Jak jsem koupil Octavii aneb nechci slevu zadarmo

Kapitoly článku

1. Výběr vozu, před koupí, samotná koupě a první rozčarování
2. Poznatky z koupě, druhé a třetí rozčarování, rezignace


Občas je potřeba vyřešit otázku, jak celou rodinu i s bagáží transportovat na určené místo. S přibývajícím časem jsem tudíž pomalu začal uvažovat o výměně Škody Felicie za vozidlo větší a pod vlivem reportáží TV NOVA i bezpečnější. Už dlouho jsem pokukoval po Octáviích, jakožto žhavém kandidátovi na pozici nového rodinného vozítka. Byl únor 2003.

Jak jsem vybíral
Vzhledem k mým finančním možnostem (zhruba 100 000 v hotovosti + Škoda Felicie 1.3 r.v. 1996) jsem plánoval nákup nějaké ojeté octavie v hodnotě tak kolem 250 000. Jak jsem tak ale obcházel bazary, stále jsem nemohl najít to pravé. Buď se jednalo o vozidla v hrozném stavu, nebo cenově trochu výše nad mými finančními možnostmi (víceméně ze zvědavosti jsem si v jednom bazaru nechal spočítat leasing na ojeté vozidlo a viděl jsem že tudy cesta nevede). A jak jsem tak brouzdal po internetu narazil jsem na nabídku nových octávií vyrobených v roce 2002 s velmi zajímavou cenou a stejně zajímavým leasingem.

Konkrétně se jednalo se o vůz Škoda Octavia 1.6i ve výbavě Ambiente se slevou 60 000, takže konečná cena byla 399 900,-. Vzhledem k výhodnému leasingu jsem se touto variantou začal vážně zabývat. Neviděl jsem v této nabídce samozřejmě pouze uvedené výhody, ale i zásadní nevýhody jako nemožnost větších změn výbavy a prodejce ve vzdálenosti cca 150km, která ovšem byla zmírněna ubezpečením příjemné operátorky na infolince Škody-Auto, že případné reklamace lze řešit v kterémkoliv autorizovaném servisu.

Než jsem nakoupil
Při telefonickém rozhovoru s prodejcem, u kterého se autíčko nacházelo, jsem se dozvěděl, že je stále k dispozici a mohu se na něj kdykoliv přijet podívat. Vzhledem k tomu, že jsem své stávající vozidlo hodlal použít na protiúčet, jsem s cestou souhlasil. Naskládal jsem tedy celou rodinu včetně psa (kdo by nechtěl být u výběru prvního nového auta v rodině) do felicie a vyrazil k prodejci. Octávii jsme si pěkně prohlédli, dohodli se na možném doplnění výbavy (alarm + zámek zpátečky), autíčko si předběžně zarezervovali a nechali si čas na rozmyšlenou.



Přestože všechny okolnosti byly spíše pozitivní, stále jsem mírně váhal, zda auto koupit nebo ne, ale děti a žena rozhodly, že jiné auto nechtějí, že tedy není co řešit a já do toho vlastně ani tak nemám co mluvit. Osobně mě sice zklamala částka nabídnutá protiúčtem za felicii, která byla asi o 10% nižší než na výkupu v bazaru (ten velký bazar jak na něj všichni slavní pějí chválu a všichni ostatní nadávají), kde jsem auto nakonec ponechal. Na protiúčet a tedy i na reklamní slogan Škody-Auto „Vyměň starou za novou“ jsem raději rychle zapomněl.

Jak jsem nakupoval
O týden později jsem se ženou vyrazil pro připravené a naleštěné autíčko k prodejci. Při přebírání auta jsem si všimnul mírných oděrek na rozích kapoty, které ale byly technikem promptně zatřeny lakovou tužkou a já jsem si to vysvětlil jako důsledek častého otevírání motoru při pravidelných kontrolách stavu vozidla, které u prodejce stálo více jak půl roku. Všechno ostatní bylo v pořádku, takže jsme mohli vyrazit se svítící kontrolkou stavu pohonných hmot k první benzinové stanici a posléze vyrazit na svých prvních 150 km v novém vozítku domů.

První rozčarování
Zhruba po 3 dnech se mi podařilo obstarat SPZ. Při montování přední značky jsem si všimnul, že žlutá barva, která prosvítala v rozích kapoty, prosvítá také u spoje kapoty s přední maskou. Vyrazil jsem tedy do místního autorizovaného servisu, aby se na to podívali (a doplnili chybějící těsnění u kliky PP dveří). Přijímací technik mi sdělil, že továrnu auto takhle rozhodně neopustilo a že k poškození muselo dojít později. Nezdálo se mi to, a tak jsem kontaktoval prodejce.

Bylo mi sděleno, že u mého auta byla v minulosti poškozena přední kapota (rýha v laku) a že celá kapota byla znovu nalakována. Chvíli se o mě pokoušely mdloby (zřejmě jenom uvedená vzdálenost zabránila fyzické inzultaci zaměstnanců prodejce), když jsem se probral, zavolal jsem okamžitě do Škody-Auto. Kompetentní osoba se mnou velmi ochotně pohovořila, dozvěděl jsem se však, že oni jako výrobce za dealera vlastně vůbec neručí a občanskoprávní vztah je jen mezi mnou a prodejcem, který mi vůz prodal.

V mém případě hrála ještě významnou roli skutečnost, že vozidlo bylo pořízeno na leasing a případné odstoupení od kupní smlouvy by bylo zřejmě dosti komplikované. Po mém dotazu, co vlastně znamená pojem „autorizovaný dealer“ (naivně jsem se dosud domníval že „autorizovanost“ spočívá i v povinnost dodržování určitých zásad a určité kultury při prodeji nových vozů), byl tón méně přátelský, nic nového jsem se vlastně nedozvěděl.

Po pár dnech jsem se smířil s tím že jsem vlastně až tak úplně nové auto nekoupil (ale zase jsem dostal velkou slevu a to se vyplatí) Chtěl jsem nechat v místním autorizovaném servisu oděrky odstranit v rámci záruky, ale nastal první problém. Vzhledem k tomu, že se u kapoty nejednalo o stav, se kterým by auto opustilo bránu továrny, mám smůlu a záruku musím uplatnit u toho, kdo tento stav zavinil. Po mnoha e-mailech a telefonátech na všechny strany se mi podařilo dohodnout další přelakování celé kapoty u místního dealera s tím, že veškeré náklady uhradí prodejce.

více informací najdete na www.autorevue.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz