Nejvyšší soud vymezil hranice odpovědnosti za bezpečnost externistů na pracovišti

Úraz v transformovně

V tomto konkrétním případě šlo o úraz externího pracovníka (OSVČ), který byl najat přes jinou společnost a plnil subdodávku úklidu v transformovně. Při práci utrpěl vážný úraz elektrickým proudem.

Klíčové v tomto případě bylo, že externí pracovník nebyl dostatečně proškolen o rizicích a bezpečnostních pravidlech v objektu. Dostal sice helmu proti pádu, ale do místnosti s přívodem elektřiny vstoupil sám a navíc použil zcela nevhodné pomůcky – kovový žebřík a kbelík s vodou. Řídil se přitom pokynem zaměstnance společnosti: „uklízej všude, kde jsou otevřené dveře“ – bez dalšího upozornění na nebezpečí nebo zajištění dozoru.

Společnost se bránila tím, že za bezpečnost OSVČ odpovídá jeho přímý smluvní partner (tj. dodavatel společnosti), případně samotný OSVČ. Dále společnost zdůraznila, že se do „nebezpečných“ prostor dostal sám, bez jakéhokoli pokynu ze strany společnosti.

Reklama

Od obalu po původ zboží: EU regulace a retail 2025 (online - živé vysílání) - 21.11.2025

21.11.2025 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Kdo odpovídá za bezpečnost?

Nejvyšší soud se musel vypořádat s otázkou, zda povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci dopadá i na osoby, které nejsou zaměstnanci, ale pohybují se v prostorách zaměstnavatele s jeho vědomím.

Podle § 101 odst. 5 zákoníku práce platí, že „povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích.“ Nejvyšší soud tento výklad potvrdil a rozvedl:

• Povinnost se nevztahuje jen na zaměstnance, ale i na všechny další osoby, které se v prostorách zaměstnavatele pohybují s jeho vědomím – bez ohledu na to, zda je mezi nimi a zaměstnavatelem smluvní vztah.
• Okolnost, že tato osoba uvedenou činnost vykonává samostatně, vlastním jménem a na vlastní účet a odpovědnost, na jejím postavení z hlediska ustanovení § 101 odst. 5 zákoníku práce nic nemění.
• Pracoviště není jen místo, kde zaměstnanci běžně pracují, ale každý prostor pod kontrolou zaměstnavatele, kde se s jeho vědomím pohybují osoby a kde existuje riziko ohrožení zdraví (například chodby, sklady, technické místnosti apod.).
• Odpovědnost za bezpečnost není smluvně přenositelná na jiný subjekt. Pokud má zaměstnavatel nad prostorem kontrolu a ví, že se tam někdo pohybuje, odpovídá za jeho bezpečnost.

Praktický dopad a co dělat

Rozsudek Nejvyššího soudu pro praxi znamená, že zaměstnavatelé musí věnovat zvýšenou pozornost školení a dohledu nejen u svých zaměstnanců, ale i u všech dalších osob, které se v jejich prostorách pohybují. Nestačí se spoléhat na to, že odpovědnost nese dodavatel nebo OSVČ. Pokud dojde k úrazu v prostorách zaměstnavatele a zaměstnavatel měl nad prostorem kontrolu a věděl o přítomnosti osoby, nese odpovědnost za bezpečnostní opatření primárně on. Je také na místě prověřit smluvní dokumentaci s dodavateli za účelem omezení výše uvedených rizik.

Mgr. Ing. Ondřej Šudoma,
counsel


Karolína Karalová,
koncipientka