6. 9. 2017
ID: 106295upozornění pro uživatele

Investiční zprostředkovatelé po novém

V souvislosti s implementací směrnice MiFID II, nařízení MiFIR a dalších evropských právních předpisů byl ve Sbírce zákonů dne 14. 7. 2017 vyhlášen zákon č. 204/2017 Sb., který přináší dlouho očekávanou novelizaci zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu („ZPKT“). Tuto novelizaci lze obecně považovat za zásadní. Změnám se pak nevyhnula ani úprava investičních zprostředkovatelů, přičemž některé z nich má za cíl stručně shrnout tento příspěvek.

AK Vinohradská_logo


Novelizovaná (prozatím neúčinná) úprava investičních zprostředkovatelů v ZPKT nově tedy vychází z úpravy výjimky podle článku 3 směrnice MiFID II, který stanoví nepovinné směrnicové výjimky pro členské státy. Česká republika obdobné diskrece využila již historicky v případě směrnice MiFID (I) a úpravu subjektu působícího v rámci výjimky zavedla. Investiční zprostředkovatelé dle stávajícího znění ZPKT mohou v souladu s evropskou úpravou poskytovat pouze omezené investiční služby přijímání a předávání pokynů a investiční poradenství a je jim zapovězeno přijímání peněžních prostředků nebo investičních nástrojů zákazníků. Zároveň své investiční služby dle stávající úpravy mohou poskytovat výhradně ve vztahu k vybraným investičním nástrojům uvedeným v ustanovení § 29 ZPKT, tedy k investičním cenným papírům a cenným papírům kolektivního investování.[1] Již úprava před nedávnou novelou pak omezuje okruh subjektů, kterým může investiční zprostředkovatel při poskytování investičních služeb předávat pokyny. Takto již dle nynější úpravy investiční zprostředkovatel může předávat pokyny pouze vybraným subjektům, činným na kapitálovém trhu – zejm. bance, obchodníkovi s CP nebo obhospodařovateli fondu kolektivního investování. V tomto výčtu naopak chybí např. emitent cenného papíru.

Ze shora uvedených stávajících omezení vyplývá, že role investičního zprostředkovatele na českém kapitálovém trhu by měla býti spíše omezená oproti roli obchodníků s cennými papíry, kteří mají možnost poskytovat investiční služby v daleko širším rozsahu dle ZPKT. Přesto, zejména z důvodu nižší regulatorní zátěže a nižším kvalifikačním požadavkům, se role investičního zprostředkovatele stala poměrně populární formou poskytování investičních služeb. Tuto skutečnost dokládá fakt, že do registru vedeného České národní banky („ČNB“) je zapsáno 7293[2] investičních zprostředkovatelů.

V současnosti nabývá na aktuálnosti otázka, nakolik tato populární forma podnikání na kapitálovém trhu vytrvá. S novelou ZPKT totiž pro investiční zprostředkovatele přichází další omezení jejich podnikatelské činnosti a zpřísnění regulace té jejich činnosti, kterou vykonávat nadále mohou. Tyto změny vycházejí ze zpřísnění režimu samotné směrnice MiFID II, ale nejen z něj, některé ze změn jsou motivovány rovněž snahou o zvýšení dohlížitelnosti investičních zprostředkovatelů a dalšími ryze netranspozičními cíli. Zásadní omezení byla samozřejmě vnímána spíše negativně ze strany zástupců trhu. Skutečnost, že vyjednávání o budoucím osudu investičních zprostředkovatelů a jejich úpravě nebylo jednoduché, dokládá rovněž důvodová zpráva k novele.[3]

Z jednotlivých změn, které do úpravy investičních zprostředkovatelů zasahují nejcitelněji lze jmenovat: nové povinnosti investičního zprostředkovatele k povinnému pojištění, zúžení rozsahu investičních nástrojů, ke kterým mohou poskytovat služby, zúžení možnosti předávat pokyny zahraničním subjektům, nová úprava řízení o žádosti (registrace byla nahrazena povolovacím řízením), zavedení dočasnosti povolení k činnosti a nutného obnovování; novým způsobem je pak v celém zákoně upravena odbornost a její prokazování. Ze zmíněných novinek úpravy investičních zprostředkovatelů se tento stručný příspěvek bude věnovat třem, a to omezení investičních nástrojů, ke kterým je investiční zprostředkovatel oprávněn poskytovat investiční služby, dočasností povolení investičního zprostředkovatele a změnou požadavků na odbornost.

Omezení rozsahu investičních nástrojů

Dle nové úpravy § 29 „Investiční zprostředkovatel je oprávněn poskytovat hlavní investiční služby uvedené v § 4 odst. 2 písm. a) nebo e) pouze ve vztahu k

  • cenným papírům kolektivního investování vydávaným fondy kolektivního investování nebo srovnatelnými zahraničními investičními fondy,
  • cenným papírům kolektivního investování vydávaným fondy kvalifikovaných investorů nebo srovnatelnými zahraničními investičními fondy,
  • dluhopisům vydaným Českou republikou,
  •  hypotečním zástavním listům nebo
  • dluhopisům, ke kterým byl vydán prospekt nebo srovnatelný dokument.“

Ze seznamu investičních nástrojů tak bez náhrady „zmizely“ např. atraktivní korporátní dluhopisy bez prospektu nebo akcie. Zákonodárce změnu odůvodňuje následovně: „jsou nově vymezeny investičních nástroje, kterých se uvedené služby mohou týkat, s ohledem na odbornost samotných investičních zprostředkovatelů a jejich zákazníků. Nové vymezení zahrnuje cenné papíry vydávané investičními fondy a některé dluhopisy (po možnosti nabízet akcie nebyla poptávka, naopak velká poptávka je po možnosti nabízet fondy kvalifikovaných investorů…)“ Zdá se tedy, že zákonodárce nevěří odbornosti investičních zprostředkovatelů dosti na to, aby zachoval původní rozsah investičních nástrojů, ke kterým mohou poskytovat své služby.

Do budoucna na trhu lze tedy očekávat příklon investičních zprostředkovatelů k cenným papírům kolektivního investování na úkor zejm. dluhopisů. V souvislosti s uvedenou změnou pak lze rovněž očekávat zvýšení zájmu o prospektové emise dluhopisů soukromých emitentů tak, aby bylo možné tyto nástroje distribuovat rovněž prostřednictvím stávajících kanálů přes investiční zprostředkovatele.

Poplatky za prodloužení povolení investičního zprostředkovatele

Dle nové úpravy bude povolení udělováno na dobu určitou do konce kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém nabylo právní moci rozhodnutí o udělení povolení, což je relativně krátká doba. Prodloužení povolení na dalších 12 měsíců pak investiční zprostředkovatel dosáhne zaplacením udržovacího správního poplatku ve výši 5.000,- Kč. Právě tato změna je netranspoziční novinkou, směřující k zvýšení dohlížitelnosti trhu. Samotná důvodová zpráva zavedení obnovovacích poplatků označuje za stěžejní součást úpravy a lze jej vnímat pozitivně zejména z hlediska ČNB, která dohled nad příslušnými subjekty vykonává.

Dle údaje na str. 195 důvodové zprávy by snad až 70 % osob registrovaných v registrech ČNB mělo být neaktivních. Taková situace, je-li tomu skutečně tak, zavedení účinných nástrojů k její nápravě skutečně odůvodňuje. V návaznosti na tento hypotetický údaj lze však usuzovat, že problém těchto neaktivních „mrtvých duší“ není tolik palčivý ve vztahu k registru investičních zprostředkovatelů, ale spíše ve vztahu k registru zprostředkovatelů pojištění, což je sektor, který na svou velkou novelizaci stále čeká.

Prokazování odbornosti á la spotřebitelský úvěr

S odborností souvisí i další zásadní změna novely ZPKT, a totiž požadavek, aby investiční zprostředkovatel zajistil, aby osoby, pomocí kterých vykonává činnost investičního zprostředkovatele, byly plně svéprávné, důvěryhodné a odborně způsobilé. Odborná způsobilost investičního zprostředkovatele není neznámou ani současné úpravě před novelou ZPKT. Dle stávající úpravy je však způsob ověřování odbornosti uznáván ČNB s tím, že takto může být uznána zkouška nebo jiný způsob ověřování odbornosti obvyklý na kapitálových trzích, tedy téměř jakýkoliv druh zkoušky či vzdělání.

Nově bude odbornost zprostředkovatele testována prostřednictvím odborné zkoušky organizované akreditovanou osobou po vzoru již účinné právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Akreditovaná osoba, což je role ZPKT dosud neznámá, bude subjektem, kterému ČNB udělí ve správním řízení akreditaci. Akreditované osoby budou pořádat zkoušky za použití souboru zkouškových otázek, který připraví ČNB ve spolupráci s Ministerstvem financí. O úspěšném vykonání odborné zkoušky bude akreditovaná osoba vydávat osvědčení (certifikát). Požadavky se v mnohém shodují se svým vzorem z oblasti regulace spotřebitelského úvěru s tím, že novela stanoví přechodnou lhůtu 24 měsíců pro získání odborné zkoušky (dochází rovněž k uznávání zkoušek dle § 14a odst. 2 a 3 stávajícího znění ZPKT). Na rozdíl např. od samostatného zprostředkovatele spotřebitelského úvěru však investiční zprostředkovatel nebude povinen zajistit, že příslušné osoby své odborné znalosti a dovednosti udržují (srov. § 23 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

Investiční zprostředkovatel tedy bude muset nejpozději do uplynutí přechodné doby 24 měsíců zajistit, aby veškeré osoby, pomocí kterých vykonává svou činnost úspěšně složili odbornou zkoušku. Textace zákona je poměrně obecná a lze jej vykládat tak, že takovou osobou bude např. i telefonistka call centra, která zprostředkovává první kontakt se zákazníkem nebo tipař, který spolupracuje s investičním zprostředkovatelem a předává mu kontaktní údaje na potenciální klienty. Ačkoliv tento rozsah bude předmětem budoucích diskusí, lze očekávat, že řádné proškolení a „odzkoušení“ osob takto činných pro investičního zprostředkovatele povede k významnému navýšení jeho administrativní a finanční zátěže.

Místo závěru lze snad pouze dodat, že poskytovatelům investičních služeb, kterým nebude vyhovovat změněná role investičního zprostředkovatele, která jistě může ztratit do budoucna na atraktivitě, nabízí zákon možnost projít povolovacím řízením na obchodníka s cennými papíry, případně zvolit roli vázaného zástupce.

Mgr. Jan Tábořík
Mgr. Jan Tábořík
,
advokát

AK Vinohradská

Vinohradská 89/90
130 00 Praha 3

Tel.:    +420 222 209 405
e-mail:    jt@akvinohradska.cz

___________________________________________
[1] Zejména tedy z portfolia investičních zprostředkovatelů byly – a nadále budou – vyloučeny deriváty (§ 3 odst. 1 písm. d) až k) ZPKT), které jsou obecně považovány za nástroje složitější, jakož i rizikovější.
[2] Pozn.: Data čerpána z registru České národní banky, dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[3] V té zákonodárce uvádí, že „V rámci RIA byla zvažována i varianta nevyužití této diskrece a tedy faktického zrušení právní úpravy investičních zprostředkovatelů s tím, že by se tito přeměnili na malé OCP (tj. OCP dle § 8a odst. 4 a 5) nebo na vázané zástupce (fyzické osoby by se nemohly stát OCP). Nicméně po dlouhých diskusích bylo dosaženo kompromisu, který spočívá v tom, že se právní úprava investičních zprostředkovatelů materiálně zachová (i s možností fyzických osob), zúží se však investiční nástroje, které mohou distribuovat.“


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz