Náhradní způsob uveřejnění pozvánky na valnou hromadu na desce obecního úřadu

V korporační praxi se lze setkat s následujícími nejčastějšími náhradními způsoby uveřejnění pozvánky na valnou hromadu: její zaslání akcionáři e-mailem (srov. např. čl. 10 odst. 2 stanov[1] obchodní společnosti Chytrý Honza a.s.), osobním předáním akcionáři oproti písemnému potvrzení převzetí (viz např. čl. 9 odst. 6 stanov[2] obchodní společnosti AGROSERVIS, 1. zemědělská a. s. Višňové), jejím uveřejněním v Obchodním věstníku (srov. kupř. čl. XII. odst. 4 stanov[3] obchodní společnosti ZP Hvězdlice, a.s.), jejím zasláním do datové schránky akcionáře (čl. 13 odst. 2 stanov[4] obchodní společnosti DZS STRUHAŘOV a. s.) a  doručením akcionáři prostřednictvím osoby určené představenstvem (čl. 12 odst. 6 stanov[5] obchodní společnosti Zemědělská a.s. Čejkovice).

Vskutku neotřelým způsobem se s touto otázkou vypořádala obchodní společnost AGRA Deštná, a.s. V čl. X. odst. 5 jejích stanov[6] se lze dočíst, že: „Valná hromada se svolává pozvánkou na valnou hromadu, uveřejněnou v zákonné lhůtě na internetových stránkách společnosti a zasláním pozvánky na adresu akcionářů, uvedenou v seznamu akcionářů.

Reklama

Nemáte ještě registraci na epravo.cz?

Registrujte se, získejte řadu výhod a jako dárek Vám zašleme aktuální online kurz na využití umělé inteligence v praxi.

REGISTROVAT ZDE

Tyto stanovy umožňují nahradit zasílání pozvánky na adresu akcionáře tak, že pozvánka na valnou hromadu bude pro akcionáře jedné obce zveřejněna alespoň na jednom veřejně přístupném výlepovém místě v dané obci (zejména na desce obecního úřadu) ve stejné lhůtě, jaké je pro zveřejnění pozvánky na internetových stránkách společnosti; v takovém případě se akcionáři písemná pozvánka na místo jeho bydliště nezasílá. Toto nahrazení pozvánky platí pro ty akcionáře, kteří mají své bydliště v obci Deštná, Světce, Rosička, Drunče, Březina a Vícemil. Náležitosti pozvánky stanoví zákon. Každý akcionář s bydlištěm v obci Deštná, Světce, Rosička, Drunče, Březina a Vícemil může společnost požádat, aby bez ohledu na zveřejnění pozvánky na veřejně přístupném výlepovém místě v dané obci byla akcionáři pozvánka zaslána písemně, na adresu uvedenou v seznamu akcionářů.“

Je otázkou, do jaké míry je předmětné ujednání stanov souladné s ust. § 406 odst. 1 in fine
z. o. k., které stanoví, že náhradní způsob doručení pozvánky na valnou hromadu nesmí akcionáře nedůvodně omezovat v možnostech účastnit se valné hromady, a to i s přihlédnutím k tomu, že z dané klauzule není zřejmé, na jakém konkrétním veřejnosti přístupném výlepovém místě se má pozvánka na valnou hromadu nacházet. Akcionáři jsou totiž (v důsledku této úpravy) nuceni (obdobně jako v případě uveřejnění pozvánky na internetu a v Obchodním věstníku) sledovat nejméně 2krát měsíčně ze své vlastní inciativy, zdali nebyla náhodou svolána valná hromada. Podle § 367 odst. 1 z. o. k. totiž platí, že u valné hromady svolané na žádost kvalifikovaného akcionáře se lhůta pro uveřejnění a zaslání pozvánky na valnou hromadu zkracuje na 15 dnů. Zákonodárce přitom očividně vychází z toho (jak již bylo výše naznačeno), že samotné uveřejnění pozvánky na valnou hromadu na internetových stránkách společnosti není dostačující, což platí zejména právě v případě zemědělských akciových společností, kde lze předpokládat, že akcionáři dřívějšího data narození nemají zpravidla zajištěn přístup k internetovému připojení.

I v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 jsou tak nadále použitelné závěry Nejvyššího soudu přijaté v usnesení ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 88/2001: „Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že za vhodný způsob uveřejnění oznámení ve smyslu § 184 odst. 4 ObchZ lze považovat jakýkoli informační zdroj obecně dostupný pro každého akcionáře. S tímto závěrem dovolací soud souhlasí, avšak s upřesněním v tom směru, že informační zdroj musí být takto dostupný bez vynaložení nepřiměřené námahy. Není proto vyloučeno, aby vhodným způsobem uveřejnění byla publikace oznámení v Obchodním věstníku, ovšem pouze za předpokladu, že složení akcionářů konkrétní společnost je takové, že Obchodní věstník je pro všechny běžně dostupným periodikem. To však odvolací soud v projednávané věci nezkoumal a uzavřel, že Obchodní věstník je vhodným zdrojem informací o svolání valné hromady vždy, bez ohledu na poměry akcionářů společnosti. S tímto závěrem již souhlasit nelze. Je obecně známo, že v kuponové privatizaci nabyly akcie řady společností osoby nejrůznějšího sociálního postavení, které pobývají na celém území republiky. Pro některé z těchto osob může být Obchodní věstník velmi obtížně dostupným periodikem a jeho sledování pro ně může představovat značnou finanční i časovou zátěž. Na tom nic nemění to, že valná hromada, popřípadě ustavující valná hromada takový způsob uveřejnění oznámení schválila, neboť požadavek zákona na uveřejnění oznámení vhodným způsobem je požadavek objektivní nezávisející na tom, co schválila valná hromada - zákon v uvedeném ustanovení společnosti, resp. její valné hromadě ukládá, aby zvolila vhodný postup pod pohrůžkou, že jinak se uplatní postup stanovený zákonem. Právní závěr odvolacího soudu o řádném svolání valné hromady je proto nesprávný.

Přitom ovšem není vyloučeno ani použití § 183 odst. 2 písm. a) ObchZ ve vazbě na § 131 odst. 3 písm. a) ObchZ, na které se oba soudy odvolávají. Uveřejnění pozvánky na valnou hromadu způsobem, který není vhodný podle § 184 odst. 4 ObchZ, může být za určitých okolností porušením obchodního zákoníku, které nemělo závažné právní následky. K závěru o tom, že tomu tak bylo, však nepostačí hodnotit procentuální účast akcionářů na valné hromadě, ale je třeba se zabývat i jejich složením z hlediska velikosti podílů akcionářů přítomných na valné hromadě na základním kapitálu.

Ustanovení § 184 odst. 4 ObchZ je jedním z ustanovení, které má chránit menšinové akcionáře před zneužitím postavení akcionáře většinového (v tomto případě využitím váhy hlasů ke stanovení nevhodného způsobu uveřejnění oznámení o konání valné hromady ve stanovách). Pokud by důsledkem nevhodného způsobu uveřejnění - oznámení o konání valné hromady bylo převážně to, že by z účasti na ní byli vyřazeni právě menšinoví akcionáři, nelze učinit závěr o tom, že porušení § 184 odst. 4 ObchZ nemělo závažné právní následky. Z tohoto hlediska se však oba soudy věcí nezabývaly.“

Nelze tudíž vyloučit, že soud by mohl v konkrétním případě (se zohledněním všech okolností) dospět k závěru, že obecní deska úřadu (resp. jiné veřejně přístupné výlepové místo v obci, popř. tzv. „hlášení místního rozhlasu“) není vhodným informačním zdrojem pro uveřejní pozvánky na valnou hromadu.

Opak nelze dle mého soudu úspěšně dovozovat jen z toho, že kupř. obdobným způsobem se zveřejňují právní předpisy obce [§ 12 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů]. Tato skutečnost totiž nic nevypovídá o tom, zdali případné uveřejnění pozvánky na úřední desce obce (právě např. s ohledem na to, že valnou hromadu lze svolat z podnětu kvalifikovaného akcionáře v podstatě kdykoliv) nedůvodně omezuje akcionáře v možnostech účastnit se valné hromady či nikoliv.