Praktický návod na úspěch žádosti o podmíněné propuštění od roku 2026
Je známo, že trest odnětí svobody není vždy třeba vykonat celý. Většinou má smysl se snažit o propuštění z vězení na „podmínku“. Toho může odsouzený dosáhnout podáním příslušné žádosti. Pokud se podaří soud přesvědčit a žádosti vyhoví, povolí podmíněné propuštění prosté či s dohledem. Právní úprava týkající se tohoto řízení je stručná, proto jsou pro přípravu žádosti a podpůrné dokumentace klíčové relevantní podzákonné předpisy a praktické zkušenosti. Nadto od 1. 1. 2026 je účinná novela trestního zákoníku (zák. č. 270/2025 Sb.), která zasáhla do úpravy pro podmíněné propuštění. Vliv této novely je však převratný spíše zdánlivě.
Článek se zabývá analýzou právní úpravy podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody s důrazem na praktické aspekty přípravy žádosti. Od 1. ledna 2026 je soud při splnění zákonných podmínek povinen podmíněné propuštění povolit, přičemž vedle časové podmínky výkonu stanovené části trestu musí odsouzený soudu prokázat své polepšení v průběhu výkonu trestu a vě... více
Právní úprava na úrovni zákonů je obsažena v zák. č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (v ust. § 88 až § 91 s tím, že pro kvalitní přípravu žádosti je klíčový obsah ust. § 88[1]), dále v zák. č. 141/1961 Sb., trestním řádu (v ust. § 331 až § 333), a dále v zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (v ust. § 73 až § 75) a vyhlášce č. 345/1999 Sb. řád výkonu trestu odnětí svobody (v ust. § 10 až § 14) a prakticky především v tzv. vnitřním řádu pro odsouzené konkrétní věznice, ve které odsouzený vykonává trest odnětí svobody v době podání žádosti o podmíněné propuštění. Podle místa této věznice je místně příslušný soud, který bude o žádosti rozhodovat, s tím, že rozhodující bude právní stav v době konání veřejného zasedání soudu k podané žádosti.
Od začátku roku 2026 platí nová právní úprava, že podmíněné propuštění soud musí povolit (změna právní úpravy do 31. 12. 2025 spočívá pouze ve změně textu z „může podmíněně propustit“ na „podmíněně propustí“), ovšem v řízení o podmíněném propuštění je nutné soud přesvědčit, že odsouzený splnil 3 zákonné podmínky, z nichž jen první je vcelku jasná, zatímco zbývající jsou velmi obecně formulované (a proto má soud velký prostor pro svou úvahu o jejich splnění):
1. Časová (uplynulá doba výkonu trestu) – u ní se uplatňují 3 časové hranice, a to doba vykonaného trestu minimálně:
- 1/2 trestu (nejčastější);
- 1/3 trestu pouze u odsouzení, které nebylo uloženo za zvlášť závažné zločiny (například způsobení smrti či těžké újmy na zdraví, spáchání v rámci organizované skupiny nebo pro podporu terorismu či trestných činů proti lidské důstojnosti či obecného ohrožení a další) a současně odsouzený je tzv. prvotrestaný (ještě nikdy nevykonal trest odnětí svobody);
- 2/3 trestu u odsouzení za výslovně vyjmenované trestné činy (například vraždy či v přitěžujících trestních sazbách obchodování s lidmi, loupeže, nedovolené výroby omamných látek a další).
Mimořádně může soud i před uplynutím 1/3 trestu povolit podmíněné propuštění, když žádost o něj podal ředitel věznice (resp. pokud k němu připojil své kladné stanovisko) a když odsouzený svým chováním ve věznici prokázal, že dalšího výkonu trestu už není třeba (v praxi ředitelé žádost o podmíněné propuštění podávají velmi výjimečně). Pokud byla zamítnuta žádost o podmíněné propuštění po 1/3 trestu, lze podat žádost o podmíněné propuštění po 1/2 trestu nezávisle na zamítnutí žádosti o 1/3 trestu.
2. Polepšení odsouzeného: pro splnění této podmínky má zejména význam, zda odsouzený:
- včas či dobrovolně nastoupil do vězení;
- se snažil nahradit způsobenou škodu/újmu podle svých majetkových možností (tedy i návrhy řešení, jak bude schopen škodu nahradit po povolení podmíněného propuštění na svobodě);
- spáchaného činu lituje (pro soud je rozhodující lítost nad spácháním činu, ne nad tím, že odsouzený z něho neměl či nemá prospěch), a tedy též například, zda se obětem či poškozeným omluvil a jak;
- mimo vzorné vykonávání vězeňských povinností (což dle soudů nestačí), vykonal úkoly nad jejich rámec (udělení pochval věznicí, zejména extramorálních – ale pozor, věznice může místo pochvaly udělit jinou odměnu, například vycházky či návštěvy mimo věznici);
- dosáhl přeřazení do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace a do oddělení věznice s nízkým stupněm zabezpečení – o tom rozhoduje věznice podle chování ve výkonu trestu na základě pravidelných hodnocení (v tom existují značné rozdíly mezi jednotlivými věznicemi a pro přeřazení mezi skupinami vnitřní diferenciace tedy může být vhodné požádat přeřazení do jiné věznice);
- jaké hodnocení sestaví odborná komise (poradní orgán ředitele věznice) k žádosti o podmíněné propuštění.
3. Prognózy řádného života: pro splnění této podmínky je třeba soudu doložit, že odsouzený má zajištěny lepší podmínky pro život než před nástupem do výkonu trestu např.:
- zárukou poskytnutí zaměstnání na hlavní pracovní poměr;
- nájemní smlouvou na bydlení;
- přísliby podpory rodinného života od příbuzných;
- nabídkou záruky za dovršení nápravy od důvěryhodné organizace.
Způsobilí poskytnout takovou záruku nejsou jen zájmová sdružení občanů (dle ust. § 3 odst. 2 trestního řádu), ale též další osoby s tím, že rozhodující je uvěřitelnost takové záruky[2]. Soud zpravidla přijme záruku od organizace, která má prokazatelné zkušenosti s výkonem takových záruk. Takové organizace zpravidla poskytnou záruku jen na základě osobní znalosti odsouzeného (tj. min. 3 setkání s ním), aby neztratily svou důvěryhodnost.
Žádost o podmíněné propuštění se podává k místně příslušnému soudu, ale vždy prostřednictvím věznice, ve které odsouzený vykonává trest. Proto je vhodné žádost o podmíněné propuštění podat ihned, jakmile odsouzený splnil časovou podmínku, protože věznice jako první vyhodnotí přípustnost žádosti o podmíněné propuštění a při splnění časové podmínky připraví k žádosti o podmíněné propuštění své hodnocení odsouzeného o průběhu výkonu trestu, a až poté pošle žádost a celý spis soudu. S hodnocením věznice a ostatní dokumentací, kterou věznice vede o odsouzeném, se nelze seznámit nahlédnutím do spisu věznice, který se považuje pouze za interní dokumentaci (pro zákon o výkonu trestu odnětí svobody se v tomto ohledu podpůrně neuplatní jiné zákony, např. trestní řád či správní řád), ale až nahlížením do spisu soudu.
Soud pak nařídí veřejné zasedání obvykle nejdříve cca 1 měsíc po podání žádosti o podmíněné propuštění, které někdy probíhá přímo ve věznici (tj. soudce přijde do věznice). Soud o žádosti rozhodne usnesením, proti kterému je možné podat stížnost do 3 dnů od doručení a která má odkladný účinek. V případě zamítnutí žádosti ji lze opět podat až šest měsíců od právní moci zamítavého rozhodnutí nebo ode dne, kdy bylo zpětvzetí návrhu doručeno soudu (to neplatí pro žádost o podmíněné propuštění po 1/3 trestu a také tehdy, byl-li návrh zamítnut nebo vzat zpět pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená pro podmíněné propuštění). O podmíněném propuštění rozhodují pouze obecné soudy a Ústavní soud (podle ustálené judikatury) je oprávněn jejich rozhodnutí přezkoumat zpravidla jen při porušení zásad spravedlivého procesu[3].
Podrobná kritéria pro posuzování žádosti o podmíněné propuštění nejsou přímo v zákoně, a proto je třeba připravit žádost o podmíněné propuštění a její podklady podle neveřejných pravidel, tj. s využitím odborných zkušeností ve vězeňství. Současně platí, že čím je doba trestu delší, tím je více času na splnění všech požadavků a tím maximalizovat vyhovění žádosti o podmíněné propuštění.
Mgr. Jiří Vojtek,
advokátní koncipient
Mgr. Petr Motyčka,
advokát a partner
endors advokátní kancelář s. r. o.
s.: Praha 4, Obrovského 2407
a.: Praha 1, Na Poříčí 2090/2
a.: Hradec Králové, Karla Tomana 46/6
telefon: +420 601 501 630
e-mail: info@endors.cz
