Právník dědiců majitele čokoládovny Rupa podává ústavní stížnost

    "Neuvedli žádný pořádný zákonný důvod, proto koncem března podám ústavní stížnost," řekl ČTK právník Pachlových potomků Felix Nevřela.

    Nejvyšší soud podle něj žalobu Pachlových dědiců odmítl s tím, že měli postupovat podle restitučních zákonů, a ne podle občanského zákoníku. Nyní už ale uplynuly všechny lhůty, během nichž bylo možné požádat o vydání majetku podle restitučních zákonů.

    Nevřela namítá, že restituční zákony nemohli tehdy použít, protože čekali na důležitý nález Ústavního soudu. Ten ale přišel až po uplynutí lhůt pro vznesení restitucí. Nyní je podle něj možné využít Benešových dekretů. "Dekrety zrušeny nebyly, tak se jimi musíme řídit," uvedl Nevřela. Nejvyšší soud se ale podle něj obává, že pokud by továrníkovi potomci uspěli, spustilo by to vlnu dalších podobných žádostí. "Vím, že se jim do toho nechce, ale není to naše vina," dodal.

    Ve sporu jde o promlčecí lhůtu. Znárodňovací dekrety prezidenta Edvarda Beneše z roku 1945 předpokládaly, že pokud znárodněný majetek nepatřil Němcům, Maďarům či kolaborantům, mají původní majitelé nárok na náhradu. Požádat o ni mohli v tříleté lhůtě. Podle soudů, které o nárocích Pachlových dědiců rozhodovaly, lhůta dávno vypršela, a žádost je tak promlčena.

    S tím ale Nevřela nesouhlasí. Podle něj by lhůta začala plynout až od chvíle, kdy by majitelé znárodněné továrny dostali od tehdejšího ministerstva financí výměr náhrady. A to Pachl nikdy nedostal, tvrdí Nevřela. Jeho výměr totiž nepodepsala tehdejší ministryně financí, ale její zástupce. Právě proto Pachlovi čekali na nález Ústavního soudu. Ten rozhodl, že výměr musel být podepsán ministrem, jinak jde o neplatný akt, řekl Nevřela.

    Právník Luboš Chalupa, který v podobných sporech zastupuje další potomky továrnických rodin, navíc tvrdí, že k dekretu 100, který o náhradě hovoří, nebyla tehdy vydána prováděcí vyhláška. Jinými slovy  - ministerstvo financí nemohlo tenkrát o výměrech náhrad v praxi vůbec rozhodovat. Vyhláška byla vydána až v prosinci 1948, kdy už se nikdo z politických důvodů neodvážil o náhradu za znárodnění žádat, domnívá se Chalupa. Vyhláška byla
navíc v lednu 1952 zrušena.

    Chalupa míní, že Nevřela nezvolil správný postup. "O náhradě za znárodnění podle dekretů nemůže rozhodovat soud, ale ministr financí," uvedl, jakou cestu zvolil u svých klientů. V případě neúspěchu na ministerstvu je pak podle něj nutné jít cestou správního soudnictví.