10 otázek pro ... Jana Kohouta
JUDr. Jan Kohout: Jsem advokátem a společníkem advokátní kanceláře PRK Partners. Ve své praxi se věnuji zejména bankovnímu právu, korporačnímu právu, M&A a dalším oblastem práva s přeshraničním prvkem. V poslední době se má praxe týká i oblastí ICT práva a compliance. V orgánech ČAK jsem činný již třetí volební období. Nejprve jsem byl po dvě období členem kontrolní rady a nyní působím v odvolací kárné komisi. Před studiem práv jsem absolvoval konzervatoř v Praze v oboru hry na housle.
1. Jaký největší mýtus o právnické profesi byste rád vyvrátil?
Nevím, zda to lze považovat za mýtus největší, ale poměrně často se setkávám s názorem, že právnická profese není kreativní. Myslím si, že pokud tomu tak u některých právnických profesí může být, tak pro advokacii tento názor rozhodně neplatí. Tím, jak každý případ bývá odlišný, determinovaný instrukcí klienta, společenským pohledem i regulací v době jeho posuzování a řešení, je téměř každý případ svým způsobem jedinečný a vyžaduje od advokáta téměř vždy jistou dávku kreativity.
2. Kdybyste mohl změnit jednu věc v českém právním systému, co by to bylo?
Byť například stávající občanský zákoník ve svých úvodních ustanoveních významně posunul výklad soukromoprávních norem směrem k materiálnímu pojetí práva, stále se při interpretaci soukromoprávních vztahů, a to zejména nižšími soudy, setkáváme s převažujícím právním formalismem. Věřím ale, že zejména další generace soudců toto historické zatížení sahající až do doby Rakousko – Uherska překonají.
3. Jaká vlastnost je podle vás pro úspěšného právníka nejdůležitější?
Myslím, že u každé právnické profese to může být trochu odlišné. U advokacie si myslím, že to je kombinace věcného a srozumitelného projevu a pečlivosti, která není na úkor rozumné rychlosti.
4. Jaká nejzajímavější nebo nejtěžší právní kauza, na které jste pracoval, vám utkvěla v paměti?
Mám to štěstí, že celá řada případů, na kterých se v naší kanceláři PRK Partners podílím, je svým způsobem zajímavá a často obsahuje i určitou profesní výzvu. Baví mě, že naše případy často řeší právní vztahy s přeshraničním prvkem, který vnáší do naší práce jak možnost uplatnění cizích jazyků, tak i vhled do uvažování klientů a profesních kolegů z jiných zemí.
5. Proč jste se rozhodl stát právníkem?
Na to mám poměrně jednoduchou odpověď. Protože jsem původně z hudební rodiny, studoval jsem během svého středoškolského studia jako hlavní obor hru na housle. Již během tohoto studia na Pražské konzervatoři bylo zřejmé, že ze mě další Václav Hudeček nebude, a protože na konzervatoři v Praze se nevyučuje například matematika, byl obor právo začátkem devadesátých let tím nejzajímavějším, čemu jsem se mohl na vysoké škole věnovat. Navíc, protože je právo hodně o komunikaci, viděl jsem v tom i příležitost rozvíjet znalosti dalších jazyků.
6. Který zákon považujete za nejzdařilejší?
Pochopitelně stávající občanský zákoník, a to i proto, že u nás v PRK máme k jeho autorům velmi blízko
.
7. Knížka, kterou jste četl naposled?
Na tuto otázku jsem odpovídal i při našem předchozím rozhovoru někdy v roce 2019, ale s potěšením si ji zopakuji. Rád čtu, a kromě relaxační beletrie typu sci-fi či fantasy se zajímám o historii a o aktuální dění. Proto v současné době čtu na střídačku dvě knihy na podobné téma. Od Henry Kissingera Obnovení světového řádu a od Keira Gilese Kdo ubrání Evropu.
8. Ideální dovolená?
Naše dovolené již tradičně vybírá moje manželka. Byť je sama skvělou advokátkou v poměrně psychicky náročném oboru rodinného práva, myslím, že by ji nejvíce bavilo být cestovní designérkou v nějaké výjimečné cestovní agentuře. Odpověď, že každá naše dovolená je prostě ideální, tak nemůže nikoho překvapit. Mě to pak při pracovních cestách dělá dost diskomfort, protože z dovolených jsem navyklý se o nic nestarat a pak se mi při pracovních cestách stává, že občas bloudím…
9. Čím byste chtěl být, kdybyste nebyl právníkem?
Ideálně tím houslistou, ale to je profese oproti právu ještě daleko časově i fyzicky náročnější. Věnovat se jí s potěšením mohou jen lidé s mimořádným talentem, vytrvalostí a pílí. Takovým byl například můj dědeček, violoncellista Antonín Kohout.
10. Jaký nejkurióznější případ jste kdy řešil?
Do této kategorie by mohl spadat případ jednoho ve své době, tedy před více než 20 lety, inovativního financování, které bylo kombinací zpětného leasingu nemovitosti a syndikovaného úvěru. Moment kuriozity nastal v okamžiku, kdy zhruba měsíc potom, co se dlužník s bankou dohodl na několikaleté fixaci úrokové sazby, rozhodl se místo pokračování v úvěrovém vztahu se stávající skupinou bank na refinancování úvěru. Následná jednání mezi bankami a dlužníkem pak provázela pachuť fixace úrokové sazby, která dlužníkovi způsobila při splácení stávajícího úvěru poměrně vysoké mimořádné náklady.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
