Úprava podle zák. práce                          

Zák. práce v § 318 uvádí, že základní pracovněprávní vztah (pracovní poměr nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr) nemůže být mezi manžely nebo partnery (osobami stejného pohlaví). Tím se však nebrání účasti manžela jako spolupracující osoby třeba v podnikání druhého manžela. Přitom je ovšem možné, aby byl přijat do pracovního poměru v obchodní korporaci (např. společnost s ručením omezeným), do které ho přijímá druhý manžel působící v této obchodní společnosti jako statutární orgán (např. jednatel).

Tato právní úprava v ZP je přísnější proti stavu před 1. lednem 2007, kdy tento kodex č. 262/2006 Sb. nabyl účinnosti. Podle dřívějšího ZP manželé mohli setrvat v pracovněprávním vztahu při výkonu práce, pokud k jeho vzniku došlo před uzavřením manželství. Tyto vztahy existující mezi budoucími manžely, zanikly ze zákona dnem vzniku manželství.

V současné době je úprava jiná. Sice neexistuje žádný obecně platný právní předpis, který by vylučoval, aby u téhož zaměstnavatele pracovaly osoby blízké nebo příbuzné, včetně manželů, ale je otázka, co je vhodné. Mnohdy je dokonce žádoucí a z provozních důvodů i vhodné, aby nejen u jednoho zaměstnavatele, ale i dokonce ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti, pracovali zejména manželé nebo příbuzní prvního a druhého stupně. Jde např. o zemědělství, obchod a služby, rekreační provoz apod.

Zákaz zaměstnávání

Je však možné, aby předpisy, které vydávají zaměstnavatelé, stanovily zákaz pracovních vztahů mezi manžely nebo jinými příbuznými. Především se jedná o pracovní nebo organizační řády. V nich může zaměstnavatel podobný zákaz stanovit. Ovšem s podmínkou, že budou podrobně konkretizovány příbuzenské stupně, kterých se zákaz bude týkat. Nestačí, když by předpis odkazoval na § 771 a násl.  občanského zákoníku (dále OZ) (příbuzenství a pojem švagrovství), ale je nutné uvést, že např. pro účely kontroly jsou na pracovišti vyloučeny vztahy podřízenosti a nadřízenosti mezi manžely, druhem a družkou, rodiči a dětmi apod. Tyto vztahy jsou nevhodné i pro pracovněprávními vztahy mezi zaměstnanci a kontrolními orgány. U jednoho zaměstnavatele by neměl pracovat v kontrolní funkci zaměstnanec, který je v příbuzenských vztazích s jiným zaměstnancem, i když si vzájemně nepodléhají (např. členství v dozorčích radách apod.) Většina zaměstnavatelů, zejména podnikatelského charakteru, nemusí však pracovní řády vydávat. Proto je možné, aby si zaměstnavatel tyto otázky upravil vnitřní směrnicí, pracovním příkazem nebo pokynem, který vydává statutární orgán nebo zmocněný zaměstnanec (např. personální či zaměstnanecký útvar).

Manžel jako spolupracující osoba

Manžel tedy nemůže sjednat se svým manželem pracovněprávní vztah. Manžel však může „působit“ jako spolupracující osoba a má všechny nároky v oblasti důchodového i nemocenského zabezpečení zachovány. Samozřejmě za předpokladu, že manžel, s nímž je druhý manžel ve vztahu spolupracující osoby, za něj řádně odvádí pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Pro spolupracujícího manžela z tohoto vztahu nevznikají pracovněprávní nároky, jako je např. dovolená, pracovní volno apod.

V praxi jsou časté problémy s uzavřením pracovního poměru mezi manžely, pokud je jeden z nich statutárním orgánem v obchodní korporaci. V těchto případech nejde o přijetí do pracovního poměru k manželovi, ale k obchodní korporaci a je možné ho platně sjednat. Např. statutárním zástupcem ve společnosti s ručením omezeným je jednatel a přijímá-li svého manžela do pracovního poměru, je to možné, neboť jde o sjednání pracovního poměru s obchodní společností, nikoliv s jednotlivcem.

Zákon o státní službě

č. 234/2014 Sb. stanoví v § 43, že státní zaměstnanci, kteří jsou sobě navzájem osobami blízkými, nesmějí být zařazeni ve službě tak, aby jeden byl přímo podřízen druhému nebo podléhal jeho finanční nebo účetní kontrole. Osobami blízkými se rozumí příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo registrovaný partner. Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále NOZ) jsou osobami blízkými i soby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

Existenci příbuzenského vztahu je žadatel o přijetí do služebního poměru povinen oznámit služebnímu orgánu.

 Může se však stát, že příbuzenské vztahy nastanou až po vzniku služebního poměru (např. uzavření manželství). Potom musí služební orgán zajistit, aby státniho zaměstnance řídil jiný představený nebo vůči němu vykonával působnost jiný státní zaměstnanec. Služební orgán by měl postupovat tak, že změní podřízenost státního zaměstnance.

Zastupování manželů

Do pracovněprávních vztahů v rodině a mezi manžely na pracovišti nepřímo zasahuje také OZ.

OZ v § 696 řeší otázky zastupování manželů. Manžel má právo zastupovat svého manžela v jeho běžných záležitostech. Toto právo jednoho z manželů se však neuplatní, sdělí-li předem manžel, který má být zastoupen, tomu, s nímž jeho manžel má právně jednat nebo má v úmyslu právně jednat, že se zastoupením nesouhlasí. Zástupčí právo druhého manžela může na návrh manžela zrušit soud.

Ve světle této nové úpravy jsou změny v právních vztazích mezi manžely při podnikání a uzavírání pracovněprávního vztahu.

Podnikání jednoho z manželů přináší výhody i rizika. Jestliže bude podnikatel prosperovat, bude z toho mít užitek i manžel. Naproti tomu důsledky špatného podnikání nebo dokonce likvidace či bankrotu, mohou postihnout i druhého manžela.

Smlouva mezi manžely

Manželé si mohou vzájemné majetkové vztahy upravit smlouvou odchylně od zákona v tzv. smluveném režimu (§ 716 OZ). Tento režim může spočívat v odděleném jmění, v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství nebo v rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění. Smlouvy o rozsahu společného jmění se mohou sjednat i před uzavřením manželství, a tím se může předejít komplikacím v budoucí podnikatelské činnosti obou manželů. Nemohou však být sjednány zpětně.

Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých nebo vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky nebo i nemovitost. Náleží-li nemovitost do společného jmění nebo do výlučného vlastnictví jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí.

Obdobně mohou upravit své budoucí majetkové vztahy muž a žena (snoubenci), kteří chtějí uzavřít manželství. Mohou si tedy dohodnout, co z majetku, který byl dosud ve výlučném vlastnictví jednoho z nich, bude tvořit společné jmění a naopak, co z něho bude vyňato.

Nejde však jen o rozsah společného jmění. Manželé nebo snoubenci si mohou smlouvou (např. notářským zápisem) odchylně upravit i správu společného jmění, např. kdo z nich a jakým způsobem bude užívat vůz, rekreační chatu apod.

Právo k užívání a povinnost k udržování

Společný majetek musí oba manželé udržovat společně, ale také mají právo společně jej užívat. Obvyklou správu (údržbu) může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech, které jsou nad rámec obvyklé správy, se vyžaduje souhlas obou manželů a právní úkon učiněný jedním z nich by byl neplatný.

Např. koupě vozu nebo zahraničního zájezdu vyšší ceny je úkonem nad obvyklou správu majetku a pokud by druhý manžel namítal neplatnost tohoto právního jednání, neboť ho druhý manžel učinil bez jeho souhlasu, musel by ho soud (např. kupní smlouvu) prohlásit za neplatné. Naopak k běžným záležitostem, které se týkají společných věcí, např. přijetí dopisu, vyřízení objednávky na dodávku zboží menší hodnoty, placení inkasa apod., nemusí mít manžel souhlas druhého manžela a právní úkon by byl platný.

Dojde-li mezi manžely k neshodě o právech a povinnostech vyplývajících ze společného jmění, rozhodne na návrh některého z nich soud. Neshody se mohou týkat způsobu a rozsahu užívání věcí, nákladů, které mají být na věc vynaloženy, hospodaření s věcmi apod. Za neshodu, o které může rozhodnout soud, je třeba považovat i případ, kdy jeden z manželů vylučuje druhého manžela z užívání společné věci.

Vyloučení ze zastupování

Podle OZ může manžel ze zastupování v běžných záležitostech druhého manžela vyloučit za podmínek uvedených v § 694 NOZ. To se však netýká záležitostí, které nejsou běžné. Mezi ně patří i podnikání jednoho z manželů. Např. přijetí občana do pracovněprávního vztahu k jednomu z manželů, není manžel jako zaměstnavatel povinen dohodnout se (vyžádat si souhlas) druhým manželem. Nejde o běžnou záležitost.

Manželé si však mohou podle § 716 NOZ ujednat tzv. smluvený majetkový režim. Spočívá v odděleném jmění i rozšíření nebo zúžení jeho rozsahu. Smlouva může obsahovat jakékoli ujednání o rozsahu, obsahu, doby vzniku společného jmění, jednotlivých věcí i jejich souborů. Smlouvou lze změnit zařazení již existujících součástí jmění.

Souhlas k podnikání

Má-li být součást společného jmění manželů použita k podnikání jednoho z manželů a přesahuje-li majetková hodnota toho, co má být použito, míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, vyžaduje se při prvním takovém použití souhlas druhého manžela. Nevyžádal –li si manžel souhlas druhého manžela, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového jednání (§ 715 OZ).

Souhlas manžela může nahradit rozhodnutí soudu. Jedná se tedy zejména o záležitosti v podnikání, které nelze považovat za běžné. Je to např. tehdy, odmítá –li manžel dát souhlas k použití věci ze společného jmění k podnikání bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti.

Údaje o příjmech manžela

Zajímavé je ustanovení § 688 OZ. Manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech. Jde o významnou konkretizaci osobních práv, včetně údajů z pracovněprávní oblasti. V případě, že by manžel tyto „povinnosti nesplnil, je možné se tohoto práva domáhat u soudu. To je však až nejkrajnější řešení a v řádném manželství zřejmě nebude využíváno.

V průzkumu, který provedla ING Bank „Svět spoření“ se k „ulívání“ peněz bokem, přiznala třetina z dotázaných žijících v manželském či partnerském vztahu. Mnohdy přitom nejde o malé částky. Každý desátý muž či žena má tajné úspory vyšší než tři měsíční příjmy a pětina si dokáže „ulít“ částky ve výši tří platů. Nejvíce tajných střádalů je mezi mladými lidmi do třiceti let a ve věkové skupině nad padesát let.

Vzhledem k tomu, že plat a mzda jsou formou odměny z pracovní činnosti, zasahují tyto otázky i do pracovněprávních vztahů. V řádném manželství asi není problém, aby si manželé navzájem sdělovali údaje o svých příjmech. Jinak je tomu v případech, kdy jde o manželství formální. Je proto správné, že NOZ má ustanovení, které umožňuje manželům se domáhat zjištění údajů o svých příjmech.

Manželé a zaměstnání

OZ zasahuje do pracovněprávní oblasti i v § 689.  Manžel je povinen při volbě svých pracovních, studijních a podobných činností brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte. Příkladů z personální oblasti může být několik. Manžel má např. v úmyslu:

• uzavřít pracovněprávní vztah, kde by pracoval ve směnném provozu. Tím by byl ohrožen zájem nezletilých dětí,
• sjednat se zaměstnavatelem dohodu o zvýšení kvalifikace, s čímž manželka nesouhlasí,
• zahájit podnikatelskou činnost, která by se dotkla ve svých důsledcích i druhého manžela.

Důvodová zpráva k OZ uvádí, že osobní povinnosti a práva manželů nejsou přímo vynutitelné. Případné neplnění povinností, které odpovídají výslovně uvedeným právům může mít zejména faktické důsledky. Ty pak mohou nalézt i své právní odrazy, např. mohou jako skutečnost, která má zásadní vliv na existenci rozvodového důvodu představovat zdůvodnění návrhu na zrušení manželství rozvodem.

To je však až nejkrajnější řešení. V praktickém manželském a rodinném životě nebude zřejmě přicházet v úvahu, aby druhý manžel splnění uvedených zákonných povinností vymáhal soudně. V tomto případě by se nejednalo o harmonické manželství. V personální činnosti se však setkáme se situacemi, kdy např. při    rozhodnutí manžela pro studium při zaměstnání (např. zvyšování kvalifikace) by měl brát zřetel na zájmy dětí, pokud touto činnosti by byla ztížena výchova malého dítěte. Podobně by měl brát v úvahu zájmy nezletilých dětí nebo rodiny manžel, který bude pracovat ve směnách.

Důležitou úlohu zde mohou sehrát i zaměstnavatelé. NOZ jim v tomto směru nestanoví žádnou povinnost, ale znakem korektního jednání bude např. sdělení zaměstnavatele zaměstnanci, že při rozvrhu pracovní doby by se měl „poradit“ s manželem, stejně jako při úvaze o možnosti zvyšování nebo prohlubování kvalifikaci. To se týká pracovněprávních vztahů manželů, kteří pečují o děti.

Rodinný závod

OZ v § 700 uvádí pojem – rodinný závod. Právní úprava tak řeší situace, kdy v závodě budou společně pracovat manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně. Dále se jedná o osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně. Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněném na provozu rodinného závodu.

Členové rodiny zúčastnění na provozu rodinného závodu se podílejí na zisku z něho i na nabytých věcech z tohoto zisku, jakož i na přírůstcích závodu v míře odpovídající množství a druhu své práce. Rozhodnutí o použití zisku z rodinného závodu nebo jeho přírůstků a dalších podstatných náležitostí se přijímají většinou hlasů členů rodiny.

Vztahy v rodinném závodě mohou být upraveny např. společenskou smlouvou o založení obchodní společnosti nebo družstva, smlouvou o tiché společnosti nebo smlouvou a ustanoveními jiného zákona o pracovním poměru. V tomto případě se jedná zejména o zákoník práce a o dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Úprava vyplňuje prostor, kdy členové rodiny pro rodinný závod fakticky pracují, aniž se jejich práva a povinnosti spravují zvláště uzavřenou smlouvou. Praktičnost této úpravy vyplývá zejména z toho, že nejsou-li práva a povinnosti zúčastněných osob řešena podle právní situace do 1.ledna 2014 smluvně nebo konkrétní úpravou, řídí se ustanoveními o bezdůvodném obohacení. Nová úprava tedy znamená značné zjednodušení v případě např. při posuzování dlouhodobých faktických poměrů tohoto druhu, otázky skutkového dokazování a promlčení. Tato situace, která je novými ustanoveními OZ odstraněna, by měla přispět k dostatečné právní ochraně dotčených osob. 

Kdy manžel dědí živnost?

Do pracovněprávních vztahů při podnikání manželů významně zasahují i dědické otázky (§ 13 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon).

Zemře-li podnikatel, mohou v činnosti pokračovat po dobu do skončení řízení o projednání dědictví: správce dědictví, dědicové ze zákona nejsou-li dědicové ze závěti. Žil-li podnikatel v manželství, společně s nimi i pozůstalý manžel nebo partner, i když není dědicem. Podmínkou však je, že je spoluvlastníkem majetku používaného k provozování živnosti. Někdy může manžel v živnosti pokračovat sám, i když není dědicem. Musí být ovšem spoluvlastníkem majetku používaného k provozování živnosti a v živnosti nepokračují dědicové ze závěti.
Jestliže dědicové ze zákona, dědici ze závěti nebo pozůstalý manžel nebo partner (i když není dědicem), je-li spoluvlastníkem majetku používaného k provozování živnosti, hodlají pokračovat v provozování živnosti, jsou povinni oznámit tuto skutečnost živnostenskému úřadu do tří měsíců ode dne úmrtí podnikatele. Jestliže tyto osoby nesplňují podmínky, které živnostenský zákon vyžaduje k podnikání, musejí si ustanovit odpovědného zástupce. Jinak by nemohly pokračovat v provozování živnosti.

Přechod nároků

Smrtí zaměstnavatele – fyzické osoby – živnostníka, zaniká u jeho zaměstnanců pracovněprávní vztah (§ 342 odstavec 1 zák. práce). Výjimkou jsou případy, uvedené v § 13 odstavec 1 živnostenského zákona, jak jsme o nich pojednali výše (dědicové ze zákona nebo ze závěti nebo pozůstalý manžel). Na tyto osoby mohou přecházet práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu (§ 338 odst. 2 zák. práce). Nejde však o povinnost k přechodu těchto nároků, neboť uvedené osoby nemusejí živnost přejímat.

Může nastat situace, že ani jedna z těchto osob není způsobilá být zaměstnavatelem (např. osoba nemá způsobilost k právním úkonům). Přitom pokračovat v živnosti může i jiná fyzická či právnická osoba než správce dědictví, dědicové ze zákona nebo ze závěti, pozůstalý manžel nebo partner. Podmínkou je, že tato osoba je skutečně schopna pokračovat v plnění úkolů nebo činností, které jsou předmětem živnosti zemřelého zaměstnavatele. Zaměstnával-li zemřelý manžel v pracovním poměru např. několik zaměstnanců, přebírá veškerá práva vyplývající z pracovněprávních vztahů (např. mzdové nároky, přidělování práce, dovolená apod.) tato osoba, mnohdy tedy manžel.

Před účinností zák. práce č 262/2006 Sb. (před 1. lednem 2007) se v personální praxi projevoval legislativní nedostatek v tom, že při úmrtí fyzické osoby – živnostníka zaměstnávající zaměstnance, neexistovala osoba, která by jim vystavila potvrzení o zaměstnání. Tento problém odstranil zák. práce v § 342 odst. 2. Potvrzení o zaměstnání (zápočtový list) v těchto případech vystaví na žádost zaměstnance Krajská pobočka Úřadu práce příslušná podle místa činnosti zaměstnavatele. To se týká nejen pracovního poměru, ale i dohody o pracovní činnosti. Doklady by k tomu měl připravit zaměstnanec (např. pracovní smlouva apod.).

JUDr. Ladislav Jouza,
advokát a rozhodce pracovních sporů