Opravdu, Miloši Zemane?

 

Se zájmem jsem si přečetl článek Miloše Zemana Nezničit program za koryta (Právo, 1. 3.).
Musím konstatovat, že je to opět ten Miloš Zeman, ve formě ze svých "nejlepších" dnů.
Pokus o dehonestující útok na Richarda Falbra určitě nenahradí věcné argumenty, které se Miloši Zemanovi do článku jaksi nevměstnaly. Pokud jde o Falbrovu pozitivní lustraci, pak Zeman by byl věrohodný pouze tehdy, pokud by na Falbra takto útočil vždy. Tedy i v časech, kdy Richard Falbr byl předsedou ČMKOS. Ale tak tomu - pokud vím - nebylo. Pokud Miloš Zeman náhle změnil svůj dosavadní přístup k lustracím, tak pánové Langer a Štětina jistě uvítají nového politického souputníka. Minulé zásluhy Miloše Zemana o pozvednutí ČSSD jsou nesporné. Problémem ovšem je, že zejména po odchodu z premiérského úřadu v červenci 2002 celková bilance přínosů Miloše Zemana pro ČSSD již není pouze kladná. Přetaktizovaná prezidentská volba, vytrvalé urážky domnělých i pravých politických soupeřů v ČSSD byly významným faktorem, který ovlivnil pozice ČSSD v prezidentské volbě.
Připomeňme dále Zemanovo heslo deratizace ČSSD (rozumí se jím likvidace stranických oponentů), vydání kontroverzní knihy a politické útoky na čelné volební lídry ČSSD (Zaorálek, Sobotka) několik týdnů před volbami. Dlouhodobými veřejnými útoky na tehdejší předsedy ČSSD Špidlu a Grosse zcela vědomě Miloš Zeman destruoval jejich politickou pozici, přičemž nemohl nevědět, že tím ničí také volební preference ČSSD.
Nikdy jsem neslyšel, že by skutečně velcí předsedové soc. dem. stran a státníci, například W. Brandt a B. Kreisky, byli kdykoliv připraveni po svém odchodu do ústraní prostřednictvím pravicových médií zaútočit na své nástupce. Vlastně to neučinili nikdy (!). Naproti tomu přítel Zeman útoky na své nástupce používá jako běžnou pracovní metodu své politické práce.
Na opoziční smlouvu Zeman vzpomíná jako na své milované dítě. Měl by si ale připomenout, že významná část veřejnosti v ní viděla mocenskou dohodu o vyžírandě státu (ten pohled jsem nesdílel). Ale měl by si také připomenout, že politickým plodem tohoto "paktu stability" byla katastrofální prohra ČSSD v senátních (jen jeden senátor) a krajských volbách na podzim roku 2000 a nástup tzv. čtyřkoalice. Chci připomenout, že velká koalice funguje v sousedním Německu a Rakousku, a otázat se, proč by nemohla existovat s úspěchem i u nás? Pro by hovořil zejména unikátní volební pat, nejlepší ochrana občanů proti pravicovým programovým experimentům a také definitivní odstranění uměle vytvářeného kryptokomunistického odéru kolem ČSSD. Chci říci, že je vědomou lží Miloše Zemana, pokud ztotožňuje středový programový návrh "Agendy 2010" s radikálně pravicovým programem druhé Topolánkovy vlády.
Také další Zemanova teze o vyhraných volbách ČSSD v roce 2010 je zcela povrchní. Vítězství ČSSD v příštích volbách do Sněmovny nepřijde samo, bude se muset tvrdě odpracovat. To rozhodně Zeman s Melčákem nezařídili -právě naopak. Pravicová vláda bude po celé období žít z úspěšné hospodářské politiky soc. dem. vlád. Hospodářský růst bude zesilován ohromnými penězi z evropských fondů (sto miliard čistých peněz ročně), získaných vládou, které jsem předsedal.
Pokud jde o účast ČSSD v exekutivě, nešlo určitě jen o umístění šesti ministrů ČSSD. Ale také o desítky a stovky úspěšných odborníků, kteří při "noci dlouhých nožů" byli odejiti (či ještě odejdou) z centrálních úřadů jako lidé spjatí s ČSSD. A to už je škoda i pro stát. Ale osud jednotlivců Miloše Zemana přece nikdy nezajímal.
Jak jsem pochopil otevřený dopis Falbra Zemanovi, nešlo ani tak o to, aby Miloš Zeman mlčel. Richard Falbr chtěl spíše Zemana upozornit, že zatímco Miloš Zeman většinou velmi dobře ví - za nadšeného aplausu pravicových médií - co má ČSSD dělat, on sám svým špatným rozhodnutím vystavil sociální demokracii vleklému soudnímu sporu, který ji dlouhodobě připravuje o body u veřejnosti.
Jinak řečeno, svou obvyklou předvídavost a moudrost Miloš Zeman "zanechal ve skříni", když podepsal smlouvu s advokátem Altnerem. Smlouvu pro ČSSD velmi nevýhodnou, která této straně v současnosti přináší problémy.
Podpis této smlouvy je nepochopitelný zejména poté, co již víme, že předchůdce dr. Altnera, dr. Blanický, který úspěšně zastupoval ČSSD v soudním sporu se státem, vysoudil pro ČSSD podstatnou část sporu a byl ochoten dokončit spor celý (za celkem 15 miliónů Kč). Není tedy pravda, co ještě před pár dny Miloš Zeman tvrdil, že tehdy nikdo jiný než dr. Altner nebyl ochoten ČSSD zastupovat. A jeho nástupci dr. Altnerovi měly být vyplaceny zcela nepochopitelně násobky Blanického odměny (nemluvě již o astronomických sankčních úrocích). Kdyby k takové změně úspěšného právníka a znásobení smluvní odměny u nového došlo např. u obchodního podniku, zajímalo by mě, jaké by z toho Miloš Zeman udělal závěry.
Omluva sociální demokracii z úst Miloše Zemana za tento podpis smlouvy se konat také nebude, jak Miloš Zeman veřejně sdělil. Proto konstatuji, že Miloš Zeman není schopen reflexe.
Zábavné bylo také sdělení Miloše Zemana, že po něm následující vedení ČSSD mohla smluvní vztah vyřešit již od roku 2001. Ano, ale vždyť ona to řešila. Řešila to soudní cestou. Doktor Altner není totiž dohodě o narovnání vůbec nakloněn.
Z tohoto plyne jediný možný závěr. Příště, až přijdou hraběcí rady z Vysočiny, musí Miloš Zeman počítat s tím, že mu bude vždy připomenuta kolosální a u muže jeho inteligence těžko uvěřitelná chyba, které se dopustil podpisem pro ČSSD zcela nevýhodné smlouvy s advokátem Altnerem.

O autorovi: Jiří Paroubek (Autor je předseda ČSSD)


Zpracovatel: Anopress IT a.s.