Nové standardy týkající se dokumentace k tvorbě transferových cen

 Kromě obligatorních povinností, které je v souvislosti s dotčenými transakcemi nutné v některých případech splnit na základě ustanovení § 196a obchodního zákoníku (soulad dané transakce s podmínkami obvyklými v obchodním styku, posudek znalce či souhlas valné hromady), jsou transakce propojených stran v poslední době rovněž předmětem zvýšeného zájmu českých finančních úřadů. Jejich pozornost je zaměřena především na to, zda jsou předmětné transakce uzavírány na principu tzv. tržního odstupu, tj. za podmínek obvykle sjednávaných při transakcích nezávislých stran, a zda tedy není prostřednictvím transferových cen neoprávněně snižována daňová povinnost zúčastněných českých stran.
 
Vzhledem k tomu, že se mnohdy jedná o daňově velmi citlivé téma, a to jak z pohledu dopadu výše transferových cen do daňové povinnosti zúčastněných subjektů, tak z pohledu obtížné přezkoumatelnosti splnění podmínek tržního odstupu (konkrétně zakotveny v § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů), vydalo Ministerstvo financí jako reakci na tuto situaci pokyn D - 293, v němž sděluje doporučení pro rozsah dokumentace k tvorbě převodních cen v transakcích mezi spojenými osobami. Pokyn byl rovněž doplněn pokynem D – 292, který upřesňuje podmínky, za nichž lze u příslušného správce daně získat závazné posouzení způsobu, jakým byla cena sjednávaná mezi spojenými osobami vytvořena, což přináší daňovým subjektům určitou úroveň jejich právní jistoty.

V zájmu daňové správy je samozřejmě získat rozsáhlou evidenci, která bude v rámci daňového řízení dostatečným podkladem pro pohodlné přezkoumání transferových cen. Proklamovaným cílem pokynu D - 293 je konsensus zajišťující dostatečný objem dokumentů pro účely daňové správy na jedné straně při přiměřeném dodatečném zatížení dotčených poplatníků na straně druhé. Všeobecně uznávaným manuálem pro stanovení metodologie tvorby převodních cen je Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy vypracovaná ve formě Zprávy Výboru pro fiskální záležitosti OECD.

Navzdory proklamovanému cíli vstřícnosti vůči daňovým poplatníkům je nutné podotknout, že nejen rozsah, ale zejména odborná náročnost, která je na zpracovatele dílčích částí dokumentace kladena, vede většinu společností k tomu, aby se při zpracování transferové dokumentace a případně i při podání žádosti o závazné posouzení u finančního úřadu obrátili na externí poradenské společnosti, které jim budou tuto službu schopni efektivně a rychle zajistit.

Právě zpracování metodologie stanovení transferových cen bývá po odborné stránce nejnáročnější součástí připravované dokumentace. Efektivní řešení může společnost získat v případě, že ponechá její zpracování na znalci, který bude schopen celou, případně jen klíčovou část transferové dokumentace schopen odborně zpracovat a díky znaleckému posudku, kterým nejdůležitější část transferové dokumentace vybaví, poskytne společnosti maximální argumentační jistotu, s níž bude použité postupy stanovení transferových cen schopna kdykoliv obhájit.

Vzhledem k tomu, že transferová dokumentace představuje základní důkazní prostředek při prokazování přiměřenosti sjednaných převodních cen, lze konstatovat, že pokud je dokumentace připravena s řádnou odbornou péčí, významně je minimalizováno riziko zpochybnění transferových cen finančním úřadem a tím i doměření daně z příjmů včetně souvisejícího penále.

Jan Chromý
autor působí jako senior consultant znaleckého ústavu TACOMA