Koordinační výbor – daňové aspekty derivátů a oceňovacích rozdílů
V průběhu měsíce února byla na Koordinačním výboru Komory daňových poradců a Ministerstva financí znovu projednávána problematika derivátů a oceňovacích rozdílů. Jednání o této problematice bylo tímto uzavřeno.
V průběhu jednání Ministerstvo financí mimo jiné potvrdilo,
že v případě derivátů prokazatelně sjednaných za účelem zajištění dle § 24 odst. 2 písm. zg) zákona o daních z příjmů nevyplývá z platné legislativy povinnost u těchto derivátů vést zajišťovací účetnictví podle zákona o účetnictví. U těchto derivátů tak může poplatník skutečnost, že byly sjednány
za účelem zajištění, prokázat i jiným způsobem (například formální dokumentací, která byla připravena na počátku zajišťovacího vztahu a která by popisovala aspekty zajišťovacího vztahu).
K problematice oceňovacích rozdílů byl přijat závěr,
že oceňovacím rozdílem pro účely zákona o daních z příjmů
se rozumí nejen oceňovací rozdíl vzniklý při operacích
s podnikem jako položka aktiv či pasiv, ale také oceňovací rozdíl účtovaný na straně nákladů či výnosů při přecenění jednotlivých položek majetku a závazků. Všechny oceňovací rozdíly
z přecenění vybraných cenných papírů tak budou vyloučeny
ze základu daně, pokud zákon o daních z příjmů výslovně nestanoví jinak.
Do základu daně by do konce roku 2004 byly zahrnovány oceňovací rozdíly z přecenění veřejně obchodovatelných cenných papírů, dluhopisů či podílových listů na reálnou hodnotu v souladu s ustanovením § 23 odst. 4 písm. i) zákona
o daních z příjmů. Do základu daně by však nebyly zahrnovány například oceňovací rozdíly z přecenění derivátů na reálnou hodnotu či z přecenění veřejně neobchodovatelných cenných papírů, a to jak na straně výnosů, tak na straně nákladů.
Ve zdaňovacím období 2005 jsou ze základu daně vylučovány veškeré oceňovací rozdíly.
Daňový režim oceňovacích rozdílů u derivátů nesjednaných
za účelem zajištění může být dále ovlivněn aplikací § 24 odst.
2 písm. zg) zákona o daních z příjmů. Ustanovení § 24 odst.
2 písm. zg) zákona o daních z příjmů však stanoví pouze podmínky pro výši daňově uznatelných nákladů (výdajů) spojených s deriváty určenými k obchodování a umožňuje výdaje do výše příjmů z těchto derivátů posoudit jako daňově uznatelné. Toto ustanovení nemá přímou vazbu na ostatní ustanovení zákona o daních z příjmů, a poplatník má tedy nadále možnost snížit výsledek hospodaření o oceňovací rozdíly účtované
do výnosů podle § 23 odst. 3 písm. c) bod 4 zákona o daních
z příjmů.
Pro stanovení základu daně je rozhodující správné účetní zachycení všech výše uvedených položek.
Závěry tohoto Koordinačního výboru mohou mít velmi významné dopady do stanovení základu daně za již uzavřené zdaňovací období roku 2004. Zejména u společností, které v roce 2004 měly ve svém majetku deriváty, lze očekávat, že stanovení základu daně se může i značně odchylovat od očekávaných hodnot. U těchto společností je proto nutno výpočtu základu daně a posouzení správného charakteru těchto derivátů věnovat zvýšenou pozornost.
Autoři příspěvku:
Marika Konečná, mkonecna@kpmg.cz, Tel.: 222 123 434
Lubomír Moučka, lmoucka@kpmg.cz, Tel.: 222 123 514
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz