Doručování soudních písemností ze zahraničí do ČR

Doručování mezi členskými státy Evropské unie

Doručování soudních dokumentů mezi členskými státy Evropské unie je v současnosti upraveno nařízením č. 2020/1784[1] („Nařízení“). Toto Nařízení má v oblasti své působnosti aplikační přednost před jinými ustanoveními obsaženými ve dvoustranných nebo mnohostranných dohodách nebo ujednáních uzavřených členskými státy, a zejména před Haagskou úmluvou o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních[2] („Úmluva“), o které bude řeč později.[3]

Členským státům je současně povoleno ponechat v platnosti a uzavírat dohody, které dále zjednodušují zasílání písemností, pokud jsou s Nařízením slučitelné.[4] Kopii takových dohod, kterými budou typicky bilaterální smlouvy o právní pomoci, jsou členské státy povinny zaslat Evropské komisi.[5] Česká republika tak však dle informací zveřejněných Evropskou komisí neučinila a doručování do České republiky se zveřejněné Evropskou komisí tudíž řídí v celém rozsahu režimem Nařízení.[6]

Hlavním cílem Nařízení je zefektivnění soudních řízení tím, že se zjednoduší a racionalizují postupy doručování soudních a mimosoudních písemností uvnitř EU.[7] Soudní písemnosti se dle Nařízení primárně doručují skrze decentralizovaný informační systém založený na systému e-CODEX,[8] který umožňuje bezpečnou a spolehlivou výměnu informací mezi jednotlivými členskými státy bez přímé účasti institucí EU. Každá členská země přitom zajišťuje technickou interoperabilitu svých národních systémů s touto sítí, která je od 1. května 2025 povinným komunikačním prostředkem pro předávání žádostí, formulářů a dalších sdělení mezi soudními orgány v rámci EU.

Všechny členské státy si v souladu s Nařízením zvolily své odesílající a přijímající subjekty, skrze které probíhá zasílání soudních písemností.[9] V České republice jsou odesílajícími subjekty všechny soudy a přijímajícími subjekty okresní soudy. Tyto informace a další podrobnosti o doručování písemností v jednotlivých členských státech jsou zveřejněny na portálu e-Justice.[10]

Reklama

Copilot/M365 pro právníky – 50 nejrychlejších workflow (online - živé vysílání) - 27.5.2026

27.5.2026 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Přijímající subjekt zajistí doručení dokumentů konkrétní osobě (účastníkovi řízení, svědkovi atd.) v souladu s právem přijímajícího státu.[11] Pakliže tedy český soud obdrží dokumenty od soudu jiného členského státu, zajistí doručení v souladu s českým právem. Doručení lze provést také zvláštním způsobem vyžádaným odesílajícím subjektem, pokud je takový způsob slučitelný s tuzemským právem. Doručení jako takové pak musí být provedeno co nejrychleji, nejpozději však do jednoho měsíce od obdržení dokumentů.[12] Zasílané soudní písemnosti dle Nařízení není třeba úředně ověřovat.[13]

Úmluva o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních

Již zmíněná Úmluva byla přijata na půdě OSN v roce 1965, přičemž Československo k ní přistoupilo v roce 1982.[14] V případě doručování soudních písemností ze zemí mimo EU je tak třeba nejprve zkoumat, zda k této Úmluvě přistoupil také odesílající stát.[15]

Doručování soudních písemností dle Úmluvy zajišťuje jakožto ústřední orgán Ministerstvo spravedlnosti.[16] Prvním ze způsobů doručení dle Úmluvy je doručení způsobem stanoveným právním řádem dožadovaného státu. V případě doručování do ČR se tak dle Úmluvy bude postupovat podle pravidel zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („OSŘ“). Platné a souladné s Úmluvou by tak bylo i doručení do datové schránky adresáta,[17] ačkoli častějším způsobem je nepochybně doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.[18] Obdobně jako Nařízení také Úmluva umožňuje doručení zvláštní formou požadovanou zahraničními orgány, pakliže daný způsob doručení není v rozporu s tuzemským právem. Pokud jde o formu doručovaných listin, ani Úmluva nepožaduje úřední ověření či jinou zpřísněnou formu.

Za důležité považujeme zmínit, že Československo vzneslo námitku k článku 10 Úmluvy, a tudíž není možné doručovat do České republiky přímo poštou. S ohledem na prohlášení k článku 8 Úmluvy není možné ani doručení prostřednictvím diplomatických zástupců nebo konzulárních úředníků jiného smluvního státu s výjimkou doručení písemnosti, která má být doručena příslušníku státu, ve kterém byla vyhotovena.

Úmluva nebrání tomu, aby si smluvní státy dohodly jiná pravidla pro zasílání písemností.[19] Před Úmluvou tak může mít v určitých případech aplikační přednost bilaterální smlouva o právní pomoci.[20] V případě takové kolize je třeba řídit se obecnými pravidly Vídeňské úmluvy o smluvním právu.[21]

Jiné způsoby doručování

Není-li odesílající stát vázán Nařízením ani Úmluvou a existuje-li současně bilaterální smlouva uzavřená mezi ním a Českou republikou, bude se doručování řídit touto mezinárodní smlouvou. Nebyla-li taková bilaterální smlouva uzavřena, aplikuje se, jakožto přímá norma, zákon o mezinárodním právu soukromém[22] („ZMPS“). Právní pomoc bude v takovém případě poskytována prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti.[23]

Shrnutí

Doručování soudních písemností do České republiky je prováděno v různých režimech. V rámci Evropské unie postupujeme podle Nařízení, které zjednodušuje styk mezi soudními orgány jednotlivých členských států. Doručuje-li se do České republiky písemnost ze země mimo EU, bude se toto doručení nejčastěji řídit pravidly stanovenými Úmluvou, případně bilaterální smlouvou o právní pomoci. Pakliže se neaplikuje žádná z těchto norem, doručí se soudní písemnost v souladu se ZMPS.

Mgr. Veronika Civínová,
právník

Filip Jindra  

 

KLB Legal, s.r.o., advokátní kancelář