Ten ve svém nedávném rozsudku vedeném pod č.j. 7 Ads 31/2021–28 vyjádřil názor, že podstatou nepeněžitého plnění je kromě omezeného účelu právě i forma, ve které je poskytnuto.

Podle Nejvyššího správního soudu lze za nepeněžité plnění považovat pouze ta plnění, kdy zaměstnavatel hradí peněžní částku osobě odlišné od zaměstnance a tato osoba poskytne zaměstnanci určitou výhodu či službu, tedy například situace, kdy zaměstnavatel zakoupí zaměstnanci u cestovní kanceláře konkrétní zájezd či rekreační pobyt.

Další alternativou, která podle Nejvyššího správního soudu dani z příjmu nepodléhá, je zakoupení poukázek na službu (například Flexipass). Účelově vázané poukázky lze podle Nejvyššího správního soudu považovat za nepeněžité plnění.

Celý článek najdete zde.