31. 5. 2019
ID: 109383
Nebezpečný návrh novely zákona aneb Cesta do pekel je dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Actio popularis – dobrý sluha, ale špatný pán
V českém a evropském právu se pořád něco děje.
V následující glose chci stručně upozornit na jednu velice nebezpečnou novelu. Do dolní komory našeho váženého Parlamentu nyní míří novelizační návrh na zpřísnění anti-diskriminačního zákona! Přiznám se, že stejně jako některým přemýšlivějším opozičním zákonodárcům mi z ní naskakuje skoro „vyrážka“.
Oč jde? Podle této novelizace, z dílny poslanců ANO, Pirátů a ČSSD, by mohli podávat žaloby nikoliv pouze diskriminovaní jedinci, ale například i neziskové organizace. Někdo si řekne, co je na tom špatně? Tak neziskové organizace budou mít možnost podávat žaloby, aby se zastaly slabších a ohroženějších lidí – kupříkladu s nižším IQ či EQ anebo třeba osob mentálně postižených.
To však není celá pravda, čertovo kopýtko návrhu je v tom, že ta „osvícená neziskovka“ bude mít možnost podat návrh i bez existence konkrétní oběti!
I bez skutečné oběti
Připomeňme, že tzv. veřejná žaloba (actio popularis) je nástrojem, který slouží vybraným subjektům k ochraně veřejného zájmu, tj. zájmu týkajícího se společnosti jako celku, aniž by došlo ke konkrétnímu zásahu do práv konkrétní individualizované oběti. (tedy skutečně diskriminovaného skutečného pana Voříška). A o to především jde v této „anti-diskriminační“ novele.
Co to bude patrně znamenat v praxi? (Ne)ziskovým organizacím se zde otevírá široké pole působnosti. „Neziskovky“ si budou moci vybrat libovolnou firmu či úřad a nejdřív zjistit, kolik např. žen, postižených nebo starších pracovníků zaměstnává, a pak na ni podat citovanou „veřejnou žalobu“, že jich je v té soukromé firmě buď málo anebo že mají menší platy. Nemožno vyloučit, že některé neziskovky nejprve před žalobou navrhnou oslovené firmě „příslušné anti-diskriminační“ školení či konzultace, samozřejmě placené….
Závěrečný postesk - belzebub se skrývá v detailu.
Zopakujme si - nebezpečný půvab toho návrhu spočívá v tom, že není v principu o faktu, že by skutečnou oběť neziskovky měly a z důvodů ochrany její totožnosti žalobu podaly za ní.
Poselství citovaného návrhu je zřetelné. Jde zejména o to, že neziskovka může podat veřejnou žalobu i bez toho, že by kdokoliv za nimi přišel a reálně si na diskriminaci stěžoval.
Pozor, když je tu nějaká skutečná oběť, tak ji „anti-diskriminační neziskovka“ může pomáhat a zastupovat v soudním či správním řízení de facto už podle dnešního právního stavu.
Pro hlubší zájemce z řad čtenářů můžeme doporučit aktuální sněmovní tisk č. 424 a k němu hrst právnického léku LEXaurinu, končím glosu v nadsázce.
To však není celá pravda, čertovo kopýtko návrhu je v tom, že ta „osvícená neziskovka“ bude mít možnost podat návrh i bez existence konkrétní oběti!
I bez skutečné oběti
Připomeňme, že tzv. veřejná žaloba (actio popularis) je nástrojem, který slouží vybraným subjektům k ochraně veřejného zájmu, tj. zájmu týkajícího se společnosti jako celku, aniž by došlo ke konkrétnímu zásahu do práv konkrétní individualizované oběti. (tedy skutečně diskriminovaného skutečného pana Voříška). A o to především jde v této „anti-diskriminační“ novele.
Co to bude patrně znamenat v praxi? (Ne)ziskovým organizacím se zde otevírá široké pole působnosti. „Neziskovky“ si budou moci vybrat libovolnou firmu či úřad a nejdřív zjistit, kolik např. žen, postižených nebo starších pracovníků zaměstnává, a pak na ni podat citovanou „veřejnou žalobu“, že jich je v té soukromé firmě buď málo anebo že mají menší platy. Nemožno vyloučit, že některé neziskovky nejprve před žalobou navrhnou oslovené firmě „příslušné anti-diskriminační“ školení či konzultace, samozřejmě placené….
Závěrečný postesk - belzebub se skrývá v detailu.
Zopakujme si - nebezpečný půvab toho návrhu spočívá v tom, že není v principu o faktu, že by skutečnou oběť neziskovky měly a z důvodů ochrany její totožnosti žalobu podaly za ní.
Poselství citovaného návrhu je zřetelné. Jde zejména o to, že neziskovka může podat veřejnou žalobu i bez toho, že by kdokoliv za nimi přišel a reálně si na diskriminaci stěžoval.
Pozor, když je tu nějaká skutečná oběť, tak ji „anti-diskriminační neziskovka“ může pomáhat a zastupovat v soudním či správním řízení de facto už podle dnešního právního stavu.
Pro hlubší zájemce z řad čtenářů můžeme doporučit aktuální sněmovní tisk č. 424 a k němu hrst právnického léku LEXaurinu, končím glosu v nadsázce.
JUDr. Petr Kolman, Ph.D.,
právník a VŠ pedagog
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
