9. 5. 2016
ID: 101390
Majetková přiznání soudců a státních zástupců
eFocus
Jako blesk z čistého nebe přišla v březnu tohoto roku zpráva, že by vedle politiků a dalších osob zastávajících významné funkce ve veřejné správě měli majetková přiznání podávat i soudci a státní zástupci. Pozměňovací návrh spatřil světlo světa krátce před jednáním Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny, kterému byl po schválení v 1. čtení dne 16. 12. 2015 přikázán vládní návrh novely zákona 159/2006 Sb., o střetu zájmů, iniciovaný ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu.
Připomenu, že vládní návrh podle důvodové zprávy reagoval na roztříštěnost stávající právní úpravy, která narušovala princip veřejné kontroly politiků a dalších osob zastávajících významné funkce ve veřejné správě a která fakticky vedla k tomu, že zákon přestal plnit účel, pro který vznikl. Deklarovaným cílem bylo proto zavést povinnost podávat oznámení již ke dni vzniku funkce, zefektivnit kontrolní mechanismus, zpřísnit sankce, zavést elektronizaci majetkových přiznání a upravit podmínky přechodu funkcionářů z veřejné do soukromé sféry.
Pozměňovací návrh zavádějící povinnost soudců a státních zástupců podávat majetková přiznání (nutno dodat, že soudci a státní zástupci tuto povinnost měli od 1. 1. 2007, než byla k 20. 6. 2008 zase zrušena) byl předkladatelem odůvodněn potřebou transparentnějšího fungování justičního systému a informacemi ze zpráv BIS, z nichž mělo vyplývat ovlivňování zástupců justice ze strany organizovaného zločinu, v důsledku čehož podle blíže nespecifikovaných průzkumů veřejného mínění trvale klesá důvěra veřejnosti v justici jako celek. Vzorem byla předkladateli právní úprava ve Spojených státech amerických, kde je zveřejňování majetkových přiznání pro soudce a státní zástupce zavedeno již od roku 1978.
Uvedené důvody pro zavedení majetkových přiznání pro soudce a státní zástupce považuji za bezprecedentní. Je skutečně v právním demokratickém státě možné, aby zákonodárce legislativní návrh odůvodňoval způsobem, kterým paušálně dehonestuje představitele justice jejich spojováním s organizovaným zločinem? Citované zprávy BIS zmiňující se o představitelích justice nikdy neuváděly žádné konkrétní poznatky. Navíc lze na konkrétních příkladech doložit, že stávající kontrolní mechanismy odhalující excesy představitelů justice fungují – viz nedávné odsuzující rozsudky či kárná rozhodnutí.
Pokud jde o tvrzenou klesající důvěru veřejnosti v justici jako celek, není bez zajímavosti letošní zpráva eurokomisařky pro spravedlnost,[1] z níž je zřejmé, že v České republice meziročně důvěra občanů v soudnictví a nezávislost soudního rozhodování vzrostla a dostala se do průměru Evropské unie. O tom, že zavedení majetkových přiznání pro soudce a státní zástupce nemá žádný významný vliv na důvěru veřejnosti v justici a nezávislost jejího fungování, svědčí výsledky Polska, Chorvatska a zejména Slovenska, kde soudci a státní zástupci majetková přiznání podávají, a přesto se v uvedeném hodnocení tyto státy umístily až za Českou republikou (Slovensko pak na úplně posledním místě).
Nabízí se proto celá řada otázek – jsou majetková přiznání pro soudce a státní zástupce potřebná, mají smysl? Zvláště v situaci, kdy již přibližně třetina státních zástupců průběžně informuje o svých majetkových (a nejen majetkových) poměrech Národní bezpečnostní úřad v souvislosti s přístupem k utajovaným informacím? A potvrdila dosavadní zkušenost, že jsou majetková přiznání skutečně nástrojem, který zabraňuje přijímání úplatků?
Mrzí mne, že není vůle o těchto otázkách diskutovat. Přitom bavit se o nich např. až ve chvíli, kdy si nespokojený obžalovaný vyhledá bydliště státního zástupce nebo soudce, už bude pozdě.
Mgr. Zdeněk Matula,
prezident Unie státních zástupců
------------------------------------------
[1] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
Názor byl publikován v rámci vydání EPRAVO.CZ Digital - duben 2016.
Nové čísloEPRAVO.CZ Digital si můžete stáhnout ZDARMA na App Store, Google Play a Windows Store, a to přímo z Vašeho tabletu či chytrého telefonu. Pokud máte již aplikaci staženou, postačí si stáhnout pouze nové vydání. Využít můžete také webový archiv starších čísel na adrese tablet.epravo.cz.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Pozměňovací návrh zavádějící povinnost soudců a státních zástupců podávat majetková přiznání (nutno dodat, že soudci a státní zástupci tuto povinnost měli od 1. 1. 2007, než byla k 20. 6. 2008 zase zrušena) byl předkladatelem odůvodněn potřebou transparentnějšího fungování justičního systému a informacemi ze zpráv BIS, z nichž mělo vyplývat ovlivňování zástupců justice ze strany organizovaného zločinu, v důsledku čehož podle blíže nespecifikovaných průzkumů veřejného mínění trvale klesá důvěra veřejnosti v justici jako celek. Vzorem byla předkladateli právní úprava ve Spojených státech amerických, kde je zveřejňování majetkových přiznání pro soudce a státní zástupce zavedeno již od roku 1978.
Uvedené důvody pro zavedení majetkových přiznání pro soudce a státní zástupce považuji za bezprecedentní. Je skutečně v právním demokratickém státě možné, aby zákonodárce legislativní návrh odůvodňoval způsobem, kterým paušálně dehonestuje představitele justice jejich spojováním s organizovaným zločinem? Citované zprávy BIS zmiňující se o představitelích justice nikdy neuváděly žádné konkrétní poznatky. Navíc lze na konkrétních příkladech doložit, že stávající kontrolní mechanismy odhalující excesy představitelů justice fungují – viz nedávné odsuzující rozsudky či kárná rozhodnutí.
Pokud jde o tvrzenou klesající důvěru veřejnosti v justici jako celek, není bez zajímavosti letošní zpráva eurokomisařky pro spravedlnost,[1] z níž je zřejmé, že v České republice meziročně důvěra občanů v soudnictví a nezávislost soudního rozhodování vzrostla a dostala se do průměru Evropské unie. O tom, že zavedení majetkových přiznání pro soudce a státní zástupce nemá žádný významný vliv na důvěru veřejnosti v justici a nezávislost jejího fungování, svědčí výsledky Polska, Chorvatska a zejména Slovenska, kde soudci a státní zástupci majetková přiznání podávají, a přesto se v uvedeném hodnocení tyto státy umístily až za Českou republikou (Slovensko pak na úplně posledním místě).
Nabízí se proto celá řada otázek – jsou majetková přiznání pro soudce a státní zástupce potřebná, mají smysl? Zvláště v situaci, kdy již přibližně třetina státních zástupců průběžně informuje o svých majetkových (a nejen majetkových) poměrech Národní bezpečnostní úřad v souvislosti s přístupem k utajovaným informacím? A potvrdila dosavadní zkušenost, že jsou majetková přiznání skutečně nástrojem, který zabraňuje přijímání úplatků?
Mrzí mne, že není vůle o těchto otázkách diskutovat. Přitom bavit se o nich např. až ve chvíli, kdy si nespokojený obžalovaný vyhledá bydliště státního zástupce nebo soudce, už bude pozdě.
Mgr. Zdeněk Matula,
prezident Unie státních zástupců
------------------------------------------
[1] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
Názor byl publikován v rámci vydání EPRAVO.CZ Digital - duben 2016.
Nové číslo
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
