Když prvňáčkovi dochází dech

Jak školu co nejlépe zvládat jsem se ptala PhDr. Václavy Masákové z Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 2.

Co by mne mělo jako rodiče upoutat v chování dítěte?

Jako rodič své dítě znáte nejlépe, takže jistě jako první poznáte, zda je vaše dítě zvýšeně unavené, jestli někdy neočekávaně přijde ze školy a usne, jestli se mu chce do školních úkolů, nebo odmítá, pokládá hlavu a je vidět, že má ručku unavenou, prostě jestli dítě stačí zvládat požadavky školy i na úrovni domácí přípravy.

Na druhé straně si rodič musí položit otázku, zda na dítě nenaložil příliš mnoho. Je rozdíl, jestli dítě chodí do mateřské školy a je tam do pěti hodin, přitom má ale svou relaxační chvilku v poledne a večer už po dítěti doma žádnou intelektuální činnost nechcete.

Když máte prvňáčka, který je do pěti hodin v družině, pak si s ním sednete a píšete úkoly a přitom sama máte ještě další povinnosti, může vznikat problém. Dítě na školu zralé je, ale není zralé na celý tento nápor. Proto bychom, když jdeme s dítětem k zápisu a cítíme, že dítě je křehčí, měli přemýšlet, jak bude adaptace probíhat.

Pokud ho musíme nechávat v družině, tak maximálně do 15 hodin, a pak mu umožnit udělat si úkoly a nechat ho hrát si či jít ven. Měli bychom vědět, jak bude vypadat režim dne a připravit si počáteční adaptační fázi, i za cenu toho, že si nebudeme brát dovolenou během prázdnin nebo budeme čerpat jen část a po dnech si dovolenou vybereme během září, října a budeme se střídat s partnerem, aby se dítě mohlo zadaptovat. Tam je šance, že dítě školu přijme.

V případě, že problém trvá, bych se paní učitelky zeptala, jestli naše dítě prosperuje ve vztahu k jiným dětem, jestli není neklidné, unavené a eventuálně bych navštívila příslušnou pedagogicko-psychologickou poradnu. Čím dříve se příčina potvrdí, tím dříve je šance na nápravu.

Kdy bude učitel s jistotou vědět, že je problém právě s naším dítětem?

Lze jednoduše říci, kdy je „problém“ na straně žáka a kdy na straně učitele?

Je možné říci, že některé typy učitelů jsou méně empatičtí a nejsou ochotní připustit, že dítě má nějakou poruchu. Bývají to často úzkostné paní učitelky, které sice tuší, o jaký problém se jedná, ale zase se bojí, že dítě nezvládá to, co ostatní (byť je to dítě, které má jakousi vadu a má tedy i právo na zvýšenou toleranci). Nejsou schopny přijmout, zvnitřnit a postavit se za to, že tohle dítě tolerují.

Určitě jsou také typy rodičů, které kladou velké nároky na školu a na dítě, protože vědí, že výkon vede v současné společnosti k úspěchu. Zapomínají ale na to, že k výkonu je potřeba nějaké osobnostní nastavení a zralost. Čím víc chci výkon po nezralém jedinci, tím je výkon nižší a nedávám mu šanci dozrát.

Nakolik je určující, jaký rodiče vyberou vzdělávací program školy pro své dítě?

Samozřejmě to roli hraje, ale opravdu primární je vztah. Vztah s paní učitelkou – a jestli paní učitelka učí podle osnov obecné nebo národní školy, není nejdůležitější. Šikovná učitelka bude všechny alternativní prvky používat v jakýchkoli typech osnov. Nešikovný, nejistý, netvořivý pedagog si prostě nebude vědět rady a bude přísný. Osoba učitele je v první třídě nezastupitelná. Pedagoga bych viděla jako laskavou autoritu, která se s dětmi dokáže smát.

Zdroj: Rodina