Stát řídit jako firmu a firmy řídit jako stát?

Přes obecně jistě chvályhodné pokusy o rozšíření možností, jak umožnit fyzickým a právnickým osobám nahlédnout pod pokličku české veřejné správy, je možno u takových návrhů narazit na nebezpečí vylití pomyslné vaničky i s dítětem.

Jedním ze zajímavých fragmentů současných legislativních projektů je  problematika zveřejňování smluv mj. právnickými osobami ovládanými státem nebo územními samosprávnými celky (úsc), tedy osobami soukromého práva.

Je skutečně dobrým nápadem, aby i tyto subjekty spadaly pod tzv. povinné subjekty, jak to navrhuje citovaný poslanecký „nejkrásnější“ návrh?

V našem případě je důležité odlišit dva typy subjektů, které jsou, žel,  ve výše zmíněném návrhu normativního právního aktu směšovány, ačkoliv jejich charakter i funkce jsou zcela rozdílné. Jedná se o odlišení:

1) veřejnoprávních subjektů (státu nebo úsc)  zajištující veřejnoprávní funkce; a

2) soukromoprávních subjektů s majetkovým podílem státu či úsc směřující k dosažení zisku. Toto podnikání se  neliší od podnikání subjektů bez majetkového podílu státu či územně samosprávného celku, přičemž velkou roli zde hraje obchodní tajemství a neveřejné znalosti a informace využitelné pro další podnikání.

Rozdíl mezi těmito subjekty je přitom z hlediska poskytování informací zásadní. V případě ad 1), tedy státu nebo úsc  je právo veřejnosti na přístup k informacím o jejich činnosti dáno přímo Listinou. To mj.  umožňuje kontrolovat nakládání s veřejnými prostředky, což je hlavním účelem takové úpravy. A je to tak v pořádku, ale v případě ad 2),  však právo veřejnosti na informace o jejich činnosti z Listiny nevyplývá, ale naopak jsou Listinou chráněna majetková práva těchto subjektů, stejně jako v nich případně angažovaných podílníků – minoritních vlastníků.

Vzhledem k tomu, že dle navrhované úpravy by  leskem nejkrásnějšího zákona za určitých okolností mohly být oslněny i  právnické osoby  s alespoň 30% majetkovým podílem státu či úsc (§ 75 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích), tak by přijetím takto navrhované právní úpravy mohlo dojít k významnému znevýhodnění řady podnikatelských subjektů v hospodářské soutěži.  Kdo pak bude plnit veřejnou kasu?

Jako zásadní se jeví takto navrhované odlišné nakládání se soukromoprávními právnickými osobami s takovou majetkovou účastí státu v porovnání s právnickými osobami, ve kterých takový majetkový podíl není. Připomeňme si , že stát (či obec, kraj) v soukromoprávních vztazích vystupuje jako kterákoliv jiná právnická osoba (srov. § 21 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), jen těžko můžeme nalézt právní odůvodnění odlišného přístupu k právnickým osobám, ve kterých stát vystupuje jako vlastník majetkového podílu.

Stát vstupuje  do soukromoprávních obchodních společností nepochybně mj. za účelem dosažení zisku – vylepšení veřejných financí. Taková obchodní společnost proto musí být konkurenceschopná a způsobilá efektivně naplňovat svůj obchodní potenciál. Má proto smysl znevýhodnit společnosti s majetkovým podílem státu nebo úsc  v jejích obchodních aktivitách, například zavedením povinnosti zveřejňovat do značné míry důvěrné informace nebo odložením účinnosti jimi uzavíraných smluv ? Domnívám se, že nikoliv.

Jak by reálně mohl fungovat např. státní pivovar Budvar, kdyby musel zveřejňovat veškeré smlouvy a jeho konkurenti nikoliv?[1]

Převažuje zde opravdu veřejný zájem na tom, aby výše zmíněné subjekty měly být touto generální publikační povinností de facto diskriminovány oproti konkurenci?

Vyvstává i další důležitá právně-filozofická otázka: proč má být preferována de facto laická kontrola veřejnosti -- "všechny smlouvy všem" -- oproti kontrole formalizovanější a zejména ze zákona prováděné odbornými subjekty? Otázka nabývá na významu zejména v kontextu toho, že všude jinde ve veřejné správě převažuje snaha o maximální odbornost. Proč kvůli této "laické kontrole", o jejíž efektivnosti je možno důvodně pochybovat, má český stát riskovat řadu výše citovaných problémů se značnými ekonomickými dopady? Kde se bere víra, že laická kontrola nalezne a pomůže relevantně vyřešit problémy, které profesionální kontrolní mechanismy nejsou schopné odhalit a následně řešit?

Proč má být preferována laická kontrola veřejnosti oproti kontrole formalizovanější a zejména prováděné odbornými subjekty? Proč raději důkladněji nevyužívat stávající profesionální odborné kontrolní orgány? 

Na závěr jedna obecnější kritičtější poznámka k zákonu jako celku. Nový občanský zákoník mj. posílil skupinu smluv, které stačí uzavírat od 1.1.2014 jen ústně – a ústní smlouvy se v registru smluv uveřejňovat nemusí. Vrata k obcházení zákona jsou otevřena…

Nelíbí se mi hypotéza, co starosta či radní, to zloděj. Mám obavu, že navrhovaný zákon zatíží zejména obce a kraje zbytečnou byrokracií a větší reálné úspory nepřinese.

Pokud chce zákonodárce, aby všechny státní a polostátní firmy zveřejňovaly všechny své smlouvy, nabízí se nápad,  proč ze zákona – v rámci principu rovnosti a legitimního očekávání – také  nenařídit, aby všechny firmy v ČR (tedy i soukromé a se zahraniční účastí) povinně publikovaly všechny smlouvy (pod sankcí neplatnosti při nezveřejnění).

Zamezilo by se tak např. daňovým únikům, které jsou v ČR údajně též v řádu miliard. A institut obchodního tajemství se konečně přesune do učebnic právních dějin.

A propos, proč vlastně povinně nepublikovat i předmanželské smlouvy?

JUDr. Petr Kolman, Ph.D., 
odborný asistent na PF MU v Brně
právník a publicista
 

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Samozřejmě se nabízí otázka proč musí stát vlastnit  pivovar, ale to je jiná věc.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz